Expertka: Domácí násilí se týká každé třetí ženy a skoro všechny věří, že je to jejich vina. Není

Domácí násilí se podle ní týká každé třetí až čtvrté ženy v České republice. „To je vysoké číslo,“ upozorňuje Prokopová. Obětí se stávají i muži, odhadem každý desátý. V jejich případě jde nejčastěji o násilí psychické a o různé formy ponižování.

Čtěte také

iROZHLAS

‚Přišel jsem udělat, co jsem slíbil.‘ Počet zavražděných žen po světě roste, u nás data o femicidách nesbíráme

Organizace Rosa působí už více než 33 let. „Zpočátku, když jsme práci začínali, tak jsme si mysleli stejně jako širší veřejnost, že se to asi bude týkat spíš takových lidí, kteří nemají moc vysoké vzdělání,“ přiznává Prokopová.

Praxe ukázala opak. „V poslední době jsou to hodně vysokoškolsky vzdělaní muži i ženy. Nebo se středoškolským vzděláním. Bohužel se to nevyhýbá nikomu. Lidé o tom nemluví, stydí se.“

První varovné signály

Prvním varovným signálem bývá nenápadná kontrola. „Jsou tam projevy, že muž chce mít ženu hlavně pro sebe. Takže aby se žena nestýkala více s přáteli, aby se tak nelíčila,“ popisuje Prokopová. Doporučuje všímat si rodinného zázemí partnera, vzorce chování se totiž napříč generacemi opakují.

Čtěte také

Násilí se nejčastěji děje doma ze strany nejbližších. Děti obvykle hledají pomoc u kamarádů, popisuje šéfka krizového centra

Oběti si nebezpečí uvědomují zpravidla se značným zpožděním. „Někdy velice pozdě, třeba až po několika letech. Ale často se ptáme, co byla, jak se říká, ta poslední kapka, kdy si oběti řekli, že už nelze, že to není v pořádku. Někdy to bývá závažné zranění. Anebo pokud tam jsou třeba přítomny děti, tak když dají najevo, že nechtějí být v takové rodině,“ přibližuje Prokopová.

Mnoho lidí nechápe, proč oběti v toxickém vztahu zůstávají léta. Prokopová to vysvětluje mimo jiné zkušeností z původní rodiny: „Ženy, které zažívají násilí, něco podobného mohly zažívat ve své rodině. Není to vždy, ale může to být. Třeba když se otec agresivně choval k mamince a ona to tak nějak neřešila. Může se stát, že ženy to vyčkávají.“ 

Děti se ale stávají svědky domácího násilí v až 90 procentech případů. „To nás hodně tíží. Všechny děti, které vyrůstají v takové domácnosti, jsou samy psychicky týrány. Je moc smutné, pokud jsou pak nuceny docházet k otci, kterého viděli zmlátit a vulgárně urážet maminku. Navíc tyto vzorce přebírají,“ dodává expertka. 

Odejít. Ale potají

K násilí nedochází ve vztahu každý den. Bývá to v cyklech. „Agresor se může omluvit a může říct, že měl problémy v práci, že už se to nikdy nestane... Jenže ono se to pak zase stane. A točí se to. Když žena vidí, že situace je už dramatická, když jí dojde, že by měla odejít, tak je to právě v době, kdy se násilí znásobí a dojde tam k různým zraněním,“ objasňuje expertka.

Právě odchod představuje nejnebezpečnější fázi celého vztahu. Organizace Rosa proto s ohroženými ženami systematicky vyhodnocuje rizika a nastavuje bezpečnostní kroky.

Čtěte také

iROZHLAS

Nemají kam jít. Bytová krize drží ženy v násilných vztazích, i když jsou rozhodnuté odejít

„Je důležité ženu s tím seznámit a další kroky nastavit právě tak, aby nedošlo k závažným koncům, které končí smrtí,“ varuje Prokopová.

„Hlavní je neříkat dopředu, že odcházím. To je skoro rozsudek. Násilník nechce o svoji oběť přijít,“ zdůrazňuje. Hrozí totiž, že násilník situaci vyhodnotí jako „nebudu-li tě mít já, nebude tě mít nikdo“ a oběť zavraždí.

Oběti domácího násilí spojuje napříč rozdílnými osudy jedna věc – přesvědčení, že za násilí mohou samy. „Skoro všechny ženy věří, že to je jejich vina. Proto vždycky říkám, že je důležité jim zdůraznit, že to není jejich vina. Že dochází k násilí, to je rozhodnutí toho násilného člověka,“ uzavírá Prokopová.

Co jsou první příznaky toxického vztahu? Proč se domácí násilí nevyhýbá ani jinak úspěšným lidem? A zaznamenali v Rose větší zájem o pomoc po odvysílání seriálu Monyová? Poslechněte si celý rozhovor.