Evropa mění svůj postoj k Číně, odstavení Huaweie od 5G sítí ale vyjde draho

Poslední summit Severoatlantické aliance měl daleko do inspirujícího obrazu jednoty Západu. Političtí vůdci členských zemí se na nedávné schůzce ve Velké Británii dětinsky hádali a navzájem pomlouvali za zády.

Píše to komentátor britského deníku Financial Times Gideon Rachman.

Oficiální závěry zasedání NATO ale podle něj obsahovaly jeden nový a důležitý závěr: Jednotný postoj obranného paktu k Číně. Poprvé v historii je Čína zmíněna coby výzva, které „aliance musí čelit společně“. Podle dokumentu se NATO musí spojenými silami vyrovnat s neustále rostoucím čínským vlivem.

Je to postoj, který znervózní Peking a potěší Washington. A nic na tom nemění ani obecnost dojednaného textu, myslí si Rachman. Spor Číny a Spojených států o vedoucí postavení ve světě totiž stále narůstá. A summit NATO tak sice opatrně, ale jistě ukázal, že spojenci USA na starém kontinentě se v konfliktu mezi dvěma velmocemi přiklánějí na stranu tradičního partnera.

Šílené rozhodnutí

Klíčovou otázkou je přístup k čínské technologické společnosti Huawei, která se po celém světě uchází o budování moderních 5G sítí. Kabinet amerického prezidenta Donalda Trumpa se rozhodl zařadit Huawei na seznam firem, kterým americké firmy nesmějí prodávat součástky. Pokud by tak učinily, vystavily by se vládním sankcím.

Vysoce postavení členové Trumpovy administrativy často vášnivě zdůrazňují údajné hrozby, které představují technologie Huaweie. V případě jejich používání prý hrozí sledování datové výměny a nedobrovolné vyzrazení citlivých informací Pekingu.

Britský komentátor se odvolává na svůj rozhovor s nejmenovaným představitelem americké vlády, podle něhož se spolupráce s Huaweiem rovná „pozvání čínské vlády do postele“. Rozhodnutí některých evropských vlád připustit Huawei k budování infrastruktury 5G sítí pak tento úředník označil za „šílené“.

Řadu měsíců se zdálo, že vyhrocená rétorika USA není příliš úspěšná. Austrálie, Japonsko a Nový Zéland oznámili záměr držet Huawei a jeho technologie daleko od své digitální infrastruktury. Evropští spojenci Spojených států se ale chovali jinak.

Navzdory důraznému naléhání a lobbingu Washingtonu se tak Huaweii podařilo nalézt řadu zahraničních zákazníků. „Z šedesáti pěti uzavřených kontraktů je polovina evropské provenience,“ uvedl nedávno japonský list Nikkei Asian Review.

Evropa obrací

Přístup evropských vlád se ale zřejmě začal měnit. Stávající šéf Bílého domu na setkání NATO tvrdě lobboval, aby spojence získal na svou stranu ve sporu s Čínou. Trump po summitu oznámil, že se mu podařilo přesvědčit Itálii, aby s čínskou firmou nespolupracovala.

Takovou spolupráci vyloučil také britský premiér Boris Johnson. Tedy alespoň v situaci, pokud by to mělo ohrozit dohodu o výměně zpravodajských informací s Američany.

Zmíněné závazky dávají v pohledu komentátora Financial Times Spojeným státům velkou výhodu a poskytují páku proti Číně. V americkém Kongresu nyní dokonce existují náznaky, že by případná spolupráce Velké Británie a Huaweie mohla ohrozit budoucí dohodu o volném obchodu mezi Londýnem a Washingtonem.

Třeba německá kancléřka Angela Merkelová však zatím nechala dveře pro čínského technologického obra otevřené. Její pozice se ale také mění.

Předseda výboru pro mezinárodní vztahy německého parlamentu Norbert Röttgen označil otázku spolupráce s Huaweiem za předmět „evropské suverenity“. Německý ministr hospodářství Peter Altmaier následně hovořil o nutnosti zajistit, aby evropští dodavatelé 5G technologií dokázali Huaweii konkurovat.

