Ekologická cena za likvidaci ropné skvrny

21. prosinec 2010
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 02096932.jpeg

Ropný vrt Deepwater Horizon přestal chrlit do vod Mexického zálivu kubíky ropy a svět jako kdyby o tuhle katastrofu ztratil zájem. Vědci se snaží z ekologické havárie poučit, i když v skrytu duše doufají, že katastrofu podobného rozsahu už v dohledné době řešit nebudou.

Moudrý člověk se poučí i z cizích chyb. Hlupákovi nepomohou ani jeho vlastní omyly. Někteří vědci jsou přesvědčeni, že při likvidaci ropy unikající z vrtu nebyl zvolen nejlepší postup. V konečném důsledku byly organismy v moři vystaveny větší zátěži toxickými látkami, než bylo nezbytně nutné.

Na konferenci konané v americkém Portlandu se sešli biologové a toxikologové. Vedli bouřlivé diskuse o využití disperzních činidel při likvidaci ropných skvrn. Tyto látky snižují povrchové napětí ropy. Vlny a vítr pak mají snazší práci s rozbitím souvislého ropného škraloupu na mikroskopické kapénky. Tyto kapénky už neplavou na hladině, ale vznášejí se ve vodním sloupci, kde k nim mají lepší přístup bakterie. Ve vodách Mexického zálivu je četné společenstvo bakterií, které rozkládají molekuly ropy a využívají je k vlastnímu metabolismu. Ropa tu sama od sebe vytéká do moře z různých přirozených puklin v mořském dně prakticky neustále, i když v podstatně menším množství než při havárii vrtu Deepwater Horizon. Místní bakterie jsou proto ke konzumaci ropy dobře přizpůsobené. Disperzní činidla urychlí rozklad ropy. Jejich bohulibý efekt však má i svou odvrácenou tvář. Dokud bakterie ropu nerozloží, jsou mořské organismy od dna až po hladinu vystaveny působení toxických látek z ropy, především polycyklických aromatických uhlovodíků. Ty tak mohou napáchat větší škody, než kdyby se jejich výskyt omezil na ropnou skvrnu plovoucí po hladině.

Americké ministerstvo životního prostředí ve svém oficiálním stanovisku tvrdí, že ropa rozptýlená disperzními činidly je stejně toxická jako ropa plovoucí po hladině. To je pravda. Jde o stejné množství ropy o stejném složení, a tak je celková „jedová nálož“ pořád stejná. Na druhé straně je ale nutné vzít v potaz i skutečnost, že ropa v mikrokapénkách rozptýlená v celém vodním sloupci se dostane mnohem snáz do kontaktu se všemi organismy, které v zasažené oblasti žijí.

Čištění pobřeží po ropné havárii

S nadsázkou lze rozdíl mezi oběma situacemi přirovnat k mraku jedovatého čpavku, který unikl ze zásobníku v chemičce. Pokud se oblak jedovatého plynu udrží pohromadě a vystoupá nad město, nejsou obyvatelé vystaveni takovému riziku, jako když je nad městem inverze a čpavek se rozptýlí po ulicích. Množství čpavku a jeho jedovatost se nijak nezměnily. Následky jsou však pokaždé jiné.

Kanadský toxikolog Peter Hodson z Královniny univerzity v Kingstonu došel měřením k závěru, že při použití disperzních činidel je koncentrace jedovatých polycyklických aromatických uhlovodíků ve vodním sloupci 100x až 1000x vyšší, než když ropa plave po hladině. Říká: „Jestliže chceme pochopit všechna rizika, musíme brát v potaz i to, jak jsou organismy vystaveny účinkům rozptýlené ropy.“

Z Hodsonových pokusů vyplývá, že například rané zárodky ryb jsou k účinku rozptýlených mikroskopických kapének ropy extrémně vnímavé. Stačí, aby se s nimi dostaly do kontaktu na pouhou hodinu a jejich další vývoj je nevratně narušen. Pokud dojde k rozptýlení ropy v kritickém období tření daného rybího druhu, může být zahubeno anebo těžce postiženo prakticky veškeré potomstvo. Rozpad ropy rozptýlené v mikrokapénkách probíhá rychleji, než když se bakterie perou s nenarušenou skvrnou plující po hladině. Přesto to trvá dlouhé měsíce, než se začne koncentrace nebezpečných látek rozptýlených ve vodě citelně snižovat.

Další komplikace vzniklé rozptýlením ropy naznačil americký mikrobiolog Ronald Atlas z University of Louisville. Výzkumem následků tragické havárie ropného tankeru Exxon Valdez u břehů Aljašky v roce 1989 došel Atlas k závěru, že toxické látky zůstávají ve znečištěném prostředí déle než méně škodlivé látky, jako jsou alkany. Alkany tvoří většinu objemu ropy a bakteriím nedá rozkládání jejich molekul s jednoduchými řetězci mnoho práce. S komplikovanými a mnohem jedovatějšími molekulami polycyklických aromatických uhlovodíků se mořské bakterie perou mnohem déle. Po celou tu dobu je účinku těchto toxických látek vystaveno vše živé od dna až po hladinu.

Kameny znečištěné ropou po havárii tankeru

Jednou z mála optimistických zpráv, které kongres přinesl, tak je celková bilance efektu disperzních činidel při likvidaci následků havárie na Deepwater Horizon. Zdá se, že činidla rozptýlila jen 8 % z celkového množství vyteklé ropy.

autor: Jaroslav Petr
Spustit audio

Více z pořadu