Esej Adama Sybery: Ukrajina přispívá k evropské bezpečnosti. Z Evropy může udělat světového hráče
Pokud má být debata o vstupu Ukrajiny do Evropské unie vedena seriózně, je potřeba nejprve oddělit dva pojmy, které se v evropské debatě velmi často zaměňují – právní nemožnost a politickou neochotu. Odpůrci rychlejšího přístupového procesu argumentují, že by bylo nespravedlivé zvýhodnit Ukrajinu například před státy západního Balkánu, které čekají na členství více než deset let. Tento argument má politickou váhu a nelze jej jednoduše odmítnout.
Z právního hlediska však není přesný. Evropská unie nikdy nepřijímala nové členy podle pořadníku. Neexistuje žádná právní zásada, podle níž by první kandidátská země musela automaticky vstoupit jako první.
Čtěte také
Každá žádost o členství je posuzována samostatně, každá přístupová smlouva je samostatným mezinárodním aktem a každé rozhodnutí Rady Evropské unie je výsledkem samostatného politického posouzení. Ukrajina tedy právně nikoho nepředbíhá. Je posuzována podle vlastního pokroku a vlastních okolností, stejně jako všechny kandidátské země před ní.
Nicméně je pravda, že okolnosti činí Ukrajinu zcela výjimečným případem. Evropské právo nepracuje pouze s principem rovnosti, ale také s principem proporcionality. Rozdílné situace mohou vyžadovat rozdílné zacházení, pokud pro něj existuje objektivní a rozumné odůvodnění. A jen obtížně lze nalézt kandidátskou zemi, jejíž situace by byla s Ukrajinou srovnatelná.
Otázkou není, zda lze proces urychlit bez porušení evropského práva. Ale zda využít prostor, který evropské právo poskytuje.
To je také důvod, proč by bylo chybou vést debatu o Ukrajině jako o „výjimce z pravidel“. Přesnější je říci, že evropské právo už dnes obsahuje dostatečně flexibilní rámec pro to, aby dokázalo reagovat na mimořádné okolnosti, aniž by muselo slevit ze svých vlastních standardů.
Čtěte také
Jinými slovy, otázkou není, zda lze proces urychlit bez porušení evropského práva. Otázkou je, zda členské státy chtějí využít prostor, který jim samotné evropské právo poskytuje.
Tento rozdíl je zásadní. Pokud bychom totiž dospěli k závěru, že překážkou je samotné právo, nezbývalo by než usilovat o změnu evropských smluv. Pokud však zjistíme, že překážkou je především politická vůle, pak se debata přesouvá z oblasti právní interpretace do oblasti politické odpovědnosti. A právě tam by podle mého názoru měla být vedena.
A co získá vstupem Ukrajiny samotná Evropská unie? Právě zde se podle mého názoru odehrála největší změna evropského myšlení od roku 2022.
Velmoc bez vlivu
Evropská unie se v posledních letech stále častěji označuje za geopolitického aktéra. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová opakovaně hovoří o potřebě vybudovat „silnější Evropu“, která bude schopna převzít větší odpovědnost za vlastní bezpečnost.
Čtěte také
V reakci na postupné oslabování amerických bezpečnostních garancí, rostoucí nestabilitu na Blízkém východě i pokračující ruskou agresi se v Bruselu stále častěji objevují pojmy jako European Defence Union, strategická autonomie nebo evropská obranná připravenost.
To všechno jsou rozumné ambice. Otázkou ale je, zda mohou být naplněny bez politické odvahy přijímat rozhodnutí, která odpovídají nové bezpečnostní realitě.
Evropská unie dnes představuje ekonomickou velmoc. Je největším jednotným trhem na světě, disponuje mimořádnou regulatorní silou a patří mezi nejvýznamnější poskytovatele rozvojové pomoci. Přesto je často kritizována za jednu zásadní slabinu – nedostatek schopnosti proměnit svůj ekonomický potenciál v reálný geopolitický vliv.
Právě válka v Ukrajině tuto slabinu odhalila s mimořádnou intenzitou. Evropská unie dokázala mobilizovat bezprecedentní finanční pomoc, přijmout rozsáhlé sankční balíčky a koordinovat hospodářskou podporu Kyjevu. Současně se však ukázalo, že evropské státy po desetiletích míru podcenily investice do obrany, výrobní kapacity obranného průmyslu i vlastní připravenost na dlouhodobý konflikt vysoké intenzity.
Čtěte také
Ukrajina mezitím prošla vývojem, který nemá v moderních evropských dějinách obdoby. Za pouhé čtyři roky se z armády orientované především na obranu vlastního území stala vojenská síla, která získala zkušenosti s vedením největší konvenční války v Evropě od roku 1945.
Ozbrojené síly Ukrajiny dnes denně využívají technologie, jejichž význam si většina evropských armád teprve začíná uvědomovat – od masového nasazení bezpilotních systémů přes elektronický boj až po integraci umělé inteligence, satelitních dat a decentralizovaného velení.
Současně vytvořily obranný průmysl schopný inovovat v řádu týdnů, nikoli let. To není pouze vojenská zkušenost. Je to strategické know-how, které dnes v Evropě nemá obdoby.