Příležitost i hrozba

Postupná změna názoru evropských vlád je podle Rachmana zčásti způsobená tlakem Spojených států. Stále více členských zemí Evropské unie tak zastává mnohem opatrnější přístup k Číně než dříve. Zásadní obrat se odehrál letos v létě, když Evropská komise v červenci označila Říši středu za „systémového soupeře“.

Unijní spolek si náhle uvědomil, že Čína není jen obrovský trh nabízející řadu příležitostí. Ostatně i podle komentátora listu Financial Times je to zároveň autoritářský stát, jehož vliv v Evropě se neustále zvětšuje. Podezření Bruselu teď nicméně budí snaha Pekingu pěstovat vztahy se zeměmi východní a střední Evropy v rámci formátu 17+1.

Unie na tuto aktivitu nahlíží jako na snahu podkopat jednotu unijního spolku. A také přístup představitelů evropského průmyslu k Číně je stále skeptičtější. Řada společností se přidává ke stížnostem Spojených států, že se asijská země snaží krást duševní vlastnictví.

Zároveň se v Evropě opět vrací do módy důraz na průmyslovou výrobu. To poté usnadňuje argumentaci, že 5G sítě představují strategické odvětví, jehož rozvoj nemůže být jednoduše ponechán jen na neviditelné ruce trhu. Technologii 5G nyní nabízejí dvě evropské společnosti: švédský Ericsson a finská Nokia.

Nespohlivý partner

Zdá se být nepochybné, že Evropané jsou teď mnohem přístupnější k americkým argumentům ohledně budování 5G sítí a obecně otázce přístupu k Číně. Ale jednou věcí je ochota k debatě, druhou pak skutečná změna politiky. A právě to může být velmi problematické, soudí Gideon Rachman.

Odstavení Huaweie ve prospěch evropského řešení pravděpodobně povede k nákladnějšímu a pomalejšímu nasazení 5G technologií. Ještě větší výzvou je však skutečnost, že nástroje od Huaweie jsou už dnes součástí stávajících telekomunikačních systémů Velké Británie, Německa a dalších evropských zemí.

Odstranění čínských prvků z této infrastruktury by bylo drahé a mohlo narušit hladké fungování služeb. A zákaz působení Huaweie v Evropské unii by rovněž mohl vyvolat čínskou odvetu. V konečném důsledku by tedy mohlo dojít k narušení přístupu na nejrychleji rostoucí trh na světě.

K výše zmíněným rizikům je nutné přičíst také fakt, že americký prezident Trump je považovaný za nepříliš atraktivního a spolehlivého partnera. A to do té míry, že se Evropa podle Rachmana oprávněně obává Trumpova rozhodnutí uvalit na ni stejné sankce, jaké Washington už uplatnil vůči Číně.

Bližší USA než Čína

Na straně Huaweie také leží výhody v podobě relativně nízkých pořizovacích nákladů i velké rychlosti zavádění jeho technologií. Díky tomu čínská firma bezpochyby najde řadu ochotných zákazníků i v budoucnu – jen to možná nebudou klienti ze Západu. Nicméně i tak bude mít Huawei dobrou šanci zavést své technologie coby globální standard v rámci 5G sítí.

To by také znamenalo, že se mu podaří své zákazníky vtáhnout do technologického světa ovládaného Čínou, zatímco Západ se ocitne v nevýhodné pozici zaostávání za vyspělými technologiemi. Stanovit, kdo vybuduje 5G sítě, tak nyní bude pravděpodobně prvním z mnoha nepříjemných rozhodnutí, které Evropu čekají.

Evropské země se budou snažit co nejdéle udržet šťastné obě strany bojující o vliv – jak Washington, tak i Peking. Klíčoví spojenci Ameriky, jako jsou Velká Británie a Německo, si ale nakonec budou muset vybrat.

Je jasné, co u nich převáží: Společné hodnoty, ekonomika, bezpečnost a politická strategie směřování stejným směrem. Budou tedy muset upřednostnit Spojené státy před Čínou, zamýšlí se Gideon Rachman v deníku Financial Times.

Spustit audio

Odebírat podcast

Související