Filip Nerad: Unijní motor Berlín-Paříž stále ještě táhne a personálně odstavil východ na vedlejší kolej

A východ unie sice dokázal zablokovat neoblíbeného kandidáta na předsedu Evropské komise, nakonec ale tento region vyšel při dělení bruselských trůnů úplně na prázdno. Bude se tak muset spokojit s funkcemi nižšího ranku, což v době sílícího napětí mezi východem a západem unie může vést k jeho dalšímu prohlubování.

Jan Fingerland: Proč je nominace předsedy Evropské komise nevyhnutelně dřina

Snad nikdy nebyla volba šéfa Evropské komise tak napjatá, tak protahovaná a tak ostře sledovaná, jako tentokrát. Je to nedostatkem demokracie, nebo její přemírou?

Dlouho to vypadalo na personální debakl pro donedávna suverénní německou kancléřku Angelu Merkelovou. Jí prosazovaný volební lídr evropských lidovců Němec Manfred Weber narazil hned po unijních volbách, a to jak v Evropské radě, tak v parlamentu. Jeho hlavním odpůrcem byl francouzský prezident Emmanuel Macron, což jen dokreslovalo fakt, že pověstná unijní osa Berlín-Paříž už nefunguje tak jako v minulosti.

Jako východisko z tohoto patu souhlasila Merkelová s dohodou úzké skupinky šéfů vlád, že kandidátem na nástupnictví po Jeanu-Claudeu Junckerovi bude jeho dosavadní dvojka v komisi a spitzenkandidát evropských socialistů Frans Timmermans z Nizozemska.

Weber měl získat křeslo útěchy v čele europarlamentu. Jenže i tato kompromisní dohoda narazila. A to nejen u V4 a Itálie, ale možná nejpřekvapivěji také u ostatních premiérů a prezidentů za kancléřčiny evropské lidovce.

Kdo bude hrát druhé housle

Petr Janyška: Proč premiér Babiš blokuje do čela Evropské komise přítele Čechů?

V souvislosti s výběrem šéfa Evropské komise, který už druhý den běží v Bruselu, odmítl premiér Babiš do jejího čela nizozemského kandidáta Franse Timmermanse.

Není to tak dávno, kdy jakákoli dohoda Merkelové s francouzským prezidentem a premiéry Španělska a Nizozemska znamenala prakticky jisté následné schválení Evropskou radou. Poslední summit ale ukázal, že tato jistota už neplatí a pomalu dosluhující šéfka berlínské vlády už nemá tu politickou váhu jako dříve.

Přesto nakonec dokázala, že úplně do politického starého železa ještě nepatří. Za pomoci Macrona vnesla do hry německou ministryni obrany a svou blízkou spolupracovnici Ursulu von der Leyenovou jako kandidátku na předsedkyni komise, na které se rada ve finále jednomyslně shodla.

Pokud německá politička získá také souhlas většiny Evropského parlamentu, což zatím není úplně jisté, bude si Merkelová moci do výčtu svých politických úspěchů zapsat i prosazení šéfa komise ze své země. Ten poslední z Německa byl přitom před více než 50 lety.

Petr Šabata: Visegrádská past aneb jak drahé je mít špatné spojence

Andrej Babiš na bruselském summitu ukázkově hájil národní zájmy. Bohužel ne české, ale polské a maďarské. Premiér totiž uvízl ve visegrádské pasti.

Součástí dohody na nominaci von der Leyenové je vlivné křeslo šéfky Evropské centrální banky pro zástupkyni Francie, summity bude řídit reprezentant Beneluxu a evropskou zahraniční a bezpečnostní politiku Španěl. Všechno tedy představitelé starých členských zemí, eurofederalisticky zaměření a frankofonní. Za pravého vítěze summitu tak lze označit především Macrona a jeho politiku.

Nové členské státy naopak skončily s prázdnýma rukama, i když se lídři Visegrádské čtyřky opájejí úspěchem při zablokování Timmermanse. Moc velké naděje východním členům zatím nedává ani volba předsedy europarlamentu.

Zvažovaný kandidát V4 na některý z vysokých postů, Slovák Maroš Šefčovič, opět s největší pravděpodobností skončí maximálně jako místopředseda komise. Bulharka Kristalina Georgieovová pak neměla podporu ani své vlastní vlády.

Filip Nerad|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Tím v podstatě výčet možných uchazečů z řad unijních nováčků s nějakou šancí na úspěch končí. Nikdo formátu a renomé bývalého polského premiéra Donalda Tuska, který by byl přijatelný pro západ bloku, momentálně na východ od německých hranic není. A i to je důvod, proč zdejší region bude hrát v novém složení unie minimálně personálně druhé housle.

Autor je analytik Českého rozhlasu