FIFA doufá, že nedojde na zápas USA a Íránu. Myslím, že nemají žádný plán, míní amerikanistka
Světový šampionát ve fotbale, který ve čtvrtek startuje v severní Americe, bude bez diskuzí největší a nejvíc výdělečnou sportovní akcí v historii. Ale ještě před začátkem výkopu ho provází řada kontroverzí, včetně nevpuštění rozhodčích. „V roce 2017, kdy byla kandidatura zveřejněna, byla geopolitická situace zcela jiná,“ podotýká v Ranním Plusu Patricie Bártová, amerikanistka z Katedry severoamerických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.
Prvenství má severoamerický turnaj v tom, že ho pořádají tři země: Spojené státy, Mexiko a Kanada. Proč se to vlastně stalo?
Společné kandidatuře předcházela už neúspěšná kandidatura Spojených států sólo, která pak byla za velmi kontroverzních podmínek udělena Kataru.
Amerika se chtěla ucházet znova, původně přemýšleli o tom, že půjdou opět sólo, nakonec se domluvili s Mexikem a s Kanadou. A to i v návaznosti na plány FIFA rozšířit turnaj na 48 zemí, což je současný stav. Infrastruktura v jedné zemi by zkrátka na turnaj takového rozsahu byla nedostatečná.
Čtěte také
Tyto tři státy společně kandidovaly pod sloganem United bid, ovšem teď to vypadá, že to může být všechno jinak a může to být nejvíce zpolitizovaný šampionát v historii. Co k tomu přispělo?
Je to tak. V roce 2017, kdy byla kandidatura zveřejněna, byla geopolitická situace zcela jiná. Po znovuzvolení Donalda Trumpa a nástupu jeho druhého prezidentského období se situace skutečně velmi proměnila.
Přispělo k tomu jak napětí s dalšími kandidátskými zeměmi, tedy směrem ke Kanadě a k Mexiku, tak i napětí s ostatními účastnickými zeměmi.
Írán proti Americe?
Jaké praktické komplikace může účast Íránu, země napadené Spojenými státy, kromě morálních dilemat, přinést? Neví se totiž, jestli Íránci budou moct hrát na americkém území a co by se dělo, kdyby na sebe ve vyřazovacích bojích narazila mužstva Spojených států a Íránu. Teoreticky to možné je.
Situace okolo íránské účasti byla opravdu hodně nejistá, dokonce se prezident Donald Trump proti tomu před začátkem turnaje celkem silně vymezoval. On měl i načrtnutý plán, že by se nakonec Írán vůbec nezúčastnil a jeho místo by zabrala Itálie, která nepostoupila přes kvalifikaci.
Čtěte také
Nakonec se Írán účastní, ale měli obrovské problémy s obdržením víz a museli i svou tréninkovou a ubytovací základnu přesunout z Ameriky do Mexika, aby nemuseli ve Spojených státech pobývat během turnaje. A víza dostali opravdu jenom v režimu, že musí přiletět do Spojených států a i je opustit vždy v den zápasu, nesmí se tam zdržovat déle, než je potřeba.
Kdyby se opravdu stalo, že by obě mužstva skončila na druhém místě ve skupině D a G a měla společný zápas, co by to znamenalo?
Myslím, že prezidentství FIFA hodně doufá, že k tomu nedojde. Dokážu si představit, že nemají na místě žádný plán, jak by zareagovali a jak by k tomu přistoupili.
Nedokážu si představit, že by v takové fázi turnaje už mohli jakkoliv skupiny ovlivňovat. Ale dokážu si představit, že by tam byla snaha postupový pavouk posunout, aby se to nakonec nestalo.
Čtěte také
Tím narážíme také na další otázku. Je možné, že v době konání turnaje budou někteří fanoušci nebo hráči zatýkáni a deportováni ze Spojených států?
Před začátkem turnaje se FIFA snažila ujišťovat jak fanoušky, tak účastnické země, že k tomu nedojde, že jsou s prezidentem Trumpem a i s jeho administrativou domluveni a opatření nebudou tak přísná.
Nicméně už teď jsme mohli vidět, že někteří ať už účastníci, hráči nebo dokonce rozhodčí mají problém se do země vůbec dostat. Není zcela jasné, jak se k tomu protiimigrační agentura v Americe postaví.
