Ekologie ohrožuje světovou ekonomiku

Je to údajně mezi pěti a dvaceti procenty světového hrubého domácího produktu, tedy tolik, kolik svět ztratil v obou světových válkách dvacátého století dohromady. Rozsáhlá ekonomická studie vydaná v pondělí v Londýně tvrdí, že přesně tolik bude muset svět v příští dekádě vydat na likvidaci následků hluboké hospodářské krize, do které bude uvržen, pokud nezačne okamžitě snižovat emise skleníkových plynů.

Autorem studie, která čítá na 700 stran a byla připravována téměř rok, nejsou ekologové, ale tým hospodářských odborníků pod vedením bývalého hlavního ekonoma Světové banky, Sira Nicholase Sterna na požádání britského ministra finací Gordona Browna. Studie byla sice zveřejněna v pondělí, ale britské nedělníky z ní zveřejnily výňatky, takže se diskuse rozpoutala ještě předtím než premiér Tony Blair v pondělí vyjádřil na oficiální prezentaci názor, že je to "nejdůležitější dokument, který kdy dostala jeho vláda do rukou".

Studie tvrdí, že pokud by nebylo globální oteplování zastaveno drastickým snížením emisí skleníkových plynů, až 200 miliónů lidí bude ve světě zasaženo suchem či záplavami tak tragicky, že jim nezbyde než utéci do jiných zemí a tedy stát se uprchlíky. Nastane hladomor a ekonomika zasažených zemí se zhroutí a přitom nápor tolika uprchlíků hospodářsky nevydrží ani země do kterých oni budou utíkat.

Studie dál tvrdí, že tomuto scénáři lze předejít, pokud by se nyní začalo vynakládat zhruba tři stovky miliard dolarů ročně - tedy jedno procento světového HDP -- na zmíněné drastické snižování uhlíkatých emisí a na investice do tzv čistých způsobů výroby energie. Tedy do větrných generátorů, slunečních, přílivových a mořské vlny využívajících elektráren a do nukleárních elektráren. Zároveň by měly být drasticky omezeny další lidské aktivity, které přispívají ke znečišťování ovzduší, tedy automobilismus, cestování a letecká doprava -- tedy pokud nebudou rychle nalezeny alternativy k benzínu a naftě.

Nakolik je či bude situace tak, vážná, jak studie tvrdí, je těžké posoudit. Je však jisté, že procento oxidů uhlíku v atmosféře nebezpečně stoupá a stejně tak jisté je, že lidstvo si opatřuje energii i většinu toho co pro vlastní spotřebu vyrábí velmi nešetrným způsobem. Komentátoři i někteří experti obviňují britskou vládu z toho, že hodlá zavést ekologické daně v už i tak "předaněném" hospodářství. Očekávají, že automobily s větší kubaturou motoru budou platit vyšší silniční daň; cestující letadly budou platit vyšší daň z letenky, ceny neúsporných žárovek budou zvýšeny, aby lidé kupovali ty dražší ekologické a podobně. Benzín má být prý dokonce zatížen variabilní daní, která by se zvýšila, kdyby příliš zlevnil. Celkově by tak podle výpočtů britských médií průměrná rodina se dvěma dětmi a větším automobilem zaplatila až o 1300 liber ročně více na daních a to se většině lidí nezamlouvá, pokud by už tak vysoké daně, které nyní platí, nebyly kvůli vyvážení zátěže domácností sníženy. Proč platit nyní, když problémy nastanou až za deset či dvacet let, táží se mnozí. Jiní namítají, že stačí jeden výbuch obří sopky jako Pinatubo a plán snížení emisí ztroskotá. Je však třeba přiznat, že ministr financí Brown tvrdí, že ekologické daně budou minimální a že půjde hlavně o různé jiné iniciativy, například obchodování s emisemi, daňové úlevy pro investory v nových formách výroby energie a podobně.

Problémů ovšem je celá řada. Podíl Británie na globálním znečišťování ovzduší činí necelá dvě procenta a jak řekl sám premiér Blair, kdyby Británie dnes zastavila veškerou hospodářskou činnost, za necelé dva roky bude tento schodek vyrovnán emisemi překotně industrializující Číny. Jiným problémem je, že letecký provoz celosvětově přispívá ke znečištění ovzduší pouhými třemi procenty, z čehož naprostou většinu tvoří dálkové lety vozící turisty do nejchudších zemí světa, které se z turistiky udržují naživu. Snižit počet letů, nebo je zdražit znamená ohrozit ekonomiky těchto zemí. Stejně tak, by taková ekologická daň postihla export jejich ovoce do bohatého světa. Potenciální problémy tedy nemají jednoduchá řešení, pokud svět nenalezne náhradu za benzín či uhlí. Ano, daňové úlevy investicím do už zmíněných ekologických forem výroby energie, či instalace slunečních baterií nebo malých větrných generátorů na střechy rodinných domků s tím, že rodiny ušetří na účtech za elektřinu - což už dnes nabízejí některé britské firmy za nějakých 1300 liber - jsou kroky správným směrem. (Mimochodem, neuměli bychom to my Češi vyrobit a exportovat laciněji?) Stejně tak efektívnější izolace půd, lepší recyklace odpadů, či sázení stromů a keřů v často holých předměstských zahradách jsou jistým řešením. Podobně i daňová a investiční podpora přechodu na malolitrážní automobily, hybridní pohon, biopaliva či elektrický pohon a palivové články. Ono by se možná to jedno procento světového HDP našlo právě ve všech těchto jednotlivostech dohromady i bez oněch ekologických daní. Pokud se ovšem v dnešní krátkodobě a na dluh žijící a šetření pro budoucnost odmítající společnosti najde dost vůle začít řešit krizi, která hrozí až v příštím desetiletí.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .