Eskalace už probíhá, Rusko je přímou hrozbou NATO. Reagovat lze i bez článku 5, tvrdí expert Jireš

O hrozbě vůči NATO v řádu měsíců, nikoliv let, se nově mluví, ačkoli ruská agrese na Ukrajině stále pokračuje.

Čtěte také

Chce Rusko testovat NATO? Pokud nezaútočí, o test nejde, říká Svoboda. Petříček: Signály berme vážně

„Myslím, že hlavní změna je ta, že rozvědky členských států NATO získaly nové informace. Samozřejmě nám to nemohou sdělit úplně veřejně, ale řada z nich už aspoň v hrubých obrysech říká, co nám eventuálně hrozí v následujících měsících,“ vysvětluje si tuto změnu Jireš a dodává, že původní a současné informace nemusí být v rozporu.

„Když jsme před půlrokem až dvěma lety mluvili o tom, že po ukončení války na Ukrajině bude Rusko potřebovat tři, pět nebo sedm let na to, aby rekonstituovalo své ozbrojené síly a dokázalo zaútočit na členské země NATO, tak jsme měli na mysli spíše útok, jaký jsme viděli na Ukrajině ze strany Ruska – frontální útok na některé členské země NATO,“ připomíná a pokračuje:

Čtěte také

Nový francouzský prezident může stáhnout Francii z NATO. Co by to znamenalo?

„To, o čem hovoříme dnes, je za prvé eskalace hybridní kampaně ze strany Ruska vůči evropským zemím. To znamená eskalace ruských sabotáží a různých dalších útoků na kritickou infrastrukturu západních zemí. Nebo eskalace kybernetických útoků plus možná omezená agrese Ruska na území zejména pobaltských států, nějaký pohraniční výpad menšího typu.“

Eskalace už se děje

Rusko je už dnes přímou hrozbou vůči členským státům NATO, zdůrazňuje Jireš. „Rusko v posledních letech vede kampaň sabotáží a různých nepřímých a skrytých útoků proti členským státům NATO. To, co vidíme v posledních týdnech a měsících, je ‚pouze‘ eskalace ruské hybridní války proti Evropě,“ dokládá.

Čtěte také

Ukrajinistka Lenka Víchová: Rusko je v jistém smyslu silnější než NATO. Pomoct může jen únava na bojišti

Experti to dovozují z různých signálů a událostí. „Na něco z toho nevidíme, protože to mají k dispozici západní rozvědky a je to utajená informace. Je dokonce možné, že některé západní rozvědky včetně Američanů vidí nějakým způsobem do ruských operačních plánů,“ uvádí Jireš a podotýká, že Američané několik měsíců před ruskou invazí na Ukrajinu veřejně varovali, že se útok blíží.

„To je jedna rovina. Druhá rovina jsou různé nepřímé signály, které ale když je složíme dohromady, tak jednoznačně vidíme, že Rusové se na tu eskalaci chystají,“ dodává.

„Eskalace už se děje, není to spekulace týkající se budoucnosti. Vidíme ji v posledních měsících. Máme zprávy ze spousty evropských zemí o různých sabotážích, o lidech naverbovaných ruskými zpravodajskými službami, kteří třeba byli zatčeni. A samozřejmě se v řadě případů těm plánovaným útokům podařilo zabránit,“ říká Jireš třeba s odkazem na případ v Lipsku.

Hranice článku 5

Pokud by se útok v Lipsku podařil, byl by schopen aktivovat článek 5 NATO o kolektivní obraně? Jireš si to dovede představit v případě, že by část letiště opravdu vybuchla a na místě by byli mrtví civilisté.

„Je potřeba zdůraznit, že článek 5 se nespouští žádnými automatickými mechanismy,“ upozorňuje Jireš. „Vyhlášení článku 5 vždy je a vždy bude výsostně politické rozhodnutí. Členské státy NATO se musí sejít a musí se shodnout, že dává smysl, aby v dané situaci byly spuštěny alianční mechanismy na kolektivní obranu.“

Čtěte také

Rusko bude dál testovat naše hranice, fronty na benzín už patří k boji za lepší zítřky, míní Glanc

NATO navíc může odpovědět různými způsoby. „Myslím si, že tím, jak Rusko svoje hybridní útoky a sabotáže v Evropě eskaluje, se blížíme k bodu, kdy Aliance nějakým způsobem odpoví. Pro to ani nemusí být ale vyhlášen článek 5,“ míní obranný stratég a vysvětluje:

„Ve výsledku jde o to, že alianční odstrašení je záměrně postaveno na nejednoznačnosti. Aby odstrašení potenciálního protivníka od útoku fungovalo, tak si útočník sám nesmí být jistý, kde je přesně práh naší citlivosti, to ho odrazuje od útoku.“

„Proto je to rozhodnutí o spuštění kolektivní obranné akce v NATO politickým aktem. Je to tak nejednoznačné a neexistují žádné indikátory, které musí být splněny, protože kdyby existovaly, tak se k nim Rusové nějakým způsobem dostanou a vědí přesně, co mohou a nemohou dělat,“ dodává.

Jak by působilo na Rusko to, že se státy NATO nemohou na reakci dohodnout? Jak pracovat s partnery v rámci NATO, kteří mají vůči válce na Ukrajině jiný postoj než my? Poslechněte si celou Osobnost Plus.