Společný zájem
Nejde pouze o to, že Evropská unie poskytuje Ukrajině bezpečnostní a ekonomické záruky. Platí i opačný vztah. Ukrajina významně zvyšuje bezpečnostní kapacitu Evropské unie.
Tento argument není hypotetický. Evropské instituce samy stále častěji upozorňují, že evropská obrana již nemůže být založena výhradně na předpokladu dlouhodobé americké vojenské přítomnosti na kontinentu.
Čtěte také
Pokud chce Evropa převzít větší odpovědnost za vlastní bezpečnost, bude potřebovat nejen vyšší obranné výdaje, ale také zkušenosti, které sama v posledních desetiletích nezískala. Právě zde představuje Ukrajina jedinečný strategický přínos. To nás přivádí k širší otázce evropské identity.
Evropská unie dnes stojí před rozhodnutím, zda chce zůstat především ekonomickým projektem, nebo zda skutečně usiluje o postavení globálního aktéra. Obě varianty jsou legitimní. Nelze však současně prohlašovat, že Evropa chce hrát významnější roli v mezinárodní bezpečnosti, a zároveň váhat s integrací země, která se stala nejvýznamnějším garantem evropské bezpečnosti. Ukrajinské členství představuje podobný okamžik.
Čtěte také
Ne proto, že by Evropa měla jednat ze solidarity nebo z morální povinnosti. Ale proto, že evropské zájmy a ukrajinské zájmy se dnes překrývají více než kdykoli v minulosti.
Unie potřebuje bezpečnější východní hranici, silnější obranný průmysl, větší strategickou autonomii a schopnost obstát v konkurenci mocností, jako jsou Spojené státy a Čína, a bránit se kinetické i hybridní hrozbě, které představuje současné Rusko.
Ukrajina naopak potřebuje právní jistotu, investice a dlouhodobé institucionální ukotvení. Členství proto není jednostrannou pomocí. Je investicí do budoucí podoby samotné Unie.
Otázka existence
Jedním z největších omylů současné debaty je představa, že Ukrajina stojí před branami Evropské unie a čeká, až jí členské státy dovolí vstoupit dovnitř. Tento obraz je sice politicky pohodlný, ale neodpovídá realitě posledních deseti let.
Čtěte také
Ukrajina totiž není zemí, která by se teprve rozhodovala, zda se chce stát součástí Evropy. Toto rozhodnutí učinila již v roce 2014 během Revoluce důstojnosti. Od té doby za něj zaplatila nelegální a dočasnou okupací Krymu agresivním Ruskem, potom válkou na Donbasu a nakonec i plnohodnotnou invazí. Z ukrajinské perspektivy není evropská integrace otázkou zahraniční politiky. Je to otázka samotné existence ukrajinského státu.
Evropa často uvažuje o Ukrajině obrácenou optikou. V Bruselu se vede debata o tom, zda je Ukrajina připravena vstoupit do Evropské unie. My bychom si však měli položit jinou otázku: Je Unie připravena přijmout důsledky vlastních hodnot?
Válka na Ukrajině je střetem dvou zcela odlišných představ o tom, jak má vypadat evropský kontinent.
Protože válka na Ukrajině není pouze konfliktem mezi dvěma státy. Je střetem dvou zcela odlišných představ o tom, jak má vypadat evropský kontinent.
Na jedné straně stojí evropský model založený na dobrovolné integraci, právním státu a suverenitě jednotlivých států. Na straně druhé stojí imperiální logika, podle níž mají velmoci právo rozhodovat o zahraničněpolitické orientaci svých sousedů a vytvářet sféry vlivu.
Ne zátěž, ale přínos
Z tohoto pohledu není válka vedená proti Ukrajině reakcí na konkrétní ukrajinskou vládu ani na konkrétní politické rozhodnutí. Je reakcí na samotnou možnost, že se demokratická a evropsky orientovaná Ukrajina může stát úspěšným státem mimo ruskou sféru vlivu.
Čtěte také
Právě proto je podle mého názoru nepřesné chápat evropskou integraci Ukrajiny jako jednostranné rozšíření EU. Ve skutečnosti jde o rozhodnutí, zda Evropa dokáže ochránit vlastní politický model.
Pokud by totiž Evropská unie přijala logiku, že vojenská agrese může dlouhodobě zablokovat evropskou budoucnost sousední země, vytvořila by mimořádně nebezpečný precedent. Poprvé od konce druhé světové války by totiž platilo, že ozbrojená síla je účinným nástrojem proti evropské integraci.
Evropská unie tedy deklaruje ambici stát se samostatným pilířem světového řádu vedle Spojených států a Číny. Současně však váhá s integrací země, která dnes disponuje největší bojovou zkušeností na evropském kontinentu, jedním z nejrychleji inovujících obranných průmyslů na světě a společností, která prokázala mimořádnou odolnost vůči konvenční i hybridní válce.
