Environmentální žal je obrovské téma. Zatím jsem nenašla zpracování, přiznává uznávaná kreslířka komiksů Toy Box, žena v masce

Toy Box... Nabízí médiím své ilustrace, ale ne svůj obličej, říká
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Toy Box... Nabízí médiím své ilustrace, ale ne svůj obličej, říká

Novinám a časopisům nabízí ilustrace. Svůj obličej a civilní jméno ale tají. Říká si Toy Box a do svého soukromí vás pustí jen na úplný okraj. 

Jako dnes už uznávaná kreslířka komiksů se i u Toy Box objevuje jistá „profesní (ale i profesionální) deformace“, a to zkoumání lidské tváře. Co z ní na první pohled vyčte?

„Poměrně hodně. V první chvíli to jsou hlavně emoce, pak je to způsob života, a pokud je člověk trochu starší, tak i to, jakým způsobem žije. Jestli pije, nebo žije střídmě, a co je důležité, jestli je to rovný člověk,“ odpovídá v pořadu Hovory Českého rozhlasu Plus.  

Kreslířka často publikuje i v časopise Nový Prostor, který prodávají lidé v sociální tísni. Lidem na ulici se snaží pomáhat celý život, a tak i na tvářích bezdomovců prý jde přečíst jejich utrpení. „Bez výjimek vypadají o dost starší, než ve skutečnosti jsou.“

Z tváře vnímám energii a barvu

„Když někoho potkám, tak asi nejvíc vnímám energii, která z něj jde. Někdy vidím i obrazy… Vidím různé představy, které se mi k němu pojí, ale vlastně nevím, jestli se mi o tom chce mluvit takto otevřeně,“ přiznává nečekaně. Proč? „Asi se trochu bojím, aby tady pak nestáli zřízenci se svěrací kazajkou,“ odpovídá s nadsázkou.

Toy_Box

„Je to taková fleš, záblesk obrazu, co vidím. Někdo na vás mluví a vzápětí, jako když mrknete, vidím třeba lebku, nebo půlku hlavy, která je červená. Vlastně ne vždy vím, co si o tom myslet,“ popisuje své zážitky, které se pak dostávají i do kreseb.

Obvykle se ale s tím, co vidí, nikomu nesvěřuje. „Vidět věci, které tak úplně neexistují... No, nevím, jestli to je známka nějakého silného duševního zdraví,“ dodává.

Jako dítě prý byla velmi stydlivá, asi i proto se schovávala za masku, kterou používá dodnes. Ale s věkem se mění, což až tak nesouvisí s uznáním (nejen) odborného okolí.

Nikdy jsem si nebyla dost

„Vlastně jsem se sebou nebyla už od mala spokojená. Čím se mi ale daří se sebou líp žít, vyrovnávat se, tak se mi líp daří rozumět si i s dalšími lidmi… Vlastně jsem si nikdy nebyla dost, ale to se změnilo ve chvíli, kdy se mi narodily děti. To mne donutilo něco se sebou dělat, protože jsem to na ně nechtěla přenášet… Prostě by to nebylo fér, zatížit je vlastními psychickými problémy, přišla zodpovědnost.“  

Většinová společnost má kreslíře, navíc komiksů, spojené se zábavou. Pak ale moc nechápe, že „za to své malování“ chce taky zaplatit.

03308380.jpeg

„Je to pro spoustu lidí opravdu těžké téma. Já sama jsem se s penězi vlastně naučila zacházet až s příchodem dětí. Do té doby jsem si o nějaký plat pro sebe nebyla moc schopna říct. Až mi došlo, že svým miminkům nemůžu vařit jen z toho, co někde najdu.“

Společnost si podle Toy Box myslí, že na rozdíl od instalatéra, který vám přijde opravit topení, tak ilustrátor to dělá z radosti, což by taky měla být odměna za jeho práci. S tím souvisí i další mýtus, podle kterého je vytváření komiksů vlastně jen vyprávění nějaké příběhu lehkou formou.

„Myslím, že komiksy může dělat každý, kdo má tužku, papír a nějaký skill, myšleno dovednost. Ale i když to na začátku neumíte všechno namalovat, tak se to můžete časem naučit. Jsem pevně přesvědčena, že se to dá naučit i dobře.“  

Environmentální žal

Toy Box je už léta vegankou a dnes jí nejvíc vadí změny, které kolem sebe vnímá i jako výtvarnice.

„Nejvíc mě štve klimatická změna a to, co vidíte už i vy kolem sebe. Zasahuje mne to natolik, že to nejsem schopna přinést jako nějakou uměleckou výpověď. Vidíte, jak odcházejí stromy, jak se nám ztrácí jaro nebo podzim… Environmentální žal je tak velké téma. Vlastně jsem pro něj ani nenašla žádné adekvátní zpracování, tedy kromě nějakých dílčích věcí.“

Výstavu děl umělkyně, která si říká TOY_BOX, nabízí Egon Schiele Art Centrum v Českém Krumlově. Výtvarnice sem přenesla svou zkušenost se streetartem a zachytila zážitky z pobytu v Krumlově

„Je velmi snadné říct, že to je něco, co sami hodně těžko ovlivníme, protože se to děje v globálním měřítku. Že na to sami nedosáhnete. Já se tohle stanovisko snažím opustit… a přejít do pozice akce. Tedy že je nejdůležitější, co s tím můžu udělat já. Třeba jen to, být vegan a zalévat stromy na ulici,“ přiznává.

Co Toy Box naopak těší, je, že veganství je čím dál normálnější. „Nám, kterým nejsou lhostejná práva zvířat, je smutno při pohledu na environmentální politiku, která dokáže s veřejným míněním hýbat víc než samotná práva zvířat. To, co se s nimi děje, se nedá nazvat jinak než holokaustem,“ tvrdí.

Přiznává, že má konečně taky pocit, že se tento jednostranný pohled na svět postupně mění. Takže věří, že budoucnost lidstva bude veganská.  

Víc si poslechněte v audiozáznamu pořadu Hovory. Ptal se Petr Vizina.

Spustit audio

Odebírat podcast

Související