Ekonomka: Rodičovskému příspěvku chybí férovost a je špatně předvídatelný. Měl by se zvyšovat ročně

V analýze kritizujete skokové navyšování rodičovského příspěvku. Proč? Co jsou negativa takového systému?

Hlavní negativum tohoto systému je špatná předvídatelnost. Rodiče plánující rodinu nevědí, kdy se příspěvek zvýší. A to zvýšení je opravdu velké, o 50 tisíc.

Zároveň tam chybí férovost. Dítě narozené letošního roku na konci prosince se může se narodit o pár hodin dříve a jeho rodiče dostanou o 50 tisíc méně, než když se narodí 1. ledna. 

Čtěte také

Často dvě ruce na tři děti. Bez ohrádky a kšírů to zatím nejde, shodují se rodiče malých trojčat

Ministr práce Aleš Juchelka (ANO) nedávno řekl, že valorizaci nepodporuje, protože jde o pevně stanovenou částku s možností flexibilního čerpání a že není dlouhodobá. Jak se díváte na tento argument, na úvahu, že to není měsíční částka jako důchod a tím by to mohlo být problematické?

Ano, to říkal i včera (ve středu) v Senátu. My si myslíme, že to problematické být vůbec nemusí, na základě naší analýzy automatická valorizace zavést jde.

To, že se nejedná o položku, kdy se čerpá každý měsíc stejná částka – musí se to čerpat flexibilně, nebo spíš může – není problém. V našem návrhu tvrdíme, že by se měl příspěvěk zvyšovat každý rok, ale o menší částku podle vývoje ekonomického indexu.

To znamená, že by to fungovalo stejně, jako to funguje nyní, akorát by to zvýšení nebylo jednou za x let na základě politického rozhodnutí, ale každý rok podle vývoje například mezd.

(Ne)předvídatelnost příspěvku

Mluvíte opakovaně o předvídatelnosti. Jak velký problém představuje podle vaší analýzy to, že rodiče nevědí dopředu, kdy a o kolik se změní ten rodičovský příspěvek?

Podle našich dat například pro domácnosti s nejnižšími příjmy, spodní desetina, tvoří rodičovský příspěvek asi 37 procent jejich příjmů. To znamená, že se jedná o opravdu velkou částku.

Ale samozřejmě není možné se spoléhat s veškerou rodinnou politikou jenom na automatickou valorizaci. Důležitá je i dostupnost školek, bydlení a daňových znevýhodnění, které pro rodiče stále fungují.

Čtěte také

Byt, práce, partner a až pak dítě? Stárneme odspodu a věková struktura má tvar urny, říká demografka

V analýze uvádíte možnosti, jak by mohla valorizace vypadat podle průměrné mzdy, podle inflace, podle minimální mzdy. Jaké má ta která varianta výhody nebo limity?

Já bych to shrnula tak, že nejlépe za nás vychází valorizace podle průměrné mzdy. Jde o to, že mzdy rostou stabilně a zároveň dostatečně – na rozdíl od inflace. V posledních letech byla vysoká, naopak jiné roky byla příliš nízká pro to, aby příspěvek rostl dostatečně.

Ještě bych dodala, že v našich návrzích navrhujeme i zastropovat meziroční růst, což by přineslo stabilitu fiskálním výdajům a předvídatelnost nejen pro rodiče, ale i pro politiky.

Když už jste se zmínila o inflaci, o kolik kvůli inflaci rodičovský příspěvek v posledních letech podle vašich propočtů reálně ztratil?

Příspěvek má tendenci ztrácet hodnotu a tímto skokovým navýšením se inflace jenom dorovná. My se soustředíme hlavně na to srovnání s průměrnou mzdou, takže můžu uvést,  že kolísal mezi 23 až 28 procenty průměrné mzdy.

Politika, nebo systém?

Když se podíváme na vývoj rodičovského příspěvku, měnil se systémově, nebo většinou podle aktuální politické situace?

Do roku 2012 jsme dokonce měli rodičovský příspěvek automaticky valorizovaný, takže náš návrh není vlastně nic nového. A co se týká skokových navýšení, tak ty proběhly za každé z posledních tří vlád.

Takže argument, že by to mělo být na politickém rozhodnutí, mi přijde vlastně zbytečný, pokud každá ta vláda k tomu navýšení stejně dospěje, protože příspěvek zastarává.

Čtěte také

Proč se rodí málo dětí? Vyzdvihujme rodinné hodnoty, radí Jurečka. Demograf: Mladí žijí virtuálně

Existují země, které mají systém rodičovských dávek nastavený tak, že by z toho mohlo čerpat Česko? Co by mohlo být inspirací?

Některé země Evropy nemají takto fixní dávku pro všechny rodiče, ale vypočítává se to  podle předchozího příjmu domácnosti. Což znamená, že automaticky s růstem příjmů roste i příspěvek.

Jsou ale i státy, které to mají stejně jako my a ještě k té automatické valorizaci nedospěly. Tam jde o trošku jiný systém, než co máme my, ale víceméně se to valorizuje, protože se to odvíjí od příjmů.

Kdybyste se podívala do jiných zemí Evropy, tak ve srovnání Česko vychází průměrně, nevybočuje z řady evropských zemí v tomto ohledu?

To bych neřekla. Myslím si, že celkově si můžeme třeba ze severských zemí vzít inspiraci ohledně prorodinné politiky. Znovu opakuji, že třeba daňové slevy jsou nastaveny zle. Nebo dostupnost školek. Řekla bych obecně, že Česko má hodně prostoru pro zlepšení.