Čtěte také
Pokud chce Evropa skutečně budovat vlastní obrannou unii a strategickou autonomii, jen obtížně si lze představit významnějšího partnera, než je právě Ukrajina. Ukrajina není pro Evropu zátěží, ale strategickým přínosem – její členství by posílilo obranné schopnosti, průmyslovou základnu i geopolitickou váhu celé EU.
Není to pouze o tom, zda je Ukrajina připravena na Evropskou unii. Ale zda je Evropská unie připravena přijmout skutečnost, že její budoucnost už není oddělitelná od budoucnosti Ukrajiny.
Impuls k reformě
Další oblastí je rozpočet. Ukrajina je velká země. Její vstup by nepochybně změnil rozdělení evropských peněz. Největší dopad by se týkal společné zemědělské politiky a kohezní politiky. To je realita, kterou nelze bagatelizovat.
Čtěte také
Ukrajinské zemědělství je rozsáhlé, konkurenceschopné a strukturálně odlišné od mnoha zemědělských sektorů v dnešní Evropské unii. Pokud by byla Ukrajina začleněna do současných pravidel bez přechodných období a bez reformy, vyvolalo by to značné otřesy
Ale to není argument proti Ukrajině. Je to argument proti tomu, aby Evropská unie předstírala, že její současné politiky mohou zůstat beze změny. Společná zemědělská politika byla vytvořena pro jinou Evropu. Kohezní politika byla nastavena pro jinou institucionální rovnováhu. Rozšíření o Ukrajinu by tuto realitu pouze urychlilo a zviditelnilo. Jinými slovy, Ukrajina by nezpůsobila potřebu reformy. Ukrajina by pouze znemožnila ji dál odkládat.
Čtěte také
Z evropského pohledu by proto nejlepší přístup byla plná politická cesta ke členství, přísná právní podmíněnost, a rozumná přechodná období v oblastech, kde by okamžité začlenění mohlo způsobit destabilizaci evropských politik.
Koneckonců Evropská unie používala přechodná období při předchozích rozšířeních opakovaně. Volný pohyb pracovníků, zemědělské platby, environmentální standardy nebo přístup k některým fondům byly často zaváděny postupně. Přechodná období jsou nástrojem, který umožňuje spojit politické členství s realistickou adaptací.
U Ukrajiny by jejich využití nebylo výjimkou z evropského práva. Bylo by pokračováním zavedené praxe.
Test pro Evropu
Třetí otázkou je dopad na samotnou Ukrajinu. Zrychlené přijetí by pro Ukrajinu neznamenalo pouze symbolické potvrzení její evropské identity. Mělo by konkrétní dopady na bezpečnost, ekonomiku, investice, návrat obyvatel i suverenitu.
Čtěte také
Bezpečnostně by členství v Evropské unii nebylo totéž jako členství v NATO. To je potřeba říci jasně. Evropská unie není vojenská aliance v klasickém smyslu. Přesto by ukrajinské členství zásadně změnilo strategické prostředí.
Znamenalo by, že Ukrajina už není zemí v šedé zóně mezi Ruskem a Západem, ale plnoprávnou součástí evropského právního a politického prostoru. Pro Rusko by bylo mnohem obtížnější tvrdit, že o budoucnosti Ukrajiny se může rozhodovat mimo Ukrajinu a mimo evropské instituce.
Pro obyvatele Ukrajiny by jasná evropská perspektiva znamenala také psychologický a demografický signál.
Ekonomicky by rychlejší členství posílilo důvěru investorů. Obnova Ukrajiny nebude možná pouze z grantů a veřejné pomoci. Bude vyžadovat soukromý kapitál, pojištění rizik, dlouhodobé právní záruky a předvídatelnost.
Země, která má jasnou a časově ohraničenou cestu do Evropské unie, je pro investory jiným rizikem než země, jejíž budoucnost zůstává otevřená. Členství nebo velmi důvěryhodná perspektiva členství by proto nebyly pouze diplomatickým gestem. Byly by ekonomickou infrastrukturou rekonstrukce.
Čtěte také
Pro obyvatele Ukrajiny by jasná evropská perspektiva znamenala také psychologický a demografický signál. Miliony Ukrajinců dnes žijí v Evropské unii pod dočasnou ochranou. Jejich rozhodnutí, zda se vrátit, nebude záviset pouze na bezpečnosti nebo výši mezd.
Bude záviset i na tom, zda budou věřit, že Ukrajina má stabilní evropskou budoucnost. Pokud bude členství odsouváno na neurčito, bude část lidí přirozeně budovat život jinde. Pokud bude cesta k členství věrohodná, návrat se stane racionálnější volbou.
Rozšíření o Ukrajinu nebude snadné. Ale žádné rozhodnutí, které z Evropské unie udělalo skutečně významného aktéra, nebylo snadné. Pokud chce být Unie světovým hráčem, musí se naučit dělat rozhodnutí, která světoví hráči dělají: strategická, nákladná, dlouhodobá a odvážná. Ukrajina je testem této schopnosti.
Poslechněte si celý podcast Chyba systému. Najdete ho na webu Českého rozhlasu Plus, v aplikaci mujRozhlas a v dalších podcastových aplikacích. Ve vysílání Plusu v sobotu 25. července po 11. hodině a v neděli 26. července po 15:30.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
