Euro je od počátku špatně. Itálie nikdy neměla být v eurozóně, tvrdí filozof Bělohradský

Mezi hlavní cíle koalice patří i deportace půl milionu migrantů do zemí původu, zavedení minimálního příjmu pro chudé nebo vstřícnější politiku vůči Rusku. Taky ale rozvolnění rozpočtových pravidel eurozóny. Nejsou ale tato pravidla „vodítkem“, jak členské státy řídit jako zdravé?

Itálie neměla vstupovat

„Je to strukturální problém eura, kdy Německo kumuluje na úkor všech ostatních obrovské přebytky,“ říká Václav Bělohradský. „Taky je v Evropě velký rozdíl v produktivitě práce, který ale nejde, jako v USA, překonat mobilitou lidí. Euro je od samého počátku špatně pojaté, a taky proto Italové vůbec neměli do eurozóny vstupovat,“ dodává.

Za vstup do eurozóny pak ale hodně horoval Romano Prodi (premiér v letech 1999−2004 a pak předseda Evropské komise), ale důsledky zřejmě nedomyslel. „V euru je zakódovaná myšlenka, že ten, kdo měnu používá, se musí neustále modernizovat. Itálie si s sebou ale nese obrovskou zátěž v podobě jihu země.“

Itálie má novou vládu složenou z koalice Ligy (dřív Ligy Severu) a Hnutí pěti hvězd. Hlavním problém nové vlády je podle filozofa a sociologa euro a obrovský státní dluh|foto: Angelo Carconi,ČTK/AP

Tam je podle Bělohradského kámen úrazu, protože státní správa vlastně nefunguje. Třeba autonomní region Sicílie má prý snad až největší dluh na světě. „A neefektivní státní správa dluh jen dál a dál kumuluje. Původně jen problém jihu je teď už celostátní. A když k tomu přidáte vnitřní nerovnováhu eurozóny, tak to tak dál nepůjde,“ myslí si. 

Řešit by se to snad dalo zavedením třeba dvou druhů eura. „Víte, ono euro vzniklo vlastně ze strachu z Německa, které se mělo společnou měnou připoutat. Jenže ono to začalo působit naopak a teď je pastí. Jedinou jeho legitimizací je otázka: co by bylo, kdyby nebylo?“ 

Problém: euro

Lukáš Kovanda: Za krizi v Itálii může i nefunkční eurozóna

• Upravit
• Smazat

V Itálii to v těchto dnech zavání podobnou krizí, jakou pamatujeme z před tří let z Řecka. Římská státní kasa je tak zadlužená, že zadluženější už je v celé Evropě právě jen státní pokladna athénská.

Uškodila společná měna Itálii? „Myslím, že ano. V soukromí vám i významní ekonomové řeknou, že to byl nešťastný projekt z hlediska italské účasti. Eurozóna se mohla postupně rozšiřovat asi nejdřív v tvrdém jádru. Teď tady máme dvojí strach: ze strachu vzniklo a strachem trvá. Bojí se, co by stalo, kdyby odešlo Řecko a Itálie. Asi by se eurozóna zhroutila a co pak? Víte, měna, která se legitimizuje dvojím strachem, není ekonomicky legitimní. A politicky svou legitimitu neudrží taky,“ tvrdí Bělohradský. 

Co se s Italy ale stalo? Z nadšených eurooptimistů je pravý opak a taky proto poslali do vlády nové politiky, kteří se vůči EU vymezují? „Bylo to právě euro a rozšíření EU o postkomunistické země. To Italové za šťastný krok nepovažují a líp se cítili v tom starém evropském společenství.“

Od Evropy totiž chtěli pomoct právě se „svým jihem“, které se nedočkali, a ještě k tomu jim EU dělá problémy nejen s rozpočtovými pravidly, ale třeba i v pro ně nevýhodné zemědělské politice. Tu ovládlo opět Německo a Francie.

„Je tady ještě jedna věc: je tady jedna generace před eurem a po něm. Lidé si ještě s lirou mohli dovolit koupit vlastní byt, ale s eurem už nemohou. V očích většiny lidí euro implikovalo velké zdražení, a to úplně všeho,“ dodává filozof a sociolog Václav Bělohradský.