Evropa čelí následkům změny klimatu, ale příliš o nich slyšet nechce

Horké počasí dokáže byt pěkně rozžhavit
Horké počasí dokáže byt pěkně rozžhavit

Evropu zasáhla vlna extrémních veder a sucha. Ničivé požáry má za sebou Řecko i Švédsko, zemědělci hlásí rekordní ztráty. Vědci vidí v těchto příznacích důsledek globálního oteplování. Komentátoři evropských deníků ale mají pocit, že Evropané před tímto tématem opět strkají hlavu do písku.

„Bojovat se změnami klimatu musíme začít hned teď, není na co čekat,“ zdůrazňuje francouzský levicový deník Libération. Uvádí, že člověk ani nemusí cestovat, „aby mu došlo, že rok 2018 bude jedním z nejžhavějších za dlouhé období. Nově se tím potvrdí, že změny klimatu vedou k oteplování planety,“ dodává list.  

Je podle něj nad slunce jasnější, že si lidstvo řeže větev, na které sedí. „Ale jak říci dostatečně naléhavě a pádně, že je potřeba udělat vše, abychom stávající trend v oteplování aspoň přibrzdili? Dávno totiž víme, že na obrat už nemáme zdroje ani síly,“ myslí si deník.

Naději zastavil Trump 

Pařížská konference v roce 2015 přitom vzbudila naděje, že lidé tento problém konečně začali brát vážně. „Naneštěstí příchod Donalda Trumpa do Bílého domu tento optimismus rozdrtil na prach,“ píše Libération.

Redakční komentář švédského deníku Expressen tvrdí, že vlna veder může odstartovat globální krizi. Rusko coby světová obilnice totiž očekává jednu z nejhorších neúrod za mnoho let. A tento výpadek na komoditním trhu nenahradí ani výnosy z Německa a Francie, protože i tam si dopady veder vybírají daň. V Paříži je obilí nejdražší od roku 2015.

Jedním ze strategických dovozců ruského obilí je Egypt, který svým sto milionům obyvatel poskytuje státem subvencovaný chleba. Ale i egyptská vláda už nakupuje obilí nejdráže za poslední tři roky. Růst cen potravin může v regionu rozpoutat velké nepokoje, jako například v roce 2011 v Tunisku, kde začalo takzvané Arabské jaro.

V ohrožení jsou i elektrárny

Jakýkoli neklid a nestabilita v Egyptě by se mohly přelít i do sousedních zemí a zásadně by ovlivnily i poměry v Evropě. Stačí zmínit Libyi, jejíž pobřežní stráž a uprchlické tábory de facto představují vnější hranici Evropské unie.

Lesní požár (ilustrační foto)

Ale nejde jen o potraviny. Ve Francii se natolik zahřály vodní toky, že nemohou ochlazovat jaderné elektrárny a ty musely snížit výkon. A co se Švédska týče, to zase přestalo být čistým vývozcem elektřiny do Německa. Větrné energie je málo a celá Skandinávie dováží německou elektřinu z uhelných zdrojů, navíc skoro o polovinu dráž než loni. „Doufejme, že podzimní lijáky naplní naše přehrady. Jinak se zima prodraží a průmysl utrpí,“ podotýká švédský list.

Za ještě nebezpečnější považuje to, že velcí vývozci ropy jsou zcela závislí na dovozu potravin. I na počátku 70. let, kdy Jomkipurská válka vyšroubovala ceny „černého zlata“, byla v Sovětském svazu velká neúroda obilí. „Cenový otřes tehdy souvisel i s obilím, nejen s ropou. Sečteno a podtrženo, extrémní vedra letošního léta mohou odstartovat globální krizi. Je třeba se na to připravit,“ apeluje Expressen.

Ničivé požáry, které zahřívají Antarktidu

Bulharský deník 24 Časa zdůrazňuje, že lesní požáry zpětně přispívají ke globálnímu oteplování a ještě jej zhoršují. Při požáru lesa se do atmosféry uvolňuje velké množství oxidu uhličitého, a ten ohřívá atmosféru. Částečky popela spadlé na pólech na sníh a led zvyšují absorpci slunečního záření. To zahřívá Antarktidu, kde se teplota zvyšuje stále rychleji.

Tání věčného ledu pak spustí uvolňování metanu, což je také jeden ze skleníkových plynů. Na nynějších požárech je mimořádné i to, že propukají na neobvyklých místech, zejména ve Skandinávii. Severské hvozdy dnes hoří častěji než kdykoli v posledních desítkách tisíc let, uzavírá chmurné líčení list 24 Časa.