Eva Hrnčířová: Vystačí si ministři v Bruselu s turistickou angličtinou?

Od ledna sem začali jezdit i neostřílení nováčci čerstvě sestavené české vlády. Navzdory slibům koaličních stran se tu ocitají – alespoň podle testů před kamerami v Praze – nejspíš i takoví, kteří stěží nějakým jazykem pozdraví nebo poděkují. Snad se v kuloárech zapotí a přijmou opožděná novoroční předsevzetí, že se do předsednictví naučí alespoň konverzační fráze.

Seznámení na jedničku

Čtěte také

Karel Barták: Šroubovaná angličtina Bruselu

Ponechme teď tyto vlastnímu osudu a jen se modleme, že jejich výkony pomohou vylepšit tlumočníci a diplomaté. Ukázalo se ale, že třeba ministr financí Stanjura svou avizovanou pouze „turistickou angličtinou“ v Bruselu překvapil. A zdroje přímo z jednání Hospodářským novinám pak potvrdily, že nový ministr udělal dobrý dojem.

Seznamovací schůzky se svými protějšky zvládnul bez tlumočnice. Takže spíš nízké sebevědomí a obava z vystupování v cizích jazycích, která je pro české prostředí tak příznačná? Když už se někdo na veřejnosti anglicky mluvit odváží, přispěchají na pomoc kritici a hnidopišsky často začnou rozebírat každou předložku.     

Kdo Brusel zná, ten ví, že v jeho kuloárech „Queen’s English“ jen stěží uslyšíte. Jazyk Shakespeara tu má jiné vazby i přízvuk a je výrazně zjednodušený, tak aby s ním špatně, ale zato velmi sebevědomě mluvili Španělé, Italové nebo Francouzi. Spíš než rodilé mluvčí připomínají někdy právě turisty. Paříž navíc po brexitu bojuje o ztracené pozice a chce, aby se jazyk Moliéra stal znovu v diplomacii tím hlavním. Současné francouzské předsednictví pro to udělá všechno. Je otázka, jestli by čeští ministři spíš neměli začít pilovat hrdelní „r“ a učit se „merci“ a „bonjour“, pokud se budou chtít se svými francouzskými kolegy domluvit.

Lingua franca

Čtěte také

Jan Macháček: Brexit, angličtina a Erasmus

Anglický mluvící zbyly v Unii jen malé Irsko a Malta. Země východní Evropy ale angličtinu preferují a bojují za to, aby hlavním jazykem zůstala. V Bruselu to ale není English, nýbrž Globish. Zjednodušená angličtina, kterou se domlouvají nerodilí mluvčí. Účelem není předvést dokonalou gramatiku a vytříbenou slovní zásobu, ale domluvit se. Jazykově i politicky. Existuje desítky stránek dlouhý slovník vyjmenovávající výrazy používané bruselskými úředníky, které se ale od britské Queen’s English dost odchylují.

V euroinstitucích si jazyky žijí vlastním životem a nezkouší se z jejich dokonalosti. Stačilo se podívat tento týden třeba na projev prezidenta Macrona v europarlamentu, samozřejmě ve francouzštině. Anglický přízvuk nové předsedkyně parlamentu Metsolaové v její francouzštině byl ale tak silný, že člověk váhá, jak to vlastně mluví. I slovenský eurokomisař Maroš Šefčovič má francouzštinu spíš jako úlitbu francouzskému předsednictví. A naopak na šéfku frakce socialistů Perezovou – mluvící ve své rodné španělštině – člověk zíral, i když je pro něj jazyk de Cervantese záhadou, ale její výrazný řečnický styl ho prostě uchvátil.

Jazyky jsou v Babylonu klíčem, to je jasné, ale politici zůstávají politiky. Budou kamery testovat taky charisma, vystupování a celkový dojem? Jestli ministři umí zaujmout? Tuzemská média mezitím jazykové testy proprala tak důkladně, až se dostaly i na stránky zahraničních novin. Přitom možná šlo jen o nízké české sebevědomí a o to, že v tom někteří ministři ještě neumí chodit. Zahraniční média je koneckonců v Bruselu otestují samy a není úplně dobré se hned dopředu podceňovat.

Autorka je publicistka