Farský: Obnovení zasedání české a slovenské vlády je symbolické. Vondráček: Má to dopad, napravme to

Měla by se obnovit společná zasedání slovenské a české vlády?

Radek Vondráček (ANO): Já doufám, že se obnoví – a to relativně rychle. Je to určitý symbol našich vztahů, které jsou dobré. A toto je taková kaňka, která bude, doufám, brzy napravena.

Zdá se, že k obnovení těch zasedání skutečně dojde. Jak se na to díváte?

Jan Farský (STAN): Já v tomto respektuji vítěze voleb, rozhodl se k tomuto kroku, a tak k němu dojde. Jen si nemyslím, že by česko-slovenské vztahy byly nějak složité, komplikované a už vůbec ne negativní.

Čtěte také

Chceme návrat staré dobré Evropy, na tom se s Babišem shodujeme, míní slovenský ministr Šutaj Eštok

Třeba ve chvíli, kdy Slovensko mělo potíže, že by snad nemělo dostat dostatek plynu, tak jsme ústy našeho ministra Lukáše Vlčka (STAN) hned nabídli pomoc. Že v tom Slovensko určitě nenecháme.

Asi se bude vracet symbolika toho setkání. Jenom bych od toho nečekal nějaké praktické výsledky kromě té symboliky.

Vondráček: V podstatě s kolegou souhlasíme, že ty vztahy jsou funkční, nadstandardní a že šlo o symbolickou záležitost. Ale propisuje se to do dalších událostí. Pravda je, že slovenskou stranu dost podráždila některá vystoupení ve veřejných médiích. Slovensko bylo také dost zneužito v rámci kampaně v České republice.

Myslím, že to všechno začalo právě tou symbolikou. Má to svůj dopad a já budu rád, když toto napravíme a už se k tomu nikdy nevrátíme.

Pomoc Ukrajině a české zájmy

Předseda hnutí ANO a budoucí premiér Andrej Babiš řekl, že na zbrojní pomoc Ukrajině nepůjde z českého státního rozpočtu už ani koruna. Není to v tomto ohledu nějaké přibližování té slovenské pozici?

Vondráček: Tady se staráme o české zájmy, o českého občana. Posíláme nemalé finanční prostředky do Evropské unie, kde se přijímají nějaká společná rozhodnutí. To nemá žádnou návaznost na slovenskou pozici.

Neumím si představit českého politika, že by jel do Moskvy na nějakou oslavu. Slováci to mají jinak. (Premiér Fico navštívil Moskvu mimo jiné letos v květnu, zúčastnil se ruské vojenské přehlídky, pozn. red.) My se naučme respektovat ty druhé, vést dialog a tím je spíš přibližovat k naší pozici, než přerušovat vztahy.

Čtěte také

Petra Procházková: Ficova účast na přehlídce je spoluúčastí na straně Ruska ve válce proti Ukrajině

Pane Farský, vy si dovedete představit, že by představitel příští české vlády jel do Moskvy a tam jednal s Vladimirem Putinem, podobně jako slovenský premiér Robert Fico? 

Farský: Na to vám musí odpovědět současná vznikající vláda a hlavně premiér. To nedokážu predikovat, v mnohém umí překvapit.

Ale jestliže byli Robert Fico a Viktor Orbán v Moskvě a Andrej Babiš je v mnoha případech označuje za své nejbližší spolupracovníky, tak bych měl skoro obavu, jestli také nevyrazí do Moskvy.

Nerad bych, aby Českou republiku takto vyřadili na okraj – tak jako se hnutí ANO v Evropě vyřadilo z rozhodovacího proudu. Setkávat se je v pořádku, ale dávat se dohromady a říkat, že máme společný zájem se Slovenskem nebo Maďarskem – to nemáme.

To je proti zájmům českých občanů, to je proti bezpečnosti v Evropě. Ať vztahy se Slovenskem symbolicky obnoví, ale ať tím české pozici, prosím, neuškodí.

Společná politika Visegrádské čtyřky?

Není škoda, že v posledních letech moc nefungovala Visegrádská čtyřka? Není to platforma, na které Česko může efektivně v rámci Evropské unie prosazovat některé svoje zájmy společně s dalšími?

