Edmund Stoiber a jeho boj o co největší moc
Vlastně na tom není nic překvapivého. Každému, kdo v posledních letech alespoň po očku sledoval politickou kariéru bavorského premiéra, muselo být jasné, že tento muž se v případné vládě velké koalice nebude chtít spokojit s pozicí řadového ministra. A už vůbec ne v kabinetu, který povede Angela Merkelová.
Ještě v roce 2002 vedl unionistický blok CDU a CSU do parlamentních voleb jako kandidát na kancléře on. V těsném souboji však tehdy dokázal více voličů přesvědčit sociální demokrat Gerhard Schöder. Rozhodnutí uspořádat v Německu předčasné volby, které Gerhard Schröder a předseda SPD Franz Müntefering oznámili letos v květnu po debaklu jejich strany v zemských volbách v Severním Porýní-Vestfálsku, potom donutilo unionistické strany rychle se rozhodnout, koho vyšlou do boje o kancléřský úřad. A volba padla na šéfku CDU Angelu Merkelovou.
Jak známo, nedávné volby ale skončily patem. A po několika týdnech nejistoty a sondážních rozhovorů se oba nejsilnější politické bloky dohodly na tom, že společně vytvoří vládu velké koalice. A nakonec bylo rozhodnuto také to, že v jejím čele stane Angela Merkelová.
Jen o několik hodin později už Edmund Stoiber poprvé zpochybnil pravomoci budoucí kancléřky. O uplynulém víkendu potom proti vůli Merkelové prosadil, aby do budoucího spolkového kabinetu jako druhý muž CSU vstoupil Horst Seehofer - kterému předsedkyně CDU nemůže zapomenout kritiku jejích návrhů na reformu zdravotního pojištění.
Zároveň pro sebe Stoiber coby budoucí ministr od začátku jednání o budoucí vládě požaduje co nejširší pravomoci. Původně chtěl stanout v čele "superministerstva" hospodářství a infrastruktury. To mu sice nevyšlo, jako ministr hospodářství má však navíc dostat na starost leteckou dopravu a technologie. Nárokoval si navíc také oblast evropské politiky - a právě to se stalo tento týden předmětem sporu mezi designovanými ministry. Podle dohody mezi špičkami CDU, CSU a SPD mají být ministerstvu financí opět odejmuty pravomoci, o které v roce 1998 připravil resort hospodářství tehdejší ministr financí Oskar Lafontaine. Jde konkrétně o evropskou hospodářskou politiku a finanční záležitosti týkající se strukturální politiky Evropské unie.
Podle dnešního vydání deníku Süddeutsche Zeitung však designovaný ministr financí, sociální demokrat Peer Steinbrück, není ochoten se těchto odborů svého ministerstva vzdát. Argumentuje přitom tím, že všechny důležité otázky týkající se finanční politiky musejí být koordinovány z ministerstva financí. V řadách SPD navíc panují obavy, že pokud by Stoiber skutečně získal část pravomocí ministerstva financí, muselo by být Německo v budoucnu při setkání evropských ministrů financí zastoupeno hned ministry dvěma - a to by oslabovalo jeho vyjednávací pozici. Podle listu Financial Times Deutschland panuje na ministerstvu financí také odpor proti Stoiberovýmn plánům převzít do pravomocí svého úřadu i Spolkovou agenturu pro dozor nad finančními službami.
Kromě toho, že bojuje o co nejširší pravomoci coby budoucí ministr hospodářství, si Edmund Stoiber podle pozorovatelů nechává také otevřená vrátka zpět do bavorské politiky - kde už mezitím probíhá mocenský boj mezi tamním ministrem vnitra Günterem Becksteinem a šéfem úřadu bavorské vlády Erwinem Huberem o Stoiberovo následovnictví. Stoiber totiž prosadil, aby se o jeho případném následovníkovi na postu bavorského premiéra rozhodlo až 15.listopadu. Tedy až poté, co budou ukončena koaliční jednání o sestavení spolkové vlády. V případě, že by tato jednání nakonec přece jen neskončila úspěchem, by se tak Edmund Stoiber mohl vrátit do Mnichova. Deník Handlesblatt ale dnes upozorňuje, že tato strategie ve skutečnosti poškozuje Stoiberovu mocenskou pozici v Berlíně. Pokud totiž chce při koaličních jednáních i nadále vystupovat tak sebevědomě jako dosud, potřebuje dosavadní bavorský premiér podle listu klid na domácí frontě. A stejně tak musí koaliční rozhovory plně podporovat a signalizovat pevné přesvědčení o jejich úspěchu.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.