Ferdinand Marek. Zapomenutý diplomat, kterého unesli do Moskvy

Pražský rodák Ferdinand Marek (1881-1947) vystudoval gymnázium v Kolíně a na univerzitě ve Vídni získal doktorát práv. Mimořádně jazykově nadaný právník dostal místo ve státní správě a během první světové války byl přidělen k ministerstvu války.

Čtěte také

Masaryk už před 100 lety tvrdil, že demokracii máme, a teď to chce „nějaké ty demokraty“. Nestačí jen čekat, ale je třeba přiložit ruku k dílu, tvrdí Jan Sokol

Po rozpadu monarchie byl Marek koncem roku 1918 odeslán rakouskou vládou do Prahy jako neoficiální zástupce Rakouska v Československu. Vztahy Prahy s Vídní zpočátku nebyly jednoduché; naše diplomacie počínání poválečného Rakouska sledovala opatrně. Snahou ministra zahraničí Edvarda Beneše bylo udržet Rakousko nezávislé a nedopustit jeho spojení s Německem.

Došlo-li postupně k výraznému sblížení našich zemí, mohlo za to mimořádně taktní a obratné vystupování Ferdinanda Marka, který teprve v dubnu 1922 směl prezidentu Masarykovi odevzdat své pověřovací listiny a stát se skutečným velvyslancem. Záhy získal naprostou důvěru československé strany a zejména Edvarda Beneše, se kterým strávil dlouhé hodiny debat o budoucnosti Evropy.

Čtěte také

Proč si pražský biskup Huyn nikdy nezískal české věřící? Příběh jedno z poražených 28. října 1918

Marek opustil velvyslanecký post v březnu 1938 v souvislosti s připojením Rakouska k nacistickému Německu. Z Prahy se neodstěhoval, zůstal v ní po celou válku. Manželku, rodačku židovského původu z Jižní Moravy, odeslal ve strachu o její život do neutrálního Švýcarska. Vyneslo mu to pravidelné výslechy na gestapu.

Už 12. května 1945 obnovil rakouské zastoupení v Praze a staral se o rakouské uprchlíky, kteří se snažili vrátit domů. Po dvou týdnech byl ale sovětskou kontrarozvědkou zatčen a přes Vídeň zavlečen do Moskvy, kde po mnoha výsleších, pokusech obvinit ho ze spolupráce s gestapem a po věznění umírá 4. května 1947.

Až v říjnu 1991 sovětské úřady zaslaly rakouskému velvyslanectví v Moskvě strohé oznámení, že jeho vina nebyla prokázána. Bez slova omluvy, jak je pro sovětsko-ruské počínání typické. Rodina byla o úmrtí Ferdinanda Marka úředně vyrozuměna sovětskou stranou v roce 1962.

Poslechněte si jeho Portrét.