Farský: Evropská unie má 27 členů. Když chcete prosazovat své zájmy, tak se samozřejmě tvoří koalice. Mně přijde rozumné tvořit koalice zájmové. Takže když jde třeba o automobilový průmysl, tak se spojme s Německem. Když jde o jádro, tak se efektivně spojujeme s Francií.

Čtěte také

iROZHLAS

Česko a Slovensko jsou dál na společné cestě, řekl Pellegrini. Podle něj jsme odsouzeni ke spolupráci

Nevím, co má být tím pojítkem Visegrádu, přestože ho vůbec tímto neshazuji. Já si totiž myslím, že je to už dneska vyprázdněný projekt. A rozpory třeba mezi Polskem a Maďarskem jsou tak obrovské, že si nedovedu úplně představit, že budou fungovat, byť Maďaři dávali politický azyl polskému politikovi (Marcinu Romanowskému, pozn. red.).

To jsou velice složité mezistátní vztahy a nevím, jestli může vlastně Visegrádská čtyřka fungovat. Když fungovat bude a pomůže Evropě, Česku a českým občanům, tak je to jen dobře. Jen v tuto chvíli nevidím pojítko pro všechny čtyři státy.

Jaké by tedy mělo být to pojítko Česka, Polska, Slovenska a Maďarska, přihlédneme-li k tomu, co teď připomněl pan Farský? V jakém rozporu jsou v současnosti třeba Poláci a Maďaři?

Vondráček: Já začnu obecně. V4 není ustavena žádnou formální smlouvou, je to v podstatě velmi neformální uskupení. Vždycky fungovalo na tom, že se řešila pouze agenda, která ty země spojuje.

Jestli nás spojuje společná historie, nastavení myšlení, středoevropská mentalita, to s jinými národy v rámci těch zájmových uskupení prostě nemáte.

Já mám rád všechny evropské národy. Když jsem byl třeba na návštěvě v Irsku a řešili jsme energie, tak to bylo velmi přátelské setkání, ale oni prostě nechápou naše problémy související s energetickou krizí.

Čtěte také

S nácky se v Evropě nikdo nebaví, říká o příští vládě Richterová. Šťastný: Personálie nekomentujeme

Uvědomte si, že pohledy Polska a Maďarska se paradoxně v mnohém velmi sbližují. Není to tak dávno, co Polsko odmítlo implementovat migrační pakt. Odmítlo kvóty, odmítlo platit, řeklo, že se nepodrobí. Maďarsko má podobný postoj.

My jako opozice a blížící se koalice máme velice podobný postoj. Slovensko díky naší geografické poloze také. To prostě nemůžete smést ze stolu. Kolega nemá pravdu, když říká, že to není pojítko. Je to důležité. Stačí se podívat na mapu a budete vědět, jakou zahraniční politiku která země má.

Pane Farský, připustil byste, že země Visegrádské čtyřky mají i díky své sdílené geografické poloze podobné zájmy?

Farský: Já jsem neslyšel ty konkrétní zájmy, které se budou prosazovat.

Pan Vondráček mluvil třeba o migraci.

Farský: Migrační pakt je prosazen – dokonce je implementován do českého právního řádu, takže je v podstatě naplněn. Větší ochrana vnějších hranic, na které máme všichni zájem, rychlejší návratová politika, to už se podařilo po těch letech vyjednat.

Třeba najdou něco společného. Jen bych nerad, abychom se soustředili jenom na to, že jsme součástí Visegrádské čtyřky, a zapomínali na to, že koalice je potřeba stavět v různých tématech jinde. V tom je naše síla.

Jestli byly poslední čtyři roky v něčem pro Česko výjimečné a pozitivní, tak v tom, že jsme se v Evropě stali tím, kdo vstupuje do debat, navrhuje alternativní řešení, snaží se věci posouvat. A dařilo se to v mnoha případech, to si řekněme.

Já se ale nechci vrátit k tomu, že budeme jako Viktor Orbán a Fico jenom říkat: „Ne, to nejde.“ Tím pádem se úplně vyřadíme z diskuzí, nic v Evropě neprosadíme pro sebe, pro české občany, ani Evropě nijak nepomůžeme. Nerad bych, kdybychom styl práce změnili jen v negaci, což bohužel představují jak Robert Fico, tak Viktor Orbán.

Poslechněte si celou debatu v audiu nahoře.