Eutanázie

2. listopad 2014
Za hranou

V čase, kdy vzpomínáme na své zesnulé příbuzné a známé, si snad víc než jindy uvědomujeme pomíjivost bytí a uvažujeme o smrti. Někteří se jí bojí, jiní se s ní snaží smířit a respektují ji, některé dokonce fascinuje. A jsou lidé, kteří na smrt čekají anebo ji přímo chtějí jít naproti v naději, že taková smrt je dobrá. Dnes se tedy budeme pohybovat Za hranou života, na prahu dobré smrti, čili euthanasie.

Milan J. Hamerský už jednou s návrhem zákona o euthanasii nepochodil v Senátu, 9 senátorů bylo ochotno se předkládaným tiskem zabývat, 35 ho tehdy v roce 2008 odmítlo. Přesto se právník a aktivista nevzdává a hledá podporu pro uzákonění „dobré smrti" dál.

Navrhuje se řídit belgicko-nizozemským modelem. Ten umožňuje obě formy euthanasie, jak asistovanou, kdy umírající sám spáchá sebevraždu podle návodu lékařů, tak aktivní, kdy lékaři plní vůli pacienta v terminální fázi, na základě jeho předchozí svobodné vůle.

Euthanasie je nicméně i ve státech, kde je uzákoněna okrajovou možností. „Ze statisíc umírajících ji tam využily 2000," uvádí Hamerský příklad Belgie, která je z velké části katolickou zemí a přesto podpora euthanasie ze strany veřejnosti roste … „a přispívá to ke kultuře umírání."

Obě ženy, které jsou hosty pořadu Za hranou, se ve své praxi primářek „eldéenky" a hospice setkávají s žádostmi pacientů o euthanasii. Argumentují tím, že je to nezákonné, nemožné a shodují se na tom, že je třeba poskytnout umírajícím maximu možné péče nejen lékařské, ale také sociální a pastorační.

Primářka Irena Závadová z h.o.s. Cesta domů se proto dovolává rozvoje paliativní péče, kterou její h.o.s. rozvíjí ale, která je, podle ní, u nás stále jen v plenkách: „Nemám-li mezi čím volit, nemohu-li se rozhodnout, že bych rád dožil třeba v domácím prostředí, ale zároveň s podporou odborníků (sester, lékařů, sociálních pracovníků, dobrovolníků a odlehčovacích služeb, agentur domácí péče), tak já prostě euthanasii nepovažuji za svobodnou volbu!"

autor: dst
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.