Filip Nerad: Visegrádský veletoč v Salcburku

Účastníci neformálního summitu Evropské unie v Salcburku
Účastníci neformálního summitu Evropské unie v Salcburku

Centrum evropského dění se tento týden na dva dny přesunulo do rakouského Salcburku. Neformální summit Evropské unie řešil hlavně migraci. A neobešlo se to bez nečekaných názorových zvratů.

Největší napětí na neformálním summitu v Salcburku panovalo kolem evropské pohraniční a pobřežní stráže. Plánované výrazné posílení personálu a mandátu Frontexu má přispět k tomu, po čem volá celá osmadvacítka – k lepší ochraně vnější hranice unie.

Luboš Palata: Frontex se prohnal Babišovou hlavou a Česko ho najednou nechce

Andrej Babiš

Je to velmi podivné zjištění, ale Frontex, tedy unijní agentura na ochranu hranic, najednou Visegrádu vadí. Nebo alespoň vadí třem ze čtyř zemí V4.

Největší výhrady proti němu přitom měli ti, kteří po této lepší ochraně volají nejhlasitěji. V případě Česka byla tato kritika pikantnější o to, že samo vyjma letišť žádnou vnější unijní hranici nemá.

Jádrem sporu byl návrh navýšit počet podpůrných evropských pohraničníků do roku 2020 na 10 tisíc mužů a žen a v příštím rozpočtovém období na ně vyhradit mnohem víc peněz. Evropská komise s ním přišla už na jaře, na odpor ale narazil až teď.

Komise totiž zároveň navrhuje příslušníky Frontexu víc zapojit do vracení nelegálních migrantů a možnost vyslat je na pomoc v případě hrozby kolapsu Schengenu i bez žádosti zasažené země. A v tom někteří vidí další snahu Bruselu okleštit suverenitu členských států.

Posílení hlavně na papíře

Nejsilněji se ozval ten, který je sám kvůli oklešťování práva a svobod ve své zemi momentálně nejvíc na unijním pranýři. Maďarský premiér Viktor Orbán obvinil osmadvacítku, že chce Maďarům sebrat právo chránit vlastní hranici a že je to odplata za jím velebený hraniční plot.

Summit Evropské unie v Salzburgu

K Budapešti se přidaly Praha a Bratislava. Český premiér a šéf hnutí ANO Andrej Babiš prohlásil, že unie pohraniční agenturu vlastně vůbec nepotřebuje. Spolu se slovenským kolegou vyzval k tomu, aby peníze určené na ni dala komise raději přímo jihoevropským státům.

Státy V4 se nechtějí dohodnout na posílení Frontexu. Je pro ně výhodné přicházet s populistickými výkřiky, tvrdí Faltová

Migranti vystupují z lodi v sicilské Catanii

V Salcburku se ve středu scházejí lídři států Evropské unie, aby mluvili o migraci. Ještě předtím usednou k jednacímu stolu zástupci zemí visegrádské čtyřky (V4). Z jejich dosavadních vyjádření vyplývá, že odmítají návrhy Evropské komise na výrazné posílení evropské pohraniční stráže Frontex.

Tyto země mají přitom už teď nárok na získávání unijních prostředků na ochranu vnější hranice. S jejich využíváním to u nich ale není nijak slavné – stejně jako u některých s její samotnou ochranou. Přesto se i tyto státy proti plánům komise ozvaly, i když ne s takovou razancí jako visegrádská čtyřka.

Její hlasitý odpor ovšem vydržel jen do doby, než se Orbán, Babiš a spol. přesunuli z domácích fór v Budapešti a Košicích na unijní scénu v Mozartově rodišti. V Salcburku otočili doslova o 180 stupňů. Evropská pohraniční a pobřežní stráž i její posílení přestaly V4 vadit, jen je nutné vyjasnit její kompetence.

S tím souhlasili také ostatní účastníci rakouského summitu. Po jeho skončení si tak unisono notovali, jak je unie jednotná, pokud jde o řešení vnějších aspektů migrace. Ty vnitřní, tedy co dělat s lidmi, kteří už se do ní dostanou, raději moc neřešili. Na tom se totiž osmadvacítka dál neshodne.

Visegrádský obrat byl klasickým příkladem toho, když někteří politici říkají něco jiného doma a něco jiného pak dělají venku. Viktor Orbán v tom byl svého času mistrem a názorová nestálost není výjimečná ani u českého premiéra.

Filip Nerad

Nikdo přitom příliš neřeší, že jádro tolik diskutované reformy Frontexu spočívá v jeho posílení hlavně na papíře. Stávající personál se nezmění a přibude k němu stejný počet kolegů vyslaných ze členských zemí. Většina nového kontingentu zůstane doma připravená k nasazení v případě potřeby. Ochrana 80 tisíc kilometrů dlouhé unijní hranice tak bude dál v prvé řadě úkolem států, které na ní leží. A jejich odpovědností.