Etická dilemata olympiády

9. únor 2014
Za hranou
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Rychlobruslařka Martina Sáblíková vybojovala na Olympijských hrách v Soči na trati 3000 metrů stříbrnou medaili

Je sport věc veřejná? Má se spojovat sport a politika? Jaké formy bojkotu nebo politických vyjádření mají na olympiádách cenu? „Být figurkou v divadle bezpráví a lidské omezenosti není k radosti, ale k pláči,“ řekl biatlonista Michal Šlesingr, který Česko reprezentuje na Zimních olympijských hrách v Soči. Na jejich adresu se snáší čím dál více kritiky. Jaká etická dilemata provázejí olympiády takřka pravidelně?

Sporná čistota olympijské myšlenky

Když zabrousíme do historie, zjistíme, že na dějinách olympijských her by šly učit dějiny dvacátého století. V roce 1904 se hry konaly ve Spojených státech, takže se přizpůsobily tamní legislativě – a tedy i rasové segregaci. V roce 1912 se zase jednalo o vyslání samostatných výprav z Česka a Uherska, proti čemuž protestovalo Rakousko(-Uhersko). Po první světové válce nebyli obesláni poražení, což platilo (s výjimkou Itálie) i po druhé světové, olympiáda v Berlíně v roce 1936 krásně ilustruje nástup nacismu v Německu…

„Olympijské hry jsou soutěže mezi sportovci v individuálních nebo kolektivních disciplínách, nikoliv soutěže mezi státy,“ dočteme se v olympijské chartě, jenže platilo to vůbec někdy?

Annelies Cook z USA projíždí kolem olympijských kruhů při tréninku biatlonu na Zimní olympijské hry v Soči

Rozhodně ne v letech 1980 a 1984. Při olympiádě v Moskvě došlo k největšímu bojkotu v dějinách novodobých olympijských her. O čtyři roky později se k svátku sportu měli sportovci setkat v Los Angeles. Ze zemí východního bloku si to prosadilo pouze Rumunsko. Ostatní země po vzoru Sovětského svazu bojkotovaly. Toto rozhodnutí přišlo v Československu pouhých dva a půl měsíce před zahájením…

Otazníky nad Soči

„Být figurkou v divadle bezpráví a lidské omezenosti není k radosti, ale k pláči,“ napsal na svém bloggu biatlonista Michal Šlesingr, který Česko reprezentuje na Zimních olympijských hrách v Soči. Kritizoval brutální způsoby zbavování se toulavých psů a také odchyt a transport kosatek pro delfinárium v Soči.

Michal Šlesinger

Olympijské hotely se nachází v místech, kde se rozkládal sovětský gulag.

Norské běžkyně na lyžích dostaly od Mezinárodního olympijského výboru (MOV) důtku za černou pásku na rukávu, kterou vyjadřovaly soustrast své kolegyni Astrid Jacobsenové. V pátek jí zemřel bratr. Jejich gesto je ovšem v rozporu s článkem 50 olympijské charty: „V olympijských prostorách, na sportovištích a jiných místech není povolen žádný typ demonstrací nebo politické, náboženské či rasové propagandy.“ Kde končí u sportovce olympionik a začíná lidská bytost s lidskými právy?

Ohňostroj nad olympijským parkem při zahájení Zimních olympisjkých her v Soci

A bude se podobný postih týkat i ruského snowboardisty Alexeje Sobolova, který pózoval se svým prknem s komiksovou figurkou odkazující na Pussy Riot?

Pořad Za hranou nedává odpovědi. Spíše se snaží pojmenovat sporná místa olympijské myšlenky. Rozhovor s bývalým místopředsedou ČOV pro olympismus Josefem Dovalilem a bývalým sportovním redaktorem Ondřejem Suchanem o dilematech, která se pojí s olympijskými hrami, si můžete poslechnout zde:

autor: Magdaléna Trusinová
Spustit audio