Evropská unie se musí myšlenkově sjednotit v boji proti terorismu

10. červenec 2003

A nyní už o budoucnosti. Evropa se přibližuje k zásadní křižovatce svojí historie. Pokud chce v budoucnosti zajistit svoji bezpečnost a stabilitu, bude muset v průběhu příštích let proměnit sama sebe a zároveň převzít větší díl zodpovědnosti za vývoj ve světě. Zatím není vůbec jisté, zda toho bude schopna. Většina evropských politiků se shoduje v tom, že nelegální migrace, organizovaný zločin, korupce, pašování drog, mezinárodní terorismus a praní špinavých peněz, patří mezi moderní morové rány, se kterými je prakticky nemožné bojovat výhradně v rámci tradičních národních států.

Shodnou se i na tom, že tyto morové rány v rozvojovém světě oslabují a podrývají řadu zemí, ve kterých hospodářství a právní rámec politické demokracie neměly dost času na vytvoření obranných mechanismů. V posledních letech narůstá i společné poznání, že pokud se Evropa nebude chtít podílet na řešení podobných krizových pochodů ve světě, doplatí jenom dalším nárůstem nelegální migrace a všech s tím spojených negativních jevů. Tady ovšem shoda končí.

Hovořit v teoretické rovině o problémech, které nelze řešit bez společného nadnárodního přístupu a třeba i vojenskými prostředky je jedna věc. Jenomže o všem zatím rozhodují národní parlamenty, které celoevropské zájmy brutálně řečeno neživí. Odpor francouzských a německých politiků k vojenskému odstranění Saddáma Husajna nebyl opřen o obhajobu nějakých vyšších principů anebo výsostných národních zájmů, ale o pečlivě přečtenou analýzu volebních preferencí na domácí scéně. To samozřejmě není nic nelegitimního.

Dosud nezahojené rozštěpení Evropy v otázce irácké invaze je ovšem jenom slabým odvarem problémů, které Evropa bude muset řešit v budoucnosti. Jak rychle se dokáže Evropská unie pětadvaceti států shodnout na potřebě zasáhnout i třeba vojensky, proti potencionálnímu ohrožení sama sebe. Zatím nemá ani dostatečnou vojenskou sílu a technologie a vstup do jakéhokoliv většího konfliktu by si bez podpory Spojených států musela rychle rozmyslet. A jaká je tedy ona budoucnost a možná ohrožení?

Připomeňme si, že Evropské státy nasadily v minulých letech vojáky v operacích hned ve třech zemích bývalé Jugoslávie, Afghánistánu, Sierra Leone, na Pobřeží slonoviny, v Iráku a v Kongu. A to pomíjím všechny menší operace především francouzské armády v dalších částech Afriky. Války v západní subsaharské Africe, stejně jako napětí v Africe východní, nezmizí bez vojenské přítomnosti Západu. Mír na blízkém východě poválečná rekonstrukce Iráku nebudou možné bez přinejmenším rozsáhlé diplomatické a ekonomické aktivity evropských zemí.

Evropa se nebude moci vyhnout jednání o řešení problému korejských jaderných zbraní a také zbrojních programů Íránu. Přinejmenším boj proti mezinárodnímu terorismu bude vyžadovat i spolupráci s Ruskem, jehož vláda ho v Čečensku vyrábí jako na běžícím pásu. Vše policejním a protiteroristickým složkám na světě přitom musí běhat mráz po zádech, když si přečtou středeční zprávu agentury Reuters, podle kterého gruzínská pobřežní stráž zabavila při prohlídce podezřelé turecké lodi dvacet pět tisíc prázdných ruských pasů. A potom je tu i vztah k islámským zemím.

Dlouholetý malajsijský ministerský předseda Mohamed Mahathír, považovaný až donedávna za jednoho z nejumírněnějších a nejprozápadnějších hlasů v muslimském světě, vyzval ve čtvrtek islámské země k modernizaci jejich armád, jako cesty k obnově slávy islámské civilizace. Agentura DPA přinesla tento jeho citát: "Musíme mít schopnost se bránit a vehnat strach do srdcí našich nepřátel. Ne jako agresoři, ale pro naši obranu. Muslimové nikdy nebudou schopni navrátit čest a respekt k Islámu, dokud se nebudou schopni bránit". Konec citátu.

V další části svojí řeči mohl Mohamed Mahathír opakovaně kritizovat fundamentalistické interpretace islámu a mezinárodní terorismus, ale zbytek světa už zpozorněl. Po Iráku je tak trochu v módě kritizovat Spojené státy a s trochou jízlivosti poznamenávat, že jako světový četník nemohou stihnout všechno. Ne, že by se na zahraniční politice Spojených států nedalo najít chyb. Evropa však musí najít v nejbližších letech způsob, jak se aktivně, a pokud možno jako jeden celek k řešení nerozdělitelných problémů světa připojit.

Vzhledem ke světové politice totiž přestává jít o to, co Evropa chce a na co má čas se dohodnout. Začíná jít o to, že některé věci se prostě udělat budou muset. Protože jinak by se mohlo stát, že Evropa přestane být společná, ale také bezpečná.

autor: Jan Urban
Spustit audio