Elektromobily se neprodávají s tak vysokou marží, aby bylo i na investice, tvrdí Jahn ze Škody Auto

12. září 2025

Ještě nedávno evropské automobilky hlásily ambiciózní cíle s přechodem na elektroauta nejpozději do konce tohoto desetiletí. Teď ale upozorňují, že stanovený konec výroby spalovacích motorů v roce 2035 nemůžou slíbit. „nemyslím si, že je možné nutit spotřebitele k přechodu na jednu technologii pomocí zákona. Je možné zákazníky pouze motivovat, pokud to členské země chtějí,“ navrhuje zrušení závazku člen představenství Škoda Auto Martin Jahn v rozhovoru pro Český rozhlas Plus.

V pátek budou kapitáni autoprůmyslu přesvědčovat předsedkyni Evropské komise Ursulu von der Leyenovou, aby přehodnotila unijní cíl na přechod k elektromobilitě. Co si od tohoto setkání slibujete? 

Doufáme, že Evropská komise pochopí realitu. Ukazuje se, že přechod na elekromobilitu bude velmi pomalý a je otázka, jestli je to vůbec možné stoprocentně.

Žádný region, žádná země na světě se nezavázala ke kompletnímu, stoprocentnímu přechodu. Takže bychom uvítali, kdyby Evropská komise zvážila své rozhodnutí a přehodnotila ho. Protože ekonomická a sociální realita nenahrává tomu, abychom plně přešli na elektrická auta. 

Čtěte také

To znamená, aby Evropská unie úplně zrušila svůj zákaz prodeje nových spalovacích motorů po roce 2035, nebo aby ho odsunula? 

Myslím, že by bylo lepší ho úplně zrušit. Otázka je, co bude akceptovatelné v rámci Evropské unie. Ale nemyslím si, že je možné nutit spotřebitele k přechodu na jednu technologii pomocí zákona. Je možné zákazníky pouze motivovat, pokud to členské země chtějí.

Ale nastavit zákon tak, aby umožnil pouze jednu technologii, podle mě není vhodné. A ukazuje se, že to ani nefunguje. Protože zákazník má zájem o to, co chce.

Je mnoho zákazníků v Evropě, kteří elektrické vozy chtějí. Skandinávské země přecházejí rychleji na elektromobilu než střední a jižní Evropa. Je potřeba najít cestu, která bude vyhovovat všem zemím v Evropě. 

Úspěšní, ale ne dost

Byli to ale šéfové automobilek, kteří tvrdili, že se to zvládnout dá. Ale teď třeba šěf Sdružení automobilového průmyslu Zdeněk Petzl Českému rozhlasu Plus řekl, že by výrobci měli podle evropských předpisů prodávat asi čtvrtinu elektroaut. Ale podíl je reálně 15 procent. Jak je to v případě Škodovky? Jaký podíl elektrických vozidel prodává a jak se jí situace na trhu dotýká? 

Podíl elektrických vozů v prodeji Škody přibližně odpovídá evropskému průměru, budeme letos někde mezi 15 až 17 procenty. Jak Eniaq, tak Elroq jsou velmi úspěšné modely. V mnoha zemích jsou v první trojce a myslím si, že ke konci roku budou v Evropě určitě v první desítce, možná v první pětce.

Čtěte také

Přestože jsme s našimi dvěma modely velmi úspěšní, nestačí to k tomu, abychom naplnili ten limit, který v současné době odpovídá 25 procentům.

Mohli bychom ho splnit, kdybychom uměle snížili počet prodávaných vozů se spalovacími motory, ale to samozřejmě nechceme. Nechceme ošidit naše zákazníky o to, co by si chtěli koupit, protože pak by akorát jezdili dál ve starých vozech se spalovacími motory, které jsou k životnímu prostředí ještě méně šetrné. 

Příliš nízké marže

Proč ale ta perspektiva konce výroby spalovacích motorů v roce 2035 není reálná? Proč je zákazníci tolik nekupují? Nejste zkrátka schopní vyrobit tato auta za cenu přijatelnou pro více zákazníků? Nebo čím to je? 

Ne. My už dnes prodáváme ty vozy za cenu nákladů. Ceny baterií jsou pořád ještě velmi vysoko a zákazník nechce za srovnatelný elektrický vůz platit víc než za vůz se spalovacím motorem. Jak budou klesat ceny baterií, tak se cena vozů můžeme samozřejmě snižovat. Ovšem ten pokles nebude tak rychlý, jak se původně čekalo. 

A mimo to je ještě potřeba odepisovat investice do výroby. A to jsou velké náklady, které nás zatěžují. Ukazuje se, že technologický pokrok není možné tak rychle hnát dopředu.

Čtěte také

Mimo to bude v Evropě i jiných zemích na světě velká část zákazníků, která z principu bude raději jezdit vozy na spalovací motory, a to z různých důvodů. Regiony mají různé podmínky, mají různě nastavenou síť čerpacích a nabíjecích stanic. Není možné uměle takto rychle přejít na jeden typ pohonu. 

Jak je možné, že automobilky Volvo a Kia, které také působí v Evropě, jsou schopné ten původní záměr naplnit? Alespoň to tvrdí. 

Já myslím, že to může být za cenu velkých nákladů. Některé automobilky více vsadily na elektromobilu a dnes mají problém realizovat své portfolio na trhu. Pokud vím, tak i Volvo ohlásilo, že se bude vracet k některým modelům. 

Pro všechny automobilky je v současné době samozřejmě komplikované rozhodovat o budoucnosti, protože nevíme, jak se bude trh vyvíjet. A docela jsme investovali do dvou nebo tří technologií, což je velmi finančně náročné. A také to přispívá k dnešní nejistotě.

Čtěte také

Proto by bylo dobré rozhodnout o budoucnosti poměrně rychle a nastavit pravidla tak, aby je mohli všichni splnit. 

Když ale mluvíte o nejistotě, tak ale pravidla už se nastavila a není fér je teď měnit, jak vy žádáte. Protože třeba evropský šéf Kia Marc Hedrich prohlásil, že firma už má připravenou lavinu elektromobilů, a kdyby se muselo z ničeho nic to všechno zastavit, tak by ji to stálo jmění. 

Ta transformace nás všechny bude stát jmění. Ale ukazuje se, že trh takto prostě nefunguje a zákazníci přechází na novou technologii pomaleji. Automobilky v Evropě teď mají velké problémy s profitabilitou, prostě bateriové vozy se nedají prodávat za takové marže, abychom měli peníze na investice do budoucnosti.

Realita je nějaká, a pokud se ukazuje, že legislativa v praxi nefunguje, tak je lepší ji přehodnotit.

Poslechněte si také rozhovor s šéfredaktorem magazínu Autoweek.cz Vladimírem Rybeckým, audio je nahoře.

Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.