Filmový režisér Reygadas nachází krásu přítomnosti prostřednictvím syrovosti a násilí. Zásadně angažuje neherce

„Tváří v tvář věrohodnému výjevu jsme ochotni přijmout obrazy, které jsou ve skutečnosti neskutečně zdrcující, které ale bezbolestně spolkneme,“ píše režisér v knize Přítomnost, kterou letos vydalo nakladatelství AMU.

Reygadas se v ní zamýšlí nad nejhlubšími základy filmové a obrazové řeči. Opírá se o poznatky světových estetiků a filozofů. Lukáš Hurník se pokusil porovnat jeho úvahy se situací v hudbě. Obě umění spojuje to, že běží v čase, mají svůj rytmus, který podobnými principy působí na prožitky diváka, resp. posluchače.

Sbližování a naslouchání

Carlos Reygadas v knize poodhaluje i svou práci s herci. Zásadně neangažuje školené a etablované herce. Účinkující jdou na plac jen s minimem informací, mají pouze základní pokyny, jak se mají ve scéně chovat. Nevědí, jakého příběhu jsou součástí. A režisér jim navíc zakazuje projevovat emoce. Pro neherce to tedy musí být docela prekérní situace.

Čtěte také

iROZHLAS

Diamantový plášť je záhadný film o krutosti života v Mexiku

„S herci navazuji vztah založený na vzájemné důvěře, která přesahuje obyčejný pracovní vztah. Když spolu točíme film, znají můj život a myšlenky tak dobře, jako znám já ty jejich. Než začneme, hovoříme o všem možném a zejména o svých soukromých životech. Zatímco se vzájemně sbližujeme, snažím se co nejpozorněji naslouchat jejich pojetí života, porozumět jejich povaze a sledovat jejich chování, abych vypozoroval vlastnosti, jako je přirozená rychlost pohybů a vyjadřování, a jaké zaujímají postoje ke svým stinným stránkám. Chci je poznat, abych v případě potřeby mohl pracovat s jejich emocemi a aby věděli, kdo jsem, a mohli mi důvěřovat a bez obav se na cokoli zeptat.“

Autor knihy nám na 150 stránkách představuje svůj pohled na estetiku filmu, ale svým způsobem i všech dalších umění. Zdůrazňuje, že film je především obraz a postavy, předměty, světlo, prostředí jsou existující bytosti, které většinou nereprezentují nic konkrétního z reálného světa.

Lukáš Hurník, který knihu pro pořad Ex libris připravil, v ní hledá paralely s uměním, které je mu nejbližší, tedy s hudbou. Z uvažování nad knihou se tak stává současně jistá forma dialogu mezi textem filmového režiséra a jeho čtenáře, kterým je hudební skladatel.