Filip Nerad: Nepřeberné množství stylů, druhů a chutí. V každém belgickém městě ochutnáte jiné pivo
V Českém rozhlase Hradec Krállvé si teď budeme povídat o pivu, o Belgii a také o knížce, která obě záležitosti spojuje. Jmenuje se Pivní království Belgie nejen o pivu očima zahraničního zpravodaje Českého rozhlasu Filipa Nerada. (repríza z roku 2019)
Co vy a Hradec Králové a vůbec východní Čechy, Královéhradecký kraj?
Musím říct, že jsem podruhé v Hradci Králové. Poprvé jsem tady byl před pár měsíci a je to úžasné město. Dnes na mě tady v Hradci Králové v Českém rozhlase dokonce čekal fanoušek, který chtěl podpis. Úplně mi to vyrazilo dech, protože to se mi ještě nikde nestalo. Takže Hradec Králové ode dneška naprosto miluji.
Takže jste dnes už rozdal svůj první podpis.
A nejen jeden, pán si jich vzal několik i pro své kolegy, kteří také sbírají podpisy. Takže už jsem se tady několikrát podepsal.
Belgičané se chlubí, že vynalezli hranolky. A hrozně je trápí, že jim celý svět říká francouzské hranolky.
Filip Nerad, autor knihy Pivní království Belgie
Kdo je Filip Nerad, to bychom měli také říct. Jak jste se dostal k rozhlasu a do jeho zahraniční redakce?
Filip Nerad je novinář, dlouholetý žurnalista, který se věnuje zahraniční politice. Deset let jsem působil v České tiskové kanceláři, byl jsem čtyři roky zpravodajem v Německu, a pak jsem přešel do Českého rozhlasu. Protože jsem se po návratu z Německa začal věnovat české zahraniční politice a EU, tak na základě toho si mě Český rozhlas vybral. Hledali někoho, kdo by se věnoval tomuto tématu a potenciálně mohl převzít post zpravodaje v Bruselu, což se také stalo. Tam jsem potom několik let působil a teď už jsem zpátky. Ale dál se věnuji EU a analyzuji ji odsud z Prahy.
Čtěte také
Co to všechno obnáší být zahraničním zpravodajem? Může si vůbec člověk vybrat, kam půjde?
Samozřejmě si může vybrat a vždy je to do regionu, ke kterému máte blízko. Já se bez mučení přiznávám, že třeba na Blízký východ nejsem moc velký odborník, ale evropskou politiku dělám dlouhodobě. Začínal jsem s ní už během českého předsednictví Evropské unie v roce 2009 a poslední roky se jí věnuji opravdu intenzivně. Zahraniční zpravodaj v Bruselu, to je v podstatě práce 24 hodin denně. Je to nejen referování o tom, co se děje, jaká rozhodnutí byla přijata, ale je to hlavně o schůzkách s diplomaty, s politiky, s úředníky, snažit se získávat zatím neveřejné nebo tajné informace. Protože vše, co se děje v Bruselu, se nás nějakým způsobem dotýká. Prostě všechna rozhodnutí, která se přijímají na evropské úrovni, mají potom dopad na Českou republiku. Proto jsou v různé relevanci pro nás nějak důležitá. A to je úkol zpravodaje nejen Českého rozhlasu, ale i ostatních veřejnoprávních médií, která tam mají své korespondenty. Získávat informace a přinášet je českým posluchačům, divákům a čtenářům.
Jaká je tedy Belgie? Já si vybavím jen hranolky. Ty k ní historicky patří, ani nevím vlastně proč.
Protože, alespoň podle Belgičanů, tam vznikly, oni je vynalezli. Chlubí se tím a hrozně je trápí, že jim celý svět říká French fries neboli francouzské hranolky. Ale podle nejrozšířenější legendy vznikly na severu Belgie v tamní rybářské oblasti. Zdejší rybáři měli své oblíbené jídlo, malinké rybičky, grundle, které zůstaly v síti a nedaly se prodat, si usmažili na oleji. A stalo se, že ryby nebyly a teď přemýšleli, co vlastně budou jíst a napadlo je udělat tím stejným způsobem brambory. Tak je nakrájeli na takové špalíčky, hodili je do oleje a zjistili, že je to super. A uchytilo se to. Jediný problém je, že když to potom belgičtí emigranti ve Spojených státech začali nabízet, mluvili francouzsky. Tak jim Američané začali říkat francouzské hranolky a už se to celosvětově prosadilo. Myslím, že tím Belgičané dodnes hodně trápí.
A belgické pivo?
Hranolky se stále jíst nedají, jsou sice dobré, v Belgii je to něco na způsob českého párku v rohlíku. Hranolkárny jsou tam na každém rohu, na každé ulici. Když potřebujete něco rychle zakousnout, tak si koupíte kornout, zobete z něj a běžíte dál.
