Evakuace izraelských osad z pásma Gazy skončila

Šaron si tak vynutil jednostrannou evakuaci více než devíti tisíc obyvatel 21 osad v pásmu Gazy a čtyř na severu Západního břehu Jordánu, protože jejich další existence podle něj představuje příliš velké bezpečnostní riziko a vysoké náklady. Se svým nápadem přišel za bezvýchodné situace za palestinského předáka Jásira Arafata a neupustil od něj ani za jeho nástupce v čele palestinské samosprávy Mahmúda Abbáse; jediným jeho ústupkem byla koordinace celé operace s Palestinci, za který byl odměněn relativním klidem při samotném odsunu. Jinak Izrael nezískal nic, protože nic ani nepožadoval, což je dodnes terčem kritiky odpůrců Šaronova kroku.

Vyklízení osad mělo původně trvat asi čtyři týdny, ale zhruba 42.000 vojáků a policistů se to nakonec podařilo za pouhých šest dní. Nenaplnily se pesimistické prognózy médií ani obavy z násilností radikálních odpůrců odsunu; přestože řada osadníků odmítla odejít dobrovolně a protestovala proti vládnímu rozhodnutí nejrůznějšími způsoby, evakuace si nevyžádala ani jediný lidský život; tragickou výjimkou byl ojedinělý čin izraelského teroristy, který zastřelil čtyři Palestince. Při potyčkách bylo sice zraněno několik desítek vojáků, policistů i osadníků, ale všichni jen lehce, a lehké zranění také utržil jeden izraelský voják při palestinském útoku.

Ty se všeobecně očekávaly, ale došlo k nim jen sporadicky; v neposlední řadě také zásluhou bezpečnostních složek palestinské samosprávy rozmístěných v oblasti. Izrael koordinaci a spolupráci s Palestinci označil za "téměř dokonalou", tedy výrazem, jaký v izraelsko-palestinském kontextu nepadl snad nikdy. Izraelská vláda také nešetřila chválou na adresu vojáků a policistů, kteří si při nuceném stěhování osadníků počínali rozvážně, citlivě a zdrženlivě, ale chválila i osadníky, že se neuchýlili k žádným násilným akcím a navzdory očekávání nepoužili střelné zbraně. Ani hromadné protesty aktivistů se nekonaly. Do pásma Gazy jich nakonec proniklo jen asi 1.500 místo očekávaných pěti až osmi tisíc; něco přes 300 osob bylo zadrženo, z toho více než třetina mladistvých.

Přestěhovaní osadníci bydlí většinou v provizorních ubytovacích prostorách a časem by si za vládní odškodné měli pořídit stálý domov. Průměrná kompenzace rodiny se pohybovala mezi 300.000 až 600.000 dolarů. Řada osadníků si však stěžuje, že vláda na stěhování nebyla dostatečně připravená, a jeden průzkum dokonce tvrdil, že více než polovina všech odstěhovaných rodin nemá kam jít, trpí psychickými problémy ze ztráty domova a zaměstnání a má strach z budoucnosti. Vláda však podobné údaje odmítá a argumentuje, že kdo nenechal odchod na poslední chvíli, žádnou nouzí netrpí. Podle posledních údajů se náklady na stažení vyšplhaly na skoro dvě a čtvrt miliardy dolarů, což je dvojnásobek původních odhadů a více než čtyřnásobek částky, kterou vláda vyčlenila ze státního rozpočtu na tento rok.

V současné době probíhají demolice domů po osadnících. Ty by podle odhadů armády měly skončit nejpozději 8. září a zhruba o týden později by měli vojáci po zrušení všech základen a stanovišť oblast definitivně opustit.

Podle Šarona a jeho příznivců stažení Izraeli prospěje z hlediska bezpečnosti a zlepší také mezinárodní pověst země. Odpůrci evakuace naopak tvrdí, že bezpečnost židovského státu se zhorší a z pásma Gazy se stane základna teroristů, kteří odsud posílí i své pozice na Západním břehu Jordánu. Teroristé se mezitím přou, čí je stažení zásluha. Organizace Hamas se tento týden hrdě přihlásila k 54% všech teroristických útoků na izraelské cíle v pásmu Gazy v posledních pěti letech a k polovině zabitých izraelských vojáků a slíbila v útocích pokračovat.

Izrael se v posledních dnech také konečně dohodl s Egyptem na ochraně nárazníkového pásma Filadelfi na egyptsko-gazanských hranicích. Kromě oficiálně rozmístěných 750 egyptských vojáků, kteří by měli zabránit pašování zbraní z Egypta do Gazy, už v pásmu podle zpravodajských zdrojů působí také asi stovka vysokých egyptských důstojníků, kteří se chopili i jednání s Hamasem a dozoru nad tamější bezpečností místo podle nich neschopné palestinské samosprávy, aby oblast zajistili před stále konkrétnější hrozbou, že zde začne operovat Al-Kajda.

Evakuace osad skončila a pozornost se teď přesune na rozvoj izraelsko-palestinských vztahů a palestinského hospodářství ve vyklizené oblasti pod vedením samosprávy. Izraelské levicové kruhy doufají, že bude následovat další vyklízení a předávání obsazených území Palestincům, ale Ariel Šaron to v úmyslu nemá, jak výslovně prohlásil. Zdůraznil, že teď je řada na palestinské samosprávě, aby zlikvidovala teroristické organizace. V tom ho podpořil i americký prezident George Bush.