Eva Hrnčířová: Bruselský Den bez aut je oblíbený svátek, ale podstata uniká

25. září 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Brusel

Když se řekne Den bez aut, řadě lidí se možná vybaví ekologické agitky na podporu cyklistiky, akce pro děti na dopravním hřišti nebo koloběžkový závod.

Bruselský Den bez aut ale do písmene naplňuje svoje jméno. Metropole se kompletně celá pro auta, s výjimkou taxíků, autobusů a zásahových vozidel, uzavře. Bruselané berou kola, koloběžky, skateboardy, kolečkové brusle i odrážedla a vyrážejí do ulic. Vidět město ze sedla a zpod cyklistické helmy je zážitek a člověk si uvědomí, jak příjemné, klidné a zdravé by bylo, kdyby to tak doopravdy bylo.

Čtěte také

Každoroční zářijová neděle bez aut v Bruselu je hit. Některé průzkumy ukázaly, že Bruselané by si ji přáli mít víckrát do roka. Město je v ten den radostnější a dá se v něm lépe dýchat. Lidé si oblíbili tu výjimečnost – něco jako svátek, kdy musí myslet jinak. Naplánovat si vyjížďku s dětmi a rodiče k nim nesedí zády na předních sedadlech za volantem, domluvit si piknik s přáteli v parku, které jsou plné doprovodných akcí a kam se dopraví jedině na kole. Hlavně děti se na křižování silnic těší jak na Mikuláše.

Dlouhá historie

Přitom historie celé akce vyšla z nedostatku. První dny bez aut se odehrály v 50. letech, kdy Západ sužovala Suezská krize a obavy o nedostatek paliva. Renesanci zažily v 70. letech ze stejného důvodu. Ve východním komunistickém bloku v energetickém područí Moskvy se nedostatek paliva nepřipouštěl, a proto ani tradice dnů bez aut nevznikaly.

Čtěte také

Jejich cílem na Západě bylo zvýšit povědomí, že benzín a nafta tu nemusí být v takovém dostatku věčně a lidé by měli přemýšlet o jiném způsobu mobility.

Tradice po celé Evropě pak obnovovali potomci zakladatelů a jejich důvody jsou pořád aktuální. Paradoxně ale za posledních deset letech v mnoha městech opadly. V Belgii má den bez aut jen Brusel. Dánsko mívalo desítky zúčastněných měst, teď nikoho, Německo podobně.

V Bruselu se mobilita mění postupně – zelená revoluce je jen jeden z důvodů. Řada lidí přesedlala z veřejné dopravy na kola po teroristických atentátech před pěti lety a už u nich zůstala. Další cyklisti přibývají s pandemií, každodenní dávku pohybu jim splňuje cestování na kole, rychlejší než sezení v autě v dopravní zácpě. Přibývají cyklostezky a pruhy pro kola, lidé jsou najednou ochotní investovat stovky až tisíce eur do elektrokol. Nejnovější změnou je omezení rychlosti na 30 kilometrů v hodině pro řidiče po celém městě, na větších silnicích se jezdí nejvýš 50. Pořád to ale není dost. Auta jsou v převaze navzdory všem nedostatkům.

Okamžitý efekt

Z pohledu Prahy se může rozsah neděle bez aut v Bruselu zdát neuvěřitelný, je to ale jen jeden víkendový den a podle mnohých jeho skutečný dopad uniká. Původně se měl Den bez aut bez výjimky konat vždy 22. září. Ať to je neděle, úterý, nebo středa. Teprve všední den bez aut by lidi donutil přemýšlet o mobilitě jinak, než když je to jen oblíbená zábavná neděle. Po ní přichází zase pondělí s ulicemi ucpanými auty.

Přitom čísla bruselského úřadu pro životní prostředí hned z toho pondělka ukazují okamžitý efekt. Koncentrace oxidů dusíku na Den bez aut na velkých dopravních křižovatkách klesnou o asi 85 procent v porovnání s běžnou nedělí a o 90 procent se všedním dnem. Klesají i hodnoty popílku a hluk na velkých ulicích je nižší o desítky decibelů. Jestliže si Bruselané oblíbili neděli bez aut, proč nejít dál? Změny myšlení potřebují čas. Je ten nejvyšší začít i s cyklistickými úterky nebo pátky.

Autorka je publicistka

autor: Eva Hrnčířová
Spustit audio

Související