Expertky: S oběťmi sexualizovaného násilí často řešíme, že od trestního procesu nemohou moc očekávat

„Situace, kdy se člověk stane obětí trestného činu, bych popsala jako situace extrémní bezmoci,“ nastiňuje pro Český rozhlas Plus psychoterapeutka Uhlířová. „Někdy, ne vždycky, se to propíše tak silně, že jen čistě vyřešení bezpráví už není dost.“

Čtěte také

V české společnosti je nechuť chápat sexualizované násilí jako systémový problém, tvrdí socioložka

Právní systém je postavený na vztahu mezi státem a pachatelem s primárním zaměřením na ochranu společnosti. Podle psychoterapeutky tak obětem domácího a sexualizovaného násilí nezajišťuje to, co mnohdy potřebují nejvíc – spravedlivou reakci okolí.

„Nějaké uznání toho, že se ten příběh a čin stal. Lidi čekají nějaké uznání pravdy, převzetí odpovědnosti a s tím spojené obnovení jejich vlastní důstojnosti,“ vysvětluje psychoterapeutka.

Čtěte také

Násilí se nejčastěji děje doma ze strany nejbližších. Děti obvykle hledají pomoc u kamarádů, popisuje šéfka krizového centra

Téma odpovědnosti je v takových případech klíčové. U medializovaných činů jsou navíc oběti vystavěny i komentářům veřejnosti, které na ně mohou shazovat vinu za to, co se jim stalo.

„Velmi jasně artikulujeme, že z našeho pohledu má odpovědnost za násilí vždy ten, kdo se ho dopouští,“ zdůrazňuje právnička a sociální pracovnice Černá Lambova. „Tohle je něco, co společnost ještě nemá zažité. Byly tady dlouhé roky, kdy se říkalo a bylo to normální: Podívej se, co měla na sobě, však byla opilá a tak dále.“

„Do jisté míry je to takové nevědomí,“ vysvětluje. „Chci vědět, že oběť udělala něco špatně a že mně se to nestane. Protože připustit si, že můžu udělat všechno správně a stejně se mi to stane, je strašně děsivé.“

Nespravedlnost systému

Trauma, s kterým se oběti vypořádávají, má mnohdy nejen existenciální, ale i morální rozměr, poukazuje psychoterapeutka. Lidé ohrožení domácím násilím tak mohou pochybovat o své hodnotě a o tom, proč se něco takového děje zrovna jim.

Čtěte také

Expertka: Domácí násilí se týká každé třetí ženy a skoro všechny věří, že je to jejich vina. Není

„Je to popsané v odborné literatuře. Věříme tomu, že dobré věci se dějí dobrým lidem a špatné špatným lidem. Nějakým způsobem to v sobě máme zabudované,“ přibližuje Uhlířová.

Výše trestu, kterou soud udělí pachateli, může pro některé oběti validovat závažnost násilných činů. Situace jsou ale podle odbornic vysoce individuální a trauma mnohdy neskončí s tím, že oběť podá trestní oznámení.

„S lidmi, kteří se stali obětí sexualizovaného násilí, často komunikujeme, že očekávání od trestního procesu nemohou být velká, že musí počítat s tím, že to možná ani nepostoupí k soudu. A když už ano, tak to možná zapadne,“ přibližuje právnička.

„Trestný čin zasáhne oběť tak extrémním způsobem, že to není v silách sociálního systému spravedlnosti. V tom vidím velikou nespravedlnost, oběti si to nezpůsobili, ale tu práci na tom se s tím vyrovnat, která je někdy neskutečně náročná, musí odvést oni a ony,“ poukazuje.

Důvěra a spolupráce

Odbornice se shodují na tom, že by mohla pomoci větší provázanost, spolupráce celého systému i silnější důvěra a uznání jednotlivých expertiz. Zásadní je i vzdělávání těch, kteří s ohroženými lidmi přichází do kontaktu.

Čtěte také

Pachatelé si důvěru dětí budují týdny, s intimními fotkami je pak vydírají, varuje Zuzana Pidrmanová z Policejního prezidia ČR

„Aby zkrátka věděli, v čem ta specifika jsou,“ shrnuje právnička a sociální pracovnice. „Třeba, že oběť není dokonalá, může to být nízkopříjmový člověk, člověk s postižením, může to být někdo, kdo křičí a je agresivní. To neznamená, že se mu nic nestalo,“ zdůrazňuje.

Statistiky věnované genderově podmíněnému násilí ukazují větší četnost takových činů ve Finsku než v Česku. Podle psychoterapeutky takové výsledky ale vypovídají především o tom, že severská společnost je k tématu mnohem citlivější, správně ho pojmenovává a častěji zachycuje.

„Až v tomhle budeme dál, tak se zvýší bezpečí pro nás pro všechny, kteří potenciálně můžeme být zasaženi trestním činem,“ uzavírá Uhlířová.

Jak souvisí potrestání pachatele s pocitem bezpečí? Co v českém systému obětem nejvíce chybí? A co pro ně znamená spravedlnost? Poslechněte si celou debatu.

V první části Vertikály uslyšíte, že děkan Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy Jaroslav Brož jmenoval dva nové proděkany. Francouzské kostely otevřely dveře, aby se se v nich lidé mohli schovat před vedrem. A na louce v areálu Thonmi na hranicích Velkého Šenova, Mikulášovic a Vilémova se příští víkend už po jedenácté rozezní melodie z nejrůznějších koutů Asie.