A to pivo?
Piva je v Belgii nepřeberné množství stylů, druhů a chutí. Toho se prostě přepít nemůžete. Tam prostě neexistuje, že by to válcoval jeden pivní styl, jako je český ležák. Jsou tam desítky druhů piva a stále je z čeho vybírat.
Čtěte také
Vy jste jako pivní znalec napsal knížku Pivní království Belgie. Pojďme k onomu spojení Belgie s pivem.
To je jedna z věcí, kterou má Česká republika s Belgií společnou a to je právě hrdost na své pivo. Obě země ho považují za svůj národní nápoj a chlubí se jím navenek. V Belgii není moc vinic, i když Belgičané rádi víno pijí, což je dané spíš blízkostí k Francii, ale opravdu národním nápojem je pivo, které je tam v nepřeberných chuťových a stylových variacích. Je to mnohem pestřejší než tady u nás, je to jedna ze značek a výkladních skříní té země.
Tak mě zajímá, jestli je to belgické pivo pro Čecha stejně dobré jako to naše? Protože většinou to tak nebývá.
Určitě ho mají rádi, ale tam je to trochu jiné v tom, že jsou pivní styly typické pro určitý region. A tam jsou regionální pivovary, které prodávají pivo jen ve svém kraji a dále neexpandují, nikde jinde je nekoupíte. Opravdu můžete projíždět Belgií a v každém městě ochutnáte něco úplně jiného. Což je něco, co u nás až tak nezažijete, protože tady to dost převálcoval český ležák, který ochutnáte jak tady v Hradci, tak vedle v Pardubicích. A když pojedeme dále, tak tam zase narazíme na český ležák. V Belgii ochutnáte kyselé pivo, o 20 km dál silné sladké 15procentní pivo a popojedete kousek dál a je tam perlivý svěží nápoj a je to zase něco úplně jiného. V podstatě vám to zabere hodinu jízdy a ochutnáte nepřeberné množství piv.
V Belgii poznáte, že pivo je nejen zrzavý hořký ležák, ale může mít úplně jiné chutě a barvu, ani pěnu mít nemusí.
Filip Nerad, autor knihy Pivní království Belgie
Chutná tedy Čechovi belgické pivo?
Chutná to Čechovi, který je ochotný akceptovat, že pivo je nejen zrzavý hořký ležák, ale že pivo může mít také úplně jiné chutě, jinou barvou, že nemusí mít pěnu. Prostě zvídavý český pivař si v Belgii určitě přijde na své. Ovšem takový ten český vyznavač Plzně, ten tam moc nepochodí. Protože belgické ležáky tzv. pilsy, jsou nasládlé, nejsou moc výrazné. Takže pokud by tam pil jen ty, tak si řekne, že je opravdu česká Plzeň to nejlepší na světě.
Čtěte také
Belgická piva jsou prý i hodně silná.
Je to tak. Průměrná síla belgického piva je okolo 8,9 % alkoholu, což je tak dvojnásobek oproti onomu zmíněnému ležáku. Třeba vánoční speciály, které jsou tam velmi populární a vyrábí je na konci roku snad každý belgický pivovar, mívají až 15 % alkoholu, jsou tedy silnější než víno a už se to blíží někam k naší zelené.
Dozvíme se i z vaší knížky, jaká je tolerance alkoholu za volantem na belgických silnicích?
Tuto otázku už mi položilo v diskuzích několik lidí a já jsem to do knihy zapomněl napsat, což je evidentně chyba. V Belgii je legální si dát jedno pivo, a potom řídit. Proto tam nejsou ani tak rozšířená nealkoholická piva, protože Belgičan si to jedno dát může. Většinou to řeší tímto způsobem a ne nealkoholickým pivem jako u nás.
Filip Nerad byl dnes naším hostem. Děkuji za návštěvu v Českém rozhlase Hradec Králové. Ať se knížce a samozřejmě i vám daří.
Díky moc, na shledanou.
Související
-
Správná teplota piva je základ, říká mistr světa v jeho čepování
Jakou teplotu by mělo mít právě načepované pivo? Lukáš Svoboda, mistr výčepní restaurací Lokál a mistr světa v čepování piva nám to vysvětlil.
-
Petr Voldán: Trochu silné pivo
Jestli jste si o víkendu zpříjemnili výlet i posezením v restauraci nebo někteří jen tak zaskočili do hospůdky tzv."na jedno", mohlo se vám stát, že jste narazili n...
-
Pojď a uč se pivovarníkem býti. V Nové Pace vychovají sládky, aby zachovali tradici českého piva
Pivovarům v Královéhradeckém kraji chybí kvalifikovaní zaměstnanci. Na to chce zareagovat vedení Střední odborné školy gastronomie a služeb v Nové Pace.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
