Elektroměr a vzájemná důvěra. Zájem o komunitní energetiku roste, zapojit se může každý, říká expert
V českých domácnostech sílí zájem o efektivní úsporu energií, a to především kvůli nestabilní geopolitická situace a obavám z války. Sdílení elektřiny v praxi popisují v pořadu Leonardo Plus, natočeném na festivalu AFO Olomouc, Jakub Šmíd z energetické skupiny SK Žárovka a energetický expert Hnutí Duha Ondřej Pašek. „Komunitní energetika je příležitostí, jak uchopit budoucnost do vlastních rukou,“ vyzdvihuje expert.
„Ve chvíli, kdy máte nějaký zdroj, u nás jsou to typicky solární panely, tak pravděpodobně nejste schopni celou energii spotřebovat,“ upozorňuje pro Český rozhlas Plus Šmíd, který se komunitní energetice věnuje v praxi. V děčínské energetické skupině SK Žárovka, které je členem, se na sdílení elektřiny chystá osm domácností.
Čtěte také
„Myšlenka je taková, že místo toho, abyste energii pod cenou prodali distributorovi, tak jí prodáte sousedovi za cenu, která je pro něj i pro vás přijatelná,“ nastiňuje Šmíd princip komunitního sdílení energií.
V Česku jde o poměrně novou praxi. Budí ale zájem. Od září 2024 se podle údajů Energetického datového centra ke komunitnímu sdílení elektřiny zaregistrovalo téměř 41 tisíc zájemců.
Čtěte také
„Do sdílení se může zapojit naprosto každý, kdo na sebe má napsaný elektroměr,“ objasňuje energetický expert Pašek. Pomáhá podle něj i sdílený zájem, kde může být komunitní energetika přirozeným doplňkem. „Může to být komunita kolem školy, minipivovaru, farmy a podobně,“ nastiňuje.
V Česku dnes energetická společenství nejčastěji sdílejí energii z obecních budov, vznikají tak třeba fotovoltaiky na školách, úřadech nebo domovech s pečovatelskou službou.
Zahraniční projekty navíc ukazují, že funkcí komunit nemusí být jen sdílení elektřiny, ale například poradenství nebo zateplování budov. „Bylo zajímavé a příjemné sledovat, že komunity fungují nejen na obchodním principu, ale zároveň jsou mezi uživateli nějaké přátelské, lidské vazby,“ popisuje Šmíd zkušenost ze zahraničí.
Stabilní budoucnost
Úvahy o obnovitelných zdrojí sílí i kvůli nestabilní geopolitické situaci. Lidé se více zajímají o energetické úspory, chtějí zajistit domácnost proti výpadkům či cenovým výkyvům.
Čtěte také
„Komunitní energetika je příležitostí, jak uchopit budoucnost do vlastních rukou,“ věří Pašek. „Je to samozřejmě nové a také složité téma, vstupují tam technické zákony. Ale vidíme, že roste zájem lidí energii sdílet.“
Kroky, které musí člověk ke sdílení energií podstoupit, ale mohou jednotlivce snadno zahltit, doplňuje Šmíd. „Pro hodně lidí v našem okolí je už jen ta představa, že elektrony z něčí střechy přiletí k nim do elektroměru natolik abstraktní, že nejsou schopni uvažovat o tom, co pro to zařídit,“ upozorňuje.
Společný zájem i důvěra
Zatímco v českých podmínkách jsou nejčastějším zdrojem pro komunitní sdílení elektřiny solární panely, v západní Evropě převládají větrné elektrárny. „Myslím, že to je úplně nejvhodnější forma toho, jak větrné elektrárny instalovat,“ míní Pašek.
Čtěte také
„U nás dnes běží poměrně rozjitřená debata kolem větrné energie a je velká škoda, že tady zaznívá strašné množství dezinformací,“ upozorňuje expert a jako příklad uvádí příspěvky, podle kterých jsou větrné elektrárny nebezpečné, šíří infrazvuk nebo zabíjejí ptactvo.
Počáteční nejistoty podle něj může usnadnit právě komunitní rozměr sdílení. „Komunitní energetika je skutečně způsob, jak v oboru, ve kterém měli vždy navrch velké firmy, dát výhodu běžným lidem,“ vysvětluje Pašek.
„Myšlenka je v tuhle chvíli na začátku, stále má své porodní bolesti. Rozvoj je ale relativně rychlý. Současná zkušenost energetických společenství je taková, že to nelze dělat bez společného zájmu, bez důvěry,“ dodává energetický expert Hnutí Duha a uzavírá:
„Díky tomu se ke sdílení můžou dostat i lidé, kteří nevědí, jak ovládat IT systémy státu, co to je EAN (identifikátor odběrného místa) a tak dále. A to je strašně důležité.“
Jak se zapojit do komunitního sdílení energií? Co funguje v Česku a jak by mohl pomoci stát? A čím se můžeme inspirovat v zahraničí? Poslechněte si celý pořad v audiu na začátku článku.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
