Evropa platí vysokou cenu za chyby politického pragmatismu

Možnost všimnout si neudržitelnosti určitého vývoje ve společnosti roste se vzdáleností pozorovatele od samotného centra dění. Okolnosti hlasování o členství Velké Británie v Evropské unii i krize eurozóny se lépe sledovaly z kontinentálního pobřeží Lamanšského průlivu. Své tvrzení dokládá Münchau následovně: „Prakticky všichni mí přátelé v kontinentální Evropě viděli, že členství Británie v Evropské unii je neudržitelné. Jak je možné, ptali se, odmítnout být součástí eurozóny a bankovní unie a zároveň být řádným členem jednotného trhu finančních služeb? Několik Britů otázku nejenže pochopilo, ale byli na ni také schopni odpovědět vlastní optikou: říkali, že je rozumné využívat příležitostí, které jednotný trh nabízí všem svým členům. Jak se zdálo, z míry je nevyváděla ani zvláštní představa Londýna coby finančního centra pro odlišnou peněžní měnu.“

„Všiml jsem si podobného nedostatku odstupu i ve vnímání eurozóny,“ píše komentátor a dodává: „Mnoho z mých britských přátel už dlouho jasně vidělo, že eurozóna je v současné podobě fungování politik a institucí neudržitelný projekt. Ale tento názor nesdílejí politici ani ekonomové na kontinentu. Kritici z Británie oprávněně tvrdí, že měnové unii se nedaří kvůli rozdílné ekonomické výkonnosti jejích jednotlivých států. V současné době existují určité pojistky a nástroje k nápravě tohoto vývoje. Ale k potlačení dalšího ekonomického vzdalování zemí platících eurem jsou nedostatečné,“ popisuje britský pohled komentář deníku Financial Times.

Podle něj spočívá řešení přinejmenším v ustanovení ústředního tělesa pověřeného činností v oblasti bankovnictví a financí. Mělo by také disponovat malým rozpočtem a nějakým společným nástrojem pro obsluhu dluhu. V případě, že výše zmíněný vývoj bude z politických důvodů znemožněný, stane se pro všechny nezbytné přijmout následující logickou úvahu. Pokud je něco neudržitelné, nevyhnutelně to spěje ke svému konci.

Členství Velké Británie v Evropské unii bylo neudržitelné

„Protože právě udržitelnost je středobodem všech minulých, současných i budoucích událostí,“ píše ve svém komentáři Münchau. To je hlavní poučení z britského referenda. Spojené království neopustí Evropskou unii kvůli taktické chybě bývalého britského premiéra Davida Camerona, byť ji samozřejmě udělal. Členství Velké Británie v unii končí, protože bylo neudržitelné. Evropská unie byla vždy projektem politického sjednocení. To jen kampaň za pokračování členství byla založena na přesvědčování o představě, že tomu tak není.

Pokud jde o Evropskou unii, můžeme definovat udržitelné řešení jako protiklad řešení pragmatického. Udržitelná řešení jsou totiž orientovaná na úkol k vyřešení a výsledek, kterého se má dosáhnout. Pragmatická řešení jsou často krátkozraká, píše deník Financial Times a uvádí následující příklady. Německé odmítnutí rekapitalizovat evropský bankovní systém se v roce 2008 zdálo pragmatické. Kancléřka Angela Merkelová tenkrát vnukla ostatním politickým představitelům nápad přijmout rozhodnutí, že každá země musí zachránit svůj bankovní systém sama.

Logo|foto:Český rozhlas

O osm let později je italský bankovní systém stále v úpadku a naléhavě čeká na rekapitalizaci. Stále ještě diskutujeme o tom, jaká toxická aktiva mohou být skrytá v Deutsche Bank. A v jakém množství. Rozhodnutí kancléřky Merkelové znamenalo začátek krize v eurozóně, tvrdí komentátor listu Financial Times a pokračuje: „Jako další příklad si vezměme stejně pragmatické rozhodnutí neumožnit v roce 2010 odpis řeckého státního dluhu. Z důvodu, že by německé a francouzské banky zaznamenaly nepříjemné ztráty. Následné, přinejlepším polovičaté programy pro Řecko vedly k další krizi v roce 2012 a znovu v roce 2015. Nejnovější zprávy z Řecka zní, že recese se opět zrychluje.“

Britské výjimky v Evropské unii, takzvané „opt-outs“ jsou podle Financial Times snad nejosudovějším příkladem pomýleného pragmatismu. Vyjednané výjimky z jednotné měny a volného pohybu osob v rámci Schengenu zněly v době svého přijetí rozumně. Umožnily tehdejší konzervativní vládě překonat na krátkou dobu své vnitřní rozpory. Ale nebyly řešením problému v zemi hluboce rozdělené ohledně svého angažmá v Evropě. Britské výjimky vedly k postupnému odcizení mezi Velkou Británií a zbytkem evropského bloku.

Eurozóna potřebuje větší sjednocení

„Takže jaké nepragmatické přístupy a řešení politická i ekonomická by měli představitelé EU přijmout?“ ptá se komentátor Münchau a hned nabízí odpověď: „Nezařazoval bych je podle staré tradiční osy federalismus versus mezivládní přístup. Debata by se měla odvíjet spíše od toho, co je potřeba udělat, aby jednotlivé politické oblasti fungovaly. Měnová unie je nejdůležitější součástí Evropské unie. A to hlavně teď, v době, kdy Velká Británie unii opouští. Eurozóna bude vyžadovat vyšší stupeň sjednocení v politické i ekonomické oblasti. Eurozóna, nikoli Evropská unie, je jediná zeměpisná jednotka, pro kterou jednotný trh dává smysl. A to zejména v oblasti finančních služeb. Eurozóna také vyžaduje další integraci trhu. Nejvíce v oblasti práce a zaměstnanosti. Potřebuje volný pohyb pracovních sil jako makroekonomický stabilizátor charakteristický lidmi, kteří míří ze zemí s vysokou nezaměstnaností do států s nedostatkem pracovních sil. A země unie, které nejsou v eurozóně, mohou dále šťastně žít s menší mírou integrace.

Udržitelné řešení tedy spočívá v integrovanější eurozóně a méně integrované Evropské unii. Ta potřebuje celní unii, omezený jednotný trh zboží a některých služeb a několik dalších společných politik. Takto by se vytvořila flexibilita přizpůsobená různým potřebám a přáním jednotlivých členských zemí. Dokonce by také mohla umožnit Británii připojit se k Evropské unii, aniž by se stala členem tvrdého jádra unie. Jakékoliv vážně míněné diskuse o čemkoliv výše zmíněném by bylo naivní očekávat dříve než v průběhu příštího roku, před volbami v Německu, Francii a Nizozemsku. Nic z výše uvedeného také není možné dohodnout včas, aby se dal zvrátit brexit. Ale význam těchto debat a plánů snad ani nelze více zdůraznit. Rozhodne se v nich, zda je brexit začátek konce, nebo nové éry evropské integrace, uzavírá svůj komentář pro deník Financial Times Wolfgang Münchau.