Fauna před soudem

V roce 1120 exkomunikoval lyonský episkopát všechny housenky a hraboše, o rok později i mouchy, jež pronikly do kostelů na území, podřízeném episkopátu. Ve třináctém století postavili před soud prasnici za to, že sežrala vlastní sele. Byla odsouzena k trestu smrti oběšením. "Odsouzená" však musela být oblečená, a proto jí na přední kopýtka nasadili bílé rukavice a na zadní kalhoty.

V jedné francouzské vesnici napadl v roce 1314 býk člověka. Vesničané ho chytili a zavřeli do vězení, kde byli nejtěžší zločinci. Za trest ho pověsili.

Soudní dvůr na otevřeném tržišti v Curychu odsoudil k trestu smrti oběšením divokého vlka za to, že zakousl a potrhal dvě malá děvčátka. Proces byl veden jako s člověkem, protože veřejně vystoupil jak žalobce, tak obhájce, opírající se o platné paragrafy. O církevní právo se naopak opíral soud v Baselu, který v roce 1474 odsoudil k trestu smrti upálením kohouta, jenž snesl vejce. Kohout byl podle soudců spřažen s ďáblem.

Anglický král Jindřich VII. dal ke konci patnáctého století oběsit své čtyři psy, kteří rozsápali lva. Byl to trest za to, že bylo nepřípustné, aby nižší tvor zabil krále zvířat. Dal také zabít svého oblíbeného sokola, protože ve vzájemném souboji udolal krále ptactva - orla.

Smrtící rána těžkou palicí ukončila život hřebce v jedné německé vesnici za to, že byl líný, neposlušný, a to prý to měli na svědomí zlí duchové, jež vstoupili do koně. Popravě přihlíželi vesničané a zpívali přitom duchovní písně. Francouzská Kanada v roce 1499 rozhodovala o osudu medvěda, jenž zpustošil několik lidských příbytků. Obhájce požadoval, aby medvěda soudili výlučně jeho soukmenovci. Soudu trvalo celý týden, než dospěl k závěru, že paragraf zákona pro medvědy neplatí.

Podobné případy však nepatří jenom do hluboké historie. Londýn v roce 1953 pobouřila zpráva, že bílý papoušek Coci ukloval svou třiasedmdesátiletou paní k smrti. Policie útočníka nějaký čas držela ve vazbě, než bylo rozhodnuto o jeho utracení.