Eva Hrnčířová: „Bonne rentrée“ aneb Ani školní rok už nemusí být, co býval

Liší se nejen jazyky, ale i osnovy, pravidla, testy, a hlavně ministři. Začátek školního roku byl doposud stejný – jako v Česku 1. září. Nejen české děti v Bruselu se ale radují, že v Belgii, a podobně i ve Francii, jsou prázdniny mnohem častěji.

Čtěte také

Eva Hrnčířová: Brusel nikdy nespí aneb Jaký je rytmus života eurobubliny

Po letních se těší na týden „dušičkových“, pak dva týdny na Vánoce, jeden karnevalový a brzo zase dva týdny velikonočních. Rytmus šest týdnů intenzivně a pak odpočinek je ve frankofonním světě zažitý a určuje běh roku. Část Belgie ale vstupuje do nové éry. Sedm týdnů školy, pak dva týdny prázdnin, celý rok. Dušičkové volno se tak o týden prodlouží, karnevalové taky, vánoční a velikonoční zůstane dvoutýdenní, jako bylo. Aby děti tolik nezameškaly, půjdou do školy už na tři poslední srpnové dny a školní rok skončí až po prvním červencovém týdnu.

Celý nápad se zrodil během druhé vlny epidemie. Belgie minulý rok školy nezavřela, děti netestovala a pouze prázdniny byly dvakrát o týden prodlouženy ve snaze dostat počty nakažených dolů. Ať už pandemie zmizí, nebo ne, frankofonní část Belgie má teď přechod na režim „sedm týdnů škola – dva týdny volno“ jistý. Ministryně školství pro Valonsko a Brusel Caroline Désirová ho obhajuje i v normálu. S odborníky to  vyhodnotili jako nejlepší rytmus práce a odpočinku pro školáky i učitele.

Možnost volby je vždycky lepší

Čtěte také

Eva Hrnčířová: Nejnovější hádanka z bruselské dílny se jmenuje „Fit pro 55“

Změna je typicky belgická v tom, že k ní přistoupí jen polovina země. Vlámské školství se bude zatím držet starého kalendáře. Rodičům, kteří mají jedno dítě ve frankofonní a jedno ve vlámské škole – to není úplně neobvyklé –, to velkou radost nedělá.

Druhá strana jazykové bariéry – vlámské ministerstvo školství – ale přichází s jinými novinkami. U dětí v pěti letech se chystá testovat úroveň nizozemštiny. V multilingvní zemi totiž zdaleka neplatí, že dítě mluví ve škole stejným jazykem jako doma s rodiči. Zhruba každé čtvrté dítě má už od školky jazyky dva. Bilingvismus je podstatou belgického vzdělání – děti se učí oba jazyky od první třídy, často i dřív. Vlámská ukřivděnost, že nizozemština není tak světová jako francouzština, ale přivedla politiky k tomu, že testy ve vlámských školkách teď mají odhalit, které děti v ní zaostávají, a zavést jim doučování. Bouří se hlavně už tak přetížené učitelky.

Čtěte také

Eva Hrnčířová: Belgický slepenec kompromisů drží i po 190 letech

Další velkolepý digitální plán vlámského ministerstva skončil poněkud anekdoticky. Ministerstvo vyčlenilo skoro 400 milionů eur na Digitální skok neboli notebook zdarma pro každého páťáka. Ukázalo se ale, že v matematice by neuspělo, protože nakonec peníze na laptopy pro všechny děti nestačily a někteří rodiče museli doplácet.

Belgické školství je stejně jako celá země zmítané až příliš velkou autonomií pravidel v rozhádané federaci. Na druhé straně je ale ona rozmanitost názorů, přístupů a způsobů, jak se věci dají dělat a řešit už od školního věku, obohacující. Rodičům dává širší možnost volby, děti od mala žijí s přirozenými odlišnostmi kolem sebe a učí se je respektovat. Rodič cizinec se pak musí v Belgii snažit, když se chce dobře zorientovat. Možnost volby je vždycky lepší než jedna jediná linie. Ta může školství zavést do slepé uličky a trvá pak generace, než se z ní dostane ven.

Autorka je publicistka