Eva Hrnčířová: Migranti na hranicích jako výsměch slabostem Evropské unie

21. listopad 2021

Žiletkové dráty, zubožení migranti, umírající děti a po zuby ozbrojené zvláštní jednotky. Obrazy z bělorusko-polské a litevské hranice Evropskou unii vyděsily a naplno si uvědomila, že toto jsou nové zbraně hybridní války. Jenže co s tím? Zatímco prezidenti v Minsku a Moskvě se možná dobře baví, Evropská unie loví, kterým článkem a opatřením by to pořešila.

Čtěte také

Ministři zahraničí a obrany dostali na stůl ke schválení dokument s názvem „strategický kompas“. Jeho síla spočívá v praktičnosti – vyzývá k vytvoření evropských jednotek rychlého nasazení. Je to dlouho diskutovaný kontroverzní začátek společné evropské obrany. Spojené státy po ní volají už dlouhá léta a opakovaně svým evropským přátelům v NATO dávají najevo, že nebudou vždycky v globálním světě na obranu Evropy k dispozici. Bílý dům ve Washingtonu znovu zopakoval, že Unie už by se konečně měla přesunout od slov k realizaci.

Právě příhraniční konflikty a potyčky by podle nového plánu měla Unie společně strategickým kompasem řešit. Navrhuje vytvoření zvláštních jednotek rychlého nasazení o síle asi pěti tisíc mužů, které by od roku 2025 mohla Unie pod svojí vlajkou vysílat do konfliktů a krizí – ať už na běloruské hranici, nebo třeba na evakuaci civilistů jinde.

Chybí akce

Unie se zatím nikdy od slov k činům neposunula. Teď bude minimálně do března příštího roku trvat, než kompas – a jestli vůbec – celá sedmadvacítka schválí. Ve světlech kamer, které míří na migranty a ostnaté dráty, se to zdá příliš bezzubé, až směšné.

Migraci to navíc nevyřeší. Je největší slabinou Evropské unie. Vnitřní rozpory kolem ní sedmadvacítka předvedla několikrát. A co s ní, neví pořád. Před pěti lety uzavřela německá kancléřka Angela Merkelová dohodu s Tureckem – dostalo od EU zaplaceno za to, že migranty podrží na svém území. A to je i jeden z pilířů nové migrační politiky, která ale taky čeká na své schválení, a zřejmě to nebude hned.

Evropská slabina

Čtěte také

Navíc má jeden háček, že zaplatit běloruskému diktátorovi by znamenalo de facto uznat jeho režim. Místo toho odpověděla sedmadvacítka do Minsku rozsáhlejšími sankcemi. Pak do toho ale vstoupila opět spasitelka Angela Merkelová. Navzdory nesouhlasu některých států telefonovala s Alexandrem Lukašenkem. Informace pro média pak zdůrazňovaly, že pouze o humanitární situaci migrantů. Právě po její intervenci se ale začali někteří z nich obracet na opačnou světovou stranu a zamířili zpátky do svých zemí.

S tím, jak krize na hranicích začala oslabovat, si nejvíc oddychnul Brusel. Na jak dlouho ale? Alexandr Lukašenko s Vladimirem Putinem se utvrdili, že migranti jsou trefa do černého. Unie neví, co s nimi, navíc jakákoli diskuze o nich ji jednoznačně oslabuje. Migranty nezastaví ani projednávaný migrační a azylový pakt, ani plán na jednotky rychlého nasazení za čtyři roky. Minsk s Moskvou v zádech mají dost času na přípravu dalšího hybridního zásahu přímo do evropské slabiny.

Autorka je publicistka

autor: Eva Hrnčířová
Spustit audio

Související