Estébáci donutili syny, aby opustili svou matku Ottu Bednářovou a odešli za železnou oponu
„Vážený a milý pane prezidente, zklamala jsem…“ I tak lze shrnout obsah dopisu, který v roce 1997 obdržel prezident Václav Havel, ve kterém paní Otta Bednářová odmítla převzít státní vyznamenání – Řád Tomáše Garrigua Masaryka.
V dopise mimo jiné uvedla: „Můj život nebyl vždy takový, abych s čistým svědomím převzala z Vašich rukou tak veliké ocenění. Někde jsem kdysi četla výrok TGM o tom, že ve svém životě ničeho nemusel litovat a nic revidovat. Já bohužel ano. Jako osmnáctiletá jsem v roce 1945 s neomluvitelnou naivitou, falešnými iluzemi a bezmeznou důvěřivostí – sic s dobrými úmysly – vstoupila do KSČ…“
Jaký byl životní příběh neohrožené publicistky Otty Bednářové, která se v 70. letech zapojila do samizdatového společenství, patřila k zakládajícím členům Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných, a za to ji také neminulo vězení?
Sama vychovávala své dva syny, kteří také patřili k signatářům Charty 77.
Mohou nás napadat otázky: Kdo vlastně zklamal? A kdo z těch, kteří vytvářeli a byli zodpovědní za život v totalitním státě, jsou nadále přesvědčeni o své nevině, a pravděpodobně se také nikdy nezklamali?
O to emotivněji a silněji na nás může působit pohled tehdy 70leté ženy, která i přes své vážné zdravotní potíže byla mimořádně statečná, a stejně tak vychovávala i své syny.
Železná opona maminku Ottu Bednářovou oddělila od jejích synů, kteří pod tlakem perzekucí byli nuceni požádat o vystěhování a stali se exulanty. Jeden z nich, Jan, poté ve Velké Británii vystudoval Oxford a působil ve vysílání BBC.
Slyšíme-li pojem termín „perzekuce komunistického režimu“, může se pod ním skrývat leccos.
Třeba každodenní šikana, nemožnost mít telefon, řidičský průkaz, přijít o zaměstnání, být vyhozen před obhajobou diplomové práce z vysoké školy, ale také nevítané a nečekané návštěvy estébáků v bytě s duplikáty klíčů, či shození bezbranné ženy do Vltavy.
To vše nalézáme v příběhu matky a syna, Otty Bednářové a Jana Bednáře.
Životní a profesní příběhy obou jsou spojené také s rozhlasem, právě v Československém rozhlase Otta Bednářová zahájila svou redaktorskou práci a její syn Jan, který se do Československa vrátil v 90. letech, působí v Českém rozhlase jako komentátor.
V pořadu zaznějí autentické výpovědi Otty Bednářové i jejího syna Jana Bednáře. Hostem ve studiu je historik doc. Michal Stehlík. Pořad připravila a moderuje Ivana Denčevová.
Závěrečný díl volného cyklu Rozděleni železnou oponou, výjimečný díl „matka a syn“, poslouchejte kdykoli nahoře v článku nebo v iRadiu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka