Eva Burešová: Televizní soutěže jsou pro umělce velká pomoc, někdo si vás může všimnout

30. duben 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Eva Burešová

Herečka a zpěvačka Eva Burešová se narodila do hudební rodiny v Hlučíně, na profesionální jeviště se poprvé postavila ve čtrnácti letech. A v patnácti letech odešla do Prahy na konzervatoř. „Nikdy jsem toho nelitovala. Protože mně se splnil sen, který jsem měla odmalička, a to je umění, zpěv, herectví, tanec. Jsem za to vděčná,“ říká v pořadu Hovory.

Pravidla na Konzervatoři Jaroslava Ježka jí ale dlouho neumožňovala profesionálně hrát, i když práce to chtěla.

Čtěte také

„Upřímně netuším, proč to tak je, protože každá škola přece má praxe a na konzervatořích to chybí. Myslím, že už se to změnilo. Ale přitom já jsem se díky tomu, že už jsem v prvním ročníku začala hrát, naučila hodně věcí rychleji a možná i lépe, než kdyby to bylo celé o škole. A to je možná ten problém: že profesoři chtějí vidět, že žák je jejich práce, a ne to, aby se sám něco naučil,“ soudí herečka a zpěvačka.

Postupně se zúčastnila většiny českých televizních soutěží, objevila se třeba v Československo má talent. „Je to jiné než konkurz, protože tam vás hodnotí čtyři lidé, a když se jim to nelíbí, nikdo se to nedozví,“ říká a připouští, že servis, který jako finaliszka soutěže měla, se jí líbil.

Čtěte také

„Říkala jsem si, že i kdyby to bylo naposledy, tak si to užiju se vším všudy a budu si hrát na to, že jsem velká hvězda.“

A dodává: „Do soutěže jsem šla s vírou, že mi to pomůže se zviditelnit. Protože televize je přece jen pro umělce velká pomoc, všimne si vás více lidí, sdílí se to na internetu... Říkala jsem si, že mě pak třeba někdo bude chtít obsadit. A ono se to stalo.“

Co jí vadí a co ji baví na operách? S jakými pocity chodí na konkurzy? Ptá se Vlastimil Ježek.

autoři: Vlastimil Ježek , kac
Spustit audio

Související