Ekonom: Českému školství chybí prostupnost. Proto nemáme dost učitelů a žáky omezujeme přijímačkami

11. červen 2026

Cílem českého vzdělávacího systému má být co nejlepší příprava na pracovní život, aby ekonomika nepřicházela o talenty a využil se potenciál dětí naplno. Jenže praxe vypadá někdy jinak, školský systém je přirovnáván k tomu z dob Rakouska-Uherska a mluví se o modernizaci. „Z pohledu politiků je silné lákadlo tvrdit, že jsou tento problém schopni vyřešit. Ale v diskuzi mi chybí, jaká tedy ta podoba vzdělávacího systému má být,“ upozorňuje Řečí peněz ekonom Lubor Lacina.

Největší změny českého školství posledních dekád se týkaly především přijímacího řízení na střední školy a také maturit, kde se objevila takzvaná státní část. Obojí má své zastánce i odpůrce. Především u přijímacích zkoušek na střední školy ale kritikové současné podoby často poukazují na jejich nespravedlnost.

Čtěte také

„Slabina českého školství je v tom, že se z komplexnosti systému vždycky vytrhává jenom nějaká část. Hledají se úzká hrdla. Částečně je to poptávka rodičů, kteří jsou nespokojeni s tím, že se jejich dítě, které si idealizují, nedostane na správnou školu,“ domnívá se Lacina z Mendelovy univerzity v Brně.

Žákům zároveň vzniká velká psychická zátěž spojená s náročností testu, dlouhou přípravou, ale i náročností volby školy a profesního směřování, o němž se často rozhoduje už v páté třídě základní školy.

„Výrazně by prospěla vyšší průchodnost systému,“ navrhuje ekonom. „V Německu například, když nastoupíte na střední školu a zjistí se, že vás více baví humanitní než technické vědy nebo máte dobré studijní výsledky, tak můžete během střední školy přejít třeba na obecně zaměřenou školu, kdežto u nás se vám se vstupem na střední školu tato možnost uzavírá.“

Tahoun ekonomiky i dobrého života

Mezi další problémy českého středního školství patří velká odtrženost odborných škol od praxe nebo přílišná normativnost.

Čtěte také

„Náš systém má tendenci ‚zařezávat‘ skupinu dětí a studentů do stejné výšky, a když se někdo vyvyšuje, tak mu má tendenci vysvětlit, že to nemá dělat,“ popisuje Lacina. „Pak samozřejmě trpíme tím, že nám v systému chybí individuality.“

Naopak pozitivním výstupem českého školství podle Laciny je schopnost předat žákům dovednost osvojování si nových poznatků, protože po nich vyžaduje práci s velkým množstvím textů a faktických údajů.

„Docela zvládnutý je systém technických a přírodních věd. Když se bavíme o reformě systému, tak se hodně bavíme o společenských vědách, které jsou určitě důležité pro ekonomiku, ale nejsou tahounem ekonomiky ani dobrého života, který máme tady v Evropě – tím jsou přírodní vědy spojené se zdravotnictvím,“ uvažuje Lacina.

Vzbudit zájem

Obecně ale kvalita českého školství stojí hlavně na odbornosti a profesním nasazení pedagogů, jichž je ovšem v českých školách nedostatek. Částečně také proto, že přístup za katedru je striktně omezován dosaženým vzděláním.

Čtěte také

„Například ve Finsku mají systém nastavený tak, že na ekonomické školy běžně přicházejí lidé, kteří strávili kariéru v bankách, a nepohorší si tím, že jdou pracovat jako učitele,“ srovnává Lacina a kritizuje:

„Systém, který máme tady, je obrovským omezením, aby se do něj dostal kdokoliv, kdo nemá vystudovanou pedagogickou školu. Tím ale zamezujeme tomu, abychom do vzdělávání dostali mnohem více kvalitních, motivovaných učitelů.“

Reformy vzdělávacího systému jsou nejen z těchto důvodů exponovaným politickým tématem, k výrazné změně přesto nedochází. Hlavním důvodem podle Laciny je dlouhá prodleva mezi zavedením nových postupů a viditelností jejich dopadů.

Čtěte také

Úpravu by si přitom zasloužily zejména školní osnovy, které by měly reagovat na stále rychlejší technologické změny a s nimi se projevující nároky na digitální kompetence a praktickou uplatnitelnost získaných znalostí.

„To úplně zásadní může udělat jenom jeden člověk, a to je pedagog. Jakmile vzbudíte u dítěte zájem, tak má dnes tu výhodu, že si o dané věci může najít nekonečné množství informací ve virtuálním prostoru,“ uzavírá Lubomír Lacina. „Vzbuzení zájmu je klíčovou věcí, kterou by měl školský systém dělat, protože jednotlivec, který je nadšený, dělá neskutečné věci.“

Jak přijímací zkoušky připravují český školský systém o talenty? V čem spočívá nespravedlnost českého vzdělávání? A jak výhodné jsou investice do školství? Dozvíte se v záznamu celého pořadu Řečí peněz. Moderuje Václav Pešička.

autoři: Václav Pešička , esta
Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.