Expertka Salzmann: Naše půda je technická a polomrtvá. Potřebujeme do ní dostat živou říční krajinu
Účinnější zadržení vody v krajině je podle expertů stěžejní nejen v obdobích sucha, ale i ve chvíli, kdy nás zasáhnou povodně. Dva velmi odlišné projevy člověkem způsobené změny klimatu tak mohou mít jedno společné řešení. „Tváříme se, že technická řešení, kanalizace, přivaděče a čističky zvládnou všechno, ale ukazuje se, že ne,“ poukazuje v pořadu Leonardo Plus Klára Salzmann, krajinářská architektka, vědkyně a pedagožka z Fakulty architektury ČVUT v Praze.
„Letošní léto byl opětovně zvednutý prst přírody, která říká, člověče, vzpamatuj se,“ upozorňuje expertka. Sucho a rekordní teploty podle ní vznikaly kombinací klimatických faktorů i dlouhodobých zásahů člověka do krajiny.
Čtěte také
„Voda, to nejsou potrubí a nejsou to jen ta místa, která člověk určil, aby tam voda byla, tedy přehrady, odběrná místa, čistírny,“ vysvětluje pro Český rozhlas Plus. „Voda v přirozené formě je v krajině na celém povrchu, ale člověk svou činností tyto plochy postupně ubíral, přizpůsoboval si je.“
Zatímco velká část českých pramenišť je dnes úplně zničená, například půda určená pro zemědělství je celkem na 54 procentech území. Zemědělská výroba ovšem vyžaduje co nejrovnější plochy s minimem kamení. Stále tak ze země ubývají nerovnosti, které vodu dokážou zadržet.
Čtěte také
„Teď bychom naopak potřebovali do té naší technické, rovné, polomrtvé krajiny dostat zpátky živou říční krajinu. To je prostor, který si voda sama vytvořila,“ zdůrazňuje krajinářská architektka.
Říční krajina funguje jako takový „cévní systém“ půdy. Podle expertky je proto její obnova tím prvním, na co bychom se měli zaměřit. Prostor, který si voda vytvořila a mohla se tak vertikálním pohybem dostávat do pramenišť, lidé „brutálně potlačili,“ zdůrazňuje:
„A tváříme se, že technická řešení, kanalizace, přivaděče a čističky zvládnou všechno, ale ukazuje se, že ne. Nemluvě o tom, že příroda umí celou řadu funkcí podstatně lépe než lidé.“
Přehrady, nebo zahrada?
Současná vláda chce proti suchu bojovat výstavbou dalších přehrad. Expertka na krajinářskou architekturu ale takový krok nepovažuje za ideální – přehrady totiž zcela zastaví prostup vody mezi povrchem a podzemím.
Čtěte také
„Když příští rok nebude voda ani v Orlíku, ani ve Slapech, tak ke které přehradě sáhneme? Nemůžeme bohužel spoléhat jen na tyto technické prvky, které člověk postavil, ale s vodou a přírodou musíme pracovat jako s komplexem,“ poukazuje.
Velkou nadějí do budoucna podle ní mohou být iniciativy obcí, které cítí, že je problém potřeba rychle řešit. Dopad na odtok vody už má dnes třeba projekt Národního parku Šumava, který v průběhu let obnovil velké plochy mokřadů a pramenišť.
„Chtěla bych ale apelovat nejen na obce a kraje, protože je celá řada aktivních subjektů, ale každý občan, každý jeden člověk v tomto státě může pro vodu něco udělat na vlastním pozemku,“ poukazuje expertka.
„Každý na vlastní zahradě může zadržovat vodu, může si vytvářet tůně, jezírka. Do ploch se vrací život a voda je obrovsky zajímavým a vítaným prvkem,“ uzavírá Salzmann.
Jak by mělo vypadat opravdu účinné zadržování vody v krajině? Co přesně znamená, že to neumíme? A vznikají v Česku inspirativní projekty? Poslechněte si celý pořad v audiu na začátku článku.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