Americký trh
Odhaduje se, že kdyby průměrný fanoušek sledoval svůj tým po celou dobu turnaje, tak by zaplatil 10 000 až 35 000 dolarů, v přepočtu přes 200 až 730 tisíc korun, na černém trhu by se částky vyšplhaly ještě daleko výš. Sám Trump řekl, že by šel na úvodní zápas Američanů, ale že by to ani nezaplatil. Co to vypovídá o sportu, který byl kdysi masově přístupný?
Cena vstupenek je opravdu bezprecedentní, oproti poslednímu šampionátu vzrostly o stovky procent, jsou čtyřikrát až pětkrát dražší už v základu. Ani nemluvím o překupnických portálech.
Čtěte také
Tady se FIFA opravdu snažila maximálně vytěžit specifičnost amerického trhu, kde je cenotvorba sportovních vstupenek obecně nastavená trochu jinak, než jsme zvyklí například v Evropě.
Nicméně i tak podle mě podcenili, že fotbal není v Americe tolik populární. Trochu se to obrátilo proti nim a i v posledních dnech slyšíme zprávy o tom, že zápasy vůbec nejsou vyprodány. Organizátoři se ještě snaží nějak vzbudit zájem o vstupenky na zápasy, kde hrají ne tak známé země.
Infantino a Trump
Komentátoři si všímají i výjimečně úzkého vztahu mezi americkým prezidentem a šéfem fotbalové asociace FIFA Giannim Infantinem. Asi nejčastěji se zmiňuje udělení Ceny míru Trumpovi. Proč to vlastně Infantino dělá?
Spekulovalo se, že to je hlavně kvůli tomu, že si chce zajistit hladký průběh toho šampionátu v Americe.
Čtěte také
Což se úplně nepovedlo.
Přesně, což teď můžeme vidět, nedošlo na to a zcela cynicky by se dalo říct, že to je zkrátka za cílem nějakého osobního zisku. Ten vztah je opravdu úzce provázaný, probíhá už docela dlouho, pokračuje ještě z dob toho prvního Trumpova období, byť teď je samozřejmě mnohem intenzivnější.
Infantino Trumpa doprovází i na jiných zahraničních návštěvách, kde by teoreticky FIFA vůbec neměla mít žádný zájem. Dá se říct, že nejvíce z toho stejně nakonec profituje americký prezident Trump.
Infantino se objevil dokonce i na akci jeho hnutí MAGA a na prezidentově inauguraci. Nemůže se stát, že Trump využije to mistrovství k tomu, čemu se říká sportwashing, tedy zlepšení z určitého hlediska pošramocené pověsti?
Já si myslím, že se o to snaží, ale jde na to opravdu ze špatného konce. Sportwashing se dá vztáhnout na Katar a na Rusko, kde je obecně snaha pořádající země si trochu vyčistit svůj obraz směrem navenek.
Čtěte také
Amerika k tomu přistoupila z opačného konce. To vyčištění obrazu se vůbec neděje a jsou v tom spíše neúspěšní. To se opět obrací spíše proti Trumpovi, protože je na tom vidět neschopnost úspěšný šampionát zorganizovat.
Infantino sám prohlásil, že třeba v Kataru veškerý politický rozruch po začátku prvního fotbalového zápasu opadl. Nemůže se to stát i teď?
Teoreticky může, uvidíme, jak to bude probíhat. Nicméně je tam opravdu hodně proměnných – ať už je to to velké cestování, které bude určitě na týmy mít negativní dopad. Vůbec se neví, jak to bude vypadat s počasím, Američané mají zákony na to, že v momentě, kdy se v dálce objeví blesk nebo bouřka, musíte zápas na dvě až tři hodiny přerušit. Takže se mohou opravdu hodně protáhnout.
A jsou tam také velké zásahy do té samotné hry, které se už teď fanouškům nelíbí, viz avizovaná poločasová pauza ve fotbalovém finále s koncertem, což není přijímáno úplně pozitivně. Také jsou tam údajné pauzy na pití, které mají být ale spíše komerční přestávky, které dříve ve fotbale taky nebyly.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
