Filozofové se i kvůli grantům uzavírají čím dál víc do sebe. Měli by přitom působit na myšlení druhých, myslí si Matějčková

Čtěte také

Nízké platy na vysokých školách? Akademici se musí podílet na efektivitě univerzit, zdůrazňuje Wildová z ministerstva školství

„Byla jsem na Filozofické fakultě sedm let a to, že někdo po sedmi letech opustí své pracoviště, je to nejnormálnější, co se může stát. Takže bych vlastně nechtěla svůj odchod nijak dramatizovat. Na druhou stranu chápu, že padl do období, které dramatické je,“ vysvětluje Matějčková.

Přiznává, že dlouhou dobu svoji identitu spojovala s Filozofickou fakultou, kterou si oblíbila. „Vklad do mého života stran Filozofické fakulty je skutečně nezměrný a doufám, že jsem jí taky něco vrátila.“

Neustálé soutěžení o granty

Důvodů, proč pro sebe momentálně nevidí na fakultě budoucnost, je více.

„Příští rok mi bude 40 let a velkou část své dosavadní pracovní kariéry jsem spojila s Filozofickou fakultou a s akademickou sférou. A já jsem přece jenom člověk poměrně pohyblivý. Takže by mě zajímalo, jestli bych mohla obstát ještě někde jinde,“ říká Matějčková.

V současné době jsem paradoxně se svým platem spokojená. Nikdy jsem na Filozofické fakultě neměla nízký plat.

Když obhájila svoji habilitační práci, vyděsilo ji, že další cesta je pro ni už nalinkovaná a že už se naučila vše, co se naučit potřebovala.

„Je to takový moment, kdy by se podle mě měl člověk zarazit, jestli to v jeho případě nepovede k nějaké stagnaci,“ shrnuje.

Čtěte také

Nízké platy akademiků: Každý týden dostávám nějakou výpověď, uvádí děkan. Současná situace není novinka a ministerstvo ji řeší, tvrdí ředitelka sekce

Nízký plat pro ni bezprostředně nebyl důvodem k odchodu, protože ji kromě fakultního platu živilo i množství grantů.

„V současné době jsem paradoxně se svým platem spokojená. Nikdy jsem na Filozofické fakultě neměla nízký plat, protože jsem vždycky byla integrovaná do různých projektů a grantů, takže ten tabulkový plat, který se objevuje v médiích, jsem nikdy neměla,“ přiznává.

O granty je ale nutné neustále soutěžit. Podle Matějčkové je potřeba disciplínu vždy napasovat na určité schéma, které však ve skutečnosti humanitním disciplínám neodpovídá. Užitečnost a prospěšnost práce filozofa totiž není vždy přímo prokazatelná jako například u přírodních věd.

Filozofové se uzavírají sami do sebe, to je špatně

Matějčková však o odchodu z fakulty uvažovala už zhruba před čtyřmi roky, kdy zjistila, že se z její práce vytrácí to, co na ní má ráda.

Když grant dostanete, stanete se správcem grantu, spíše než filozofem.

„Práce se studenty a práce akademika se stala velmi náročnou tím, že musíme neustále soutěžit o granty a projekty. A když se vám pak stane ta úžasná věc, že grant dostanete, stanete se správcem grantu, spíše než filozofem,“ popisuje Matějčková.

Dalším důvodem je i to, že se podle ní humanitní disciplíny v poslední době uzavírají samy do sebe. Filozofie se tak specializuje na velmi omezené problémy, které se dají nejlépe prodávat v recenzovaných časopisech a grantech.

Čtěte také

Daniel Kroupa: Hlavními motivy filozofie Ladislava Hejdánka byly víra a pravda

„Myslím si, že filozof by se měl filozofií zabývat ve větší šíři. Mám dojem, že filozofové už sami sobě navzájem často nerozumí, protože jsou uzavření do svých partikulárních problémů, k čemuž je tlačí mimo jiné i granty, ale vlastně celá akademická sféra. Vidíme to ve všech disciplínách, ale v humanitních vědách je to větší zkáza, protože filozof má platnost a sílu jen tehdy, pakliže působí na myšlení druhých lidí,“ říká Matějčková.

Podle ní by se tak filozofové měli umět specializovat na konkrétní témata, ale zároveň umět reflektovat i současné problémy.

„Ocitáme se ve vleku mnohých krizí a filozofové jsou podle mě žádaní,“ dodává.

Poslechněte si celé Interview Plus v audiozáznamu. Moderuje Jan Bumba.