Estonská oáza pohody není jen pro cykloturisty

V zemi jsou patrné stopy po Němcích, kteří zde za války táhli do Ruska. Později zde samozřejmě stále čerstvou stopu zanechal Velký bratr z východu. Následky fašismu a komunismu se vzájemně proplétají. Například v městě Rakvere stojí hromadný hřbitov německých vojáků, vedle něj památník obětem druhé světové války a o sto metrů dále narazíme na památník těch, kteří byli Sověty odvlečeni na Sibiř. Poukaz na podobný osud Estonska a České republiky Estonci neradi slyší. "Vy jste si to zavinili sami. Vy jste se Sověty kolaborovali - nás prostě obsadili," říká rázně starší muž z Tartu, který podobně jako mnozí další dává najevo své vlastenectví například tím, že si před dům postaví stožár s černým, modrým a bílým pruhem.

Památku na dobyvatele najdete i v motoristickém muzeu v Palmse, kde je umístěn ZIL, v němž v Estonsku havaroval Nikita Chruščov. Muzeum ovšem jen doplňuje krásný zámek, který do Palmse ročně přitahuje tisíce turistů. Ti se mohou těšit na velmi neobvyklou prohlídku. Po zaplacení vstupného se totiž všemi místnostmi procházejí sami, mohou si sedat, kam chtějí, nebo si na cokoliv sáhnout, což je velmi neobvyklý pocit.

V celém národním parku Laahemaa, ostatně stejně jako v celém Estonsku, jsou ideální podmínky pro cykloturistiku. Málo frekventované, kvalitní silnice vinoucí se lesy, kolem jezer či po pobřeží nabízejí nespočetné varianty výletů. Však také jejich kouzlo už objevili milovníci dovolené na kole - Holanďané -, kteří jsou k nalezení takřka v každém kempu. Mimochodem cena za ubytování v nich je velmi nízká a často nabízejí i klasickou finskou saunu. Na výlety je lépe aspoň v létě vyrážet zrána, protože s přicházejícím večerem často poprchává. Na druhou stranu je v tomto ročním období téměř do půlnoci světlo.

Asi nejelegantněji působí stotisícové město Tartu se známou univerzitou. Duch studentské nespoutanosti je zde vskutku hmatatelný a neomezuje se pouze na slavnou sochu líbajících se studentů na místním náměstí. Trochu opomenutě pak působí východní výspa Narva, která byla v minulosti branou do země. I proto zde stojí majestátný hrad, z jehož rozhleden jde krásně vidět hluboko do ruské říše. Celkově se však Narva vymyká estonskému standardu, který zahrnuje naprostou bezpečnost a čistotu. I s domluvou je to v Narvě složité. Bez ruštiny jste tu prakticky ztraceni, zatímco jinde není problém komunikovat anglicky či německy.

Svébytné kouzlo má přímořské letovisko Pärnu, které je oblíbené zejména mezi Finy, což je na první pohled patrné z narvaných barů a restaurací. Z jiných příčin míří Finové do hlavního města Tallinu. Nakupují zde totiž ve velkém alkohol, který zejména před víkendy převážejí do Helsinek. Často náklad načnou už během dvouhodinové plavby. Ostatně Finsko je země, kterou Estonsko připomíná úplně nejvíce. Krajinou i jazykem, obyvatelé obou zemí si prý rozumí asi jako Češi s Poláky.

V nabídce piv, která, jak už bylo naznačeno, dosahuje zejména v přístavních čtvrtích neuvěřitelné šíře, má překvapivě významné místo česká produkce. Setkal jsme se dokonce i s hospodou se Švejkem v erbu. Za výlet určitě stojí i ostrovy Hiumaa a Saaremaa, což je mimochodem i název nejsilnějšího estonského piva, které obsahuje 10 % alkoholu, takže bychom ho u nás klasifikovali asi tak jako "pětadvacítku".