Existuje mezi matematikou a literaturou spojitost? Matematička Hartová vás vezme do světa za devatero nulami

Zdaleka nejde jen o pohádky. Hartová zkoumala například strukturu, podle které se sestavují básně. Začíná u počtu slabik v japonských haiku a pokračuje systémem opakovaní veršů v renesanční sestině.

„Matematika je jazykem struktury, vzoru, symetrie a všech těchto krásných věcí,“ zdůrazňuje Hartová. „Takže v čemkoliv, co souvisí se způsobem, jakým něco spojíte dohromady, budou také matematické myšlenky.“

Krása matematiky i literatury

„K dobré matematice, stejně jako k dobrému psaní, neoddělitelně patří schopnost ocenit strukturu, rytmus a vzor. Pocit, který v nás probouzí čtení skvělého románu nebo dokonalého sonetu – že máme před sebou krásu, že všechny její součásti dokonale zapadají do sebe a vytvářejí harmonický celek, je stejný, jaký zažívá matematik, když studuje elegantní důkaz,“ píše Sarah Hartová.

Čtěte také

Tajemství duše ukrytá v mozku. Rozhovor s neuropsycholožkou Krámskou se zamýšlí nad vztahy i vírou

A odvolává se na Einsteina, který „údajně prohlásil, že matematika je poezie logického myšlení.“ Jak autorka praví, „poezie je pokračování matematiky jinými prostředky.“

A o tom není pochyb, zvláště pokud očekáváme od básně dokonalý rytmus, na počtu slabik zkrátka záleží. Ale i u románu je důležitá promyšlená a propracovaná struktura. Jak se k tomu staví matematička Hartová?

„Možná si říkáte: Proč by se spisovatel otravoval s nějakou vyšperkovanou strukturou? Proč prostě nenapíše dobrý příběh? To se podle mě naprosto nevylučuje. Veškeré psaní má od samého začátku nějakou strukturu. Samotný jazyk se skládá ze součástek a každá má nějakou stavbu. Slova se staví z písmen, ze slov věty, z vět odstavce a tak dále. Už to je struktura, analogická bodu, přímce, rovině v geometrii. V každém stadiu lze vkládat další struktury – tak se třeba odstavce sdružují do kapitol. Nejde o to, jestli dát dílu nějakou strukturu, ale spíš o to, jakou strukturu zvolit.“

Šifry nejen mistra Leonarda

Významná část knihy Za devatero nulami se týká šifer a kryptologie. Jistě si vybavíme Dana Browna a jeho kouzlení s pojmy jako je Fibonacciho řada v Šifře mistra Leonarda. Šifra v tomto případě spočívá ve využití posloupnosti čísel (0, 1, 1, 2, 3, 5, 8, 13, 21, atd.), kde každé další je součtem dvou předchozích.

Čtěte také

Od neandrtálců až po umělou inteligenci. Historik Harari mapuje dějiny informačních sítí

Na Brownovi ovšem autorka nenechá nit suchou a odhaluje frapantní nedostatky v argumentaci hlavního hrdiny Langdona.

Také kryptografická povídka Zlatý brouk Edgara Allana Poea je v našich končinách známá. Ve Zlatém broukovi spočívá šifra v nahrazení některých písmen číslicemi a znaky, které musí hrdina William Legrand rozluštit, aby pochopil text. A příkladů, kde spisovatelé matematiku využívají, je vskutku úctyhodné množství.

Matematický pohled Sarah Hartové na literaturu je zpestřením pro každého, kdo uvítá jiný náhled na známá i méně známá díla. Nenutí nás o literatuře přemýšlet jako matematik. Ukazuje, že nám matematici mohou rozšířit obzory i v oblastech, u kterých bychom to nečekali.

Lukáš Hurník, který pro Ex libris knihu přečetl a pořad připravil, přináší ještě další postřehy navíc, tentokrát z pozice hudebního skladatele. Poslechněte si je.