Eda z Mostu je trochu prokletí. Kdyby ale nebyl, můj život je o mnoho barev chudší, říká herec Isteník
Herce Michala Isteníka lze nově slyšet například v detektivním thrilleru Kult bílého jelena. Jakou roli by si rád zahrál? A jak se dostává do vážných, temných a napínavých rolí a jak z nich zase vyskakuje? „Když se herci na place hodně smějí, tak to pak není většinou úspěšná komedie,“ říká o natáčení Isteník v pořadu Hovory.
Přestože je Michal Isteník laureátem Ceny Alfréda Radoka nebo Ceny Thálie, mnozí ho stále znají hlavně jako Edu ze seriálu Most.
„Divadlo má prostě trošku jiný dosah než televize, chodí do něj jiná skupina lidí, než sleduje televizi. Nevím, kolik lidí ve společnosti chodí pravidelně do divadla, ale to jsou jednotky procent, zatímco televizi sledují desítky procent. Takže je jasné, že divadlem jsem se úplně do povědomí širší veřejnosti zapsat nemohl,“ míní Isteník.
Čtěte také
„I když je ten Eda z Mostu trošku prokletí, ale já jsem mu neskonale vděčný. Kdyby nebyl, tak by můj život byl o mnoho barev chudší,“ přiznává dále.
Zda je uznání veřejnosti pro herce o náhodě, nebo spíše o tvrdé práci a čekání, si Isteník není jistý. „Já musím říct, že jsem si počkal. Nevím, nakolik byla náhoda, že si mě Honza Prušinovský všiml, že si mě obsadil. Nevím, nakolik byla náhoda, že si mě pak obsadil Honza Hřebejk,“ říká o svém vstupu do televize.
Oběma je ale vděčný. „Strašně moc mě naučili a uklidnili mě před kamerou, protože jsem klidný nebyl. Neuměl jsem hrát na kameru.“
Soustředění a nervozita
Nervozitu musel Isteník odbourávat i při natáčení Zahradníkova roku, kde hrál po boku herců, na jejichž práci vyrostl: Oldřicha Kaisera a Jiřího Lábuse.
„Když jsme točili Zahradníkův rok, tak jsem se ho (Kaisera – pozn. red.) jednak bál a jednak jsem měl pocit, že ho strašně něčím vytáčím. On se mnou skoro nemluvil, během natáčení ke mně byl takový odtažitý. Pak jsme se ale asi rok po natáčení potkali a já jsem mu to řekl. On řekl, že vůbec, že to bylo strašně příjemný a krásný a potykali jsme si, ale on byl prostě pekelně soustředěný,“ vzpomíná Isteník.
Čtěte také
Dodává, že při televizním natáčení musí být koncentrovaný celý den, i když se čeká dlouho na záběr. Zábava mimo kamery tedy bývá, ale jen omezeně. „Když se herci na place hodně smějí, tak to pak není většinou úspěšná komedie. Jenom do té míry, dokud jsme ještě schopní se koncentrovat.“
Stejnou míru koncentrace má třeba i u rozhlasových her.
„V rozhlasu se člověk soustředí na trošku jiné věci, protože se třeba před kamerou musím soustředit, jestli nemám nějakou křeč v čele, s čímž mívám problémy. Kdežto v rozhlase se zase soustředíte na to, jestli jenom hlasem dokážete zpřítomnit situaci, kterou hrajete pro posluchače,“ vysvětluje Isteník.
Fanda detektivek
Isteník má zvlášť rád detektivní příběhy, jako je nově publikovaný Kult bílého jelena, který natáčel s Miroslavem Etzlerem.
„Osobně jsem velký fanda detektivek. Dokonce je mým snem od doby, kdy jsem jako kluk objevil případy komisaře Maigreta v podání pana Hrušínského, pana Sklenčky a pana Tomka, zahrát si jednou – ať už v rozhlase, v televizi nebo na divadle – nějakého velkého detektiva. Detektivky maigretovského střihu točím strašně rád,“ říká Isteník.
Čtěte také
V detektivním žánru jsou podle něj zajímavé dvojice jako Sherlock Holmes a John Watson. „Aby to bylo zajímavé, tak ten druhý musí být jiný než on (detektiv – pozn. red.), je to trošku antagonista proti němu. My jsme se s Mirkem jenom snažili odlišit se od sebe a ukázat, že dva rozdílní lidé se v té konkrétní práci skvěle doplňují,“ říká o natáčení rozhlasového příběhu Kult bílého jelena.
I v rozhlase se podle Isteníka dá