Eva Turnová: Nabarvené ptáče s popcornem
Chystám se na kontroverzní film režiséra Václava Marhoula Nabarvené ptáče, natočený podle románu polského spisovatele Jerzyho Kosińského.
Vypráví o chlapci, který je převezen na venkov, do chalupy pěstounky, aby tam přečkal válku. „Teta“ ale nečekaně zemře a chlapec putuje po východoevropském venkově.
Čtěte také
„Chodit na depky ještě do kina?“ diví se soused. Nedávno si stěžoval, že hrajeme depresivní hudbu. Vadí mu ponory do temných zákoutí duše. Mně spíš vždycky připadaly depresivní texty typu „pijeme colu“.
Vcházíme do zaplněného kina. Každý třetí divák má nos zabořený do dvoulitrového kornoutu s popcornem. Chuťová buňka se zkrátka neptá.
Přichází Václav Marhoul a v úvodu naváže na moji myšlenku poznámkou, že právě viděl Tenkrát v Hollywoodu, kde Brad Pitt plamenometem sežehne zloducha. To zjevně nikomu nevadí, protože je to pohádka. Jakmile jde o skutečný příběh, kdekdo se najednou proti brutalitě ostře vymezuje, protože by sám nechtěl být konfrontován s vlastním stínem.
Kdy je víra v lásku ještě vratná
Sedám si vedle dvou milovníků popkornu.
„Já se bojim,“ sykne žena.
Čtěte také
„Neboj, kdyžtak mě chytneš za ruku,“ řekne svalovec, který netuší, co ho čeká, navíc v tuto chvíli jednu ruku potřebuje na transport kukuřice a druhou na srkání birellu. Paninka si bude muset počkat.
V úvodní části filmu stará pěstounka umírá, chlapec v šoku upustí petrolejku a celá chalupa vzplane. Chvílemi je náročné odlišit od sebe filmové praskání ohně a chroustání kukuřičných fraktálů. Kdo má slanou verzi, musí navíc hodně hydratovat. Když už se papily napily, nastává relativní klid.
Ve filmu se právě rozjíždí kruté scény, můj svalnatý soused třímá kornout jako krabičku první pomoci.
Já zatím repetativní brutalitu vnímám jako jakousi hutnou zkratku ilustrující prostředí, ve kterém dítě svádí boj o duši kvůli nenaplněné touze po přijetí. Klepe pořád na špatné dveře, a postupně jakoby už ani dobré neexistovaly. Produktem jeho silné touhy je silná vůle, díky které všechno vydrží.
Čtěte také
Být ponižován, znásilňován, využíván. A ultimátně odmítán. Ale co se asi děje s jeho duší? Soused asi v polovině filmu dojedl, dívá se demonstrativně do země, občas pohlédne na partnerku a zasupí. Ta v klidu sleduje film, takže pán nemá zastání.
Zdá se, že všemi odmítaný hrdina rezignuje a překlání se do temnoty. Z obličeje mizí naděje i touha. Člověka napadá, kde je ta hranice, kdy je víra v lásku ještě vratná. Je to síla.
„Je to hovadina,“ vztyčí se svalovec, neurvale se dere uličkou a rozšlápne mi diktafon. Jeho partnerka nehne brvou; vydrží až do konce filmu, který končí katarzí.
Vytahuju z kabelky pomačkanou minerálku, kterou jsem zatím vůbec nestihla otevřít. Poslechneme si závěrečnou skladbu a vycházíme z kina.
Na zemi pod lampami se povalují prázdné papírové kornouty – a jejich stíny.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
