Nakonec to opravdu dopadlo jako zápas Německa s Finskem ve fotbale v dobách největší slávy německého mužstva. K němu soupeření o lidoveckou kandidaturu celou dobu přirovnával poražený z tohoto zápolení, bývalý finský premiér Alexander Stubb. Pro severského milovníka triatlonu a hokeje byl výsledek kongresu v Helsinkách možná až příliš krutý.
Delegáti zcela jednoznačně podpořili šéfa lidovecké frakce v europarlamentu Manfreda Webera. Důvodů pro to je možné najít hned několik.
Sotva u nás jedny volby skončily, začíná se mluvit o těch dalších – do Evropského parlamentu, které proběhnou v květnu 2019. Vítězná politická síla pak navrhuje politické vedení Evropské komise (EK). Největší boj se vždy vede o křeslo předsedy, tedy o post, který dnes zastává Jean-Claude Juncker.
Třetinu všech hlasujících tvořili europoslanci, které bavorský politik poslední čtyři roky úspěšně řídí. Za sebou měl také celý aparát Evropské lidové strany a její nejvlivnější osobnosti.
Pro většinu delegátů byl Weber jednoduše známější a přijatelnější než Stubb. Fin byl v posledních letech tak trochu uklizený v Lucemburku ve vedení Evropské investiční banky. Pro mnoho evropských lidovců je navíc až příliš liberální a ostře se vyhrazuje proti vlivnému enfant terrible strany Viktoru Orbánovi.
První zápas tedy dopadl jasně pro 46letého Bavora. Teď ale musí uspět v evropských volbách. Preference evropským lidovcům, stejně jako ostatním tradičním politickým skupinám, klesají na úkor nacionalistů a euroskeptiků. I tak má EPP podle průzkumů stále největší šanci květnové hlasování vyhrát a stát opět v čele většinové koalice v europarlamentu.
To by podle pravidel systému spitzenkandidátů mělo Weberovi otevřít dveře do 13. parta bruselského paláce Berlaymont, kde v současnosti úřaduje Jean-Claude Juncker. Jenže tam nakonec může skončit někdo úplně jiný.
Horkým kandidátem na post předsedy Evropské komise (EK) je současný šéf poslanecké frakce Evropské lidové strany a místopředseda bavorské CSU Manfred Weber. Jak by řešil problém migrace, populismus, nacionalismus a omezování základních práv? Co udělá s dvourychlostní Evropou?
O výběru nového předsedy unijní exekutivy totiž rozhodují premiéři a prezidenti na summitu necelý měsíc po eurovolbách. A členové Evropské rady dávají poměrně jasně najevo, že nejsou z praxe spitzenkandidátů vůbec nadšení. Systém, kdy se volební lídr nejsilnějšího uskupení automaticky stane nominantem na předsedu komise, si státníci před čtyřmi roky nechali vnutit europarlamentem. Obávají se, že pokud to udělají znovu, příště už se z toho stane železné pravidlo a připraví se o možnost rozhodnout o kandidátovi na nového předsedu komise.
Letos v únoru proto jasně řekli, že si toto právo dané smlouvami chtějí udržet a automaticky nepřijmou nikoho, kdo vzejde z evropských voleb. I když na tom europarlament trvá. Pozorný posluchač lidoveckého kongresu v Helsinkách si také musel všimnout, že navzdory výrazům podpory a chvály na adresu Manfreda Webera o něm nikdo z evropských špiček nemluvil jako o příštím Junckerovi. Podporu dostal jako lídr pro unijní volby. Nic víc.
Získat ji i za tři čtvrtě roku od šéfů států a vlád bude pro Webera mnohem těžší, ne-li nemožné. V neprospěch rodáka od Landshutu hovoří v prvé řadě to, že je Němec. Francouzský prezident stejně jako představitelé menších zemí budou mít určitě pramalou chuť dát další vysokou unijní funkci zástupci Berlína. Nota bene s velmi úzkými vazbami na Evropský parlament. Weberovy šance budou navíc silně závislé na aktuální pozici odcházející kancléřky Angely Merkelové.
Paradoxně by tak v tomto rozhodování měl mnohem větší naděje poražený z prvního klání Alexander Stubb. Jako bývalý premiér, ministr zahraničí i financí z menší členské země eurozóny, která má jen minimum zástupců na vrcholných postech v Unii, by byl i s ohledem na schvalování komise v europarlamentu přijatelnější než konzervativní německý europoslanec. Zvlášť pokud by budoucí většinu v parlamentu tvořili také liberálové.
Svou prohrou v Helsinkách si tak Stubb vůbec nezavřel dveře k zajímavému unijnímu úřadu. Spíše naopak. Zato Webera čeká těžký boj, na jehož konci nemusí být tím vyvoleným.
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
