Eva Turnová: Vykrkat barvy laky
Život v koronavirovém období se čím dál víc překlápí do virtuální roviny. Nejde o to, že člověk nutně potřebuje k životu vleky, nákupy a bary, ale že v reálných prostředích vzniká přirozená komunikace.
Když si ještě navíc večer pustím epizodu ze sci-fi seriálu Černé zrcadlo, na okamžik mi probleskne hlavou – co když má kvantová fyzika pravdu, objektivní realita neexistuje a já si všechno vytvářím sama v hlavě? Z toho mě ovšem brzy vyvede myšlenka, proč bych si vědomě a dobrovolně do hlavy kvantovala naši vládu; to mě uklidní a usínám.
Čtěte také
Hned ráno mi přijde nevyžádaná zpráva, že nějaká paní prý umí za tisícovku vykrkat jakékoli trauma a za dvě tisícovky covid i se zdravotními následky. Už mám těch úletů dost, rozhodnu se jít ven a ulovit zážitek typu normální rozhovor s kýmkoli o čemkoli.
Lidé na ulici se převážně kaboní, půl obličeje sice není vidět, ale předpokládám, že nikomu smíchy v koutcích necuká. Před květinářstvím je tabule s nápisem: „Ptejte se našeho týmu, co dát komu k Valentýnu.“
Mojí destinací jsou ale barvy laky, protože doma momentálně natírám a lakuji; skrz výlohu vidím, že prodavač je muž středního věku. Výborně, zažertujem si, trochu zpestřím řadovému prodavači jeho život ve stereotypu a sama si spravím náladu.
Lahev terpentýnu od nás pro vás k Valentýnu
Vejdu dovnitř.
„Dobrý den, prosila bych jeden Rokofinální tmel na sádrokartony a omítky,“ řeknu sebejistě, štítek na kyblíku jsem se naučila nazpaměť.
Čtěte také
„Bohužel, máme akorát Rockmantic deodorant pro ženy s romantickou duší,“ mává mi prodavač před obličejem růžovým sprejem.
„Ale já potřebuju něco zatmelit,“ řeknu suše.
„Já myslím, že se potřebujete spíš zatlemit,“ řekne on šťavnatě.
Aha, takže tentokrát nebudu vtipná já.
„Dobře vážně, nic rokofinálního nevedeme, chlapi hrnou Primalex,“ bere mě na milost Clooney v montérkách.
„Tak když to hrnou chlapi…“
„Na co to chcete?“
„Na dveře.“
„A nechcete spíš akrylátovej tmel na dveře než na omítky?“
„Mně ten na omítky naprosto vyhovuje. Je jako šlehačka. S houbičkou to jde jako po másle,“ snažím se o nenucenost.
Čtěte také
„A kde ty houbičky v tomhle marastu sbíráte?“
„U Vietnamců,“ nic originálnějšího mě nenapadá.
„Pozor, vietnamský jsou návykový… Ještě něčím posloužím?“
„Ne, díky.“
„Takže: jeden deodorant pro závislé romantičky, jednoho finálního a-Kryla na dveře a tady lahev terpentýnu – od nás pro vás k Valentýnu.“
Vracím se domů jako spráskaný pes, doufám, že vykrkat barvy laky i s následky mě moc nezruinuje.
Autorka je spisovatelka a rockerka
eva@turnova.cz
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
