Eurospeak, který přichází z Bruselu, je odtržený od zdravého selského rozumu, míní ekonom Zahradník

Evropská unie peníze na záchranný program získá na kapitálových trzích prodejem speciálních dluhopisů, za které bude ručit sedmadvacítka jako celek a spláceny mají být až do roku 2058.

Čtěte také

Vinohradská 12 na neděli: Vize z krize ekonoma Štěpána Jurajdy

Podle vicepremiéra Karla Havlíčka (za ANO) nastavila Evropská komise pro využití peněz přísné mantinely. „Na rozdíl třeba od kohezní politiky, kde je to o dialogu mezi členským státem a Komisí, je toto centrálně řízený program a taktovku drží Komise,“ poznamenává Zahradník, který je ekonom České spořitelny a člen Evropského hospodářského a sociálního výboru.

„Když to zjednoduším, tak se nedají použít na hříchy, které členské státy měly už před covidem. Pokud měly z nejrůznějších důvodů problémy s fiskální disciplínou a žádaly by, aby byl tento bianco šek proplacen z tohoto zdroje, tak by velmi těžce narazily,“ uvádí.

Překlad do lidštiny

Druhou zásadní podmínkou je, že peníze by se neměly využívat na věci, které nemají přímou či nepřímou souvislost s covidem, tedy třeba na výstavbu dálnic.

„V souvislosti s covidem řešíme řadu problémů logistického charakteru a efektivní distribuce, takže zavádění inteligentních sítí do silniční nebo železniční dopravy je odůvodnitelné, ale budování nových dálničních těles je záležitostí kohezní politiky,“ vysvětluje Zahradník.

Třeba s penězi na stavbu stanic pro elektromobily Česko počítá může. „To, že je to součástí druhého pilíře, který je jednoznačně největší, svědčí o jakémsi materialistickém uvažování v Česku. Na co si mohu sáhnout a kudy je možné nalít beton a asfalt, to existuje. Co je virtuální, o tom mám pochybnosti,“ říká. 

Čtěte také

Čeká nás míň svobody, míní ekonom Singer. Blížíme se něčemu, co by se dalo nazvat feudalismem, říká

Zároveň se Zahradník pozastavuje nad jazykem, kterým je Národní plán obnovy napsán. „Bohužel si myslím, že to není jen náš výmysl, ale eurospeak přicházející z Bruselu je podobně odtržený od zdravého selského rozumu,“ podotýká.

Lidé, kteří v tomto prostředí dlouhodobě působí, si na jazyk evropských institucí zvyknou a považují ho za normální, ale občan, kterého se opatření týkají, ho za normální nepovažuje. „Překlad do lidštiny, a to nejen z hlediska terminologie, ale i obsahu, je nanejvýš žádoucí,“ zdůrazňuje Zahradník.

S tím souvisí i to, že podle jeho názoru by Národní plán obnovy měl být předmětem širší celonárodní diskuze:

„Zatím je to hodně o kabinetním vyjednávání, dostává se do toho i profesní komunita. Ale i s ohledem na to, jaké peníze do toho jdou, by měl být zapojen celý zainteresovaný národ. Možná by se to projevilo i v tom, jak se v tomto nenormálním čase chováme. Třeba bychom byli trošku disciplinovanější, kdybychom věděli, co se na nás chystá a co nám může v relativně krátké době pomoci,“ uzavírá.

Podaří se díky záchrannému programu pokročit v digitalizaci? Poslechněte si v záznamu Interview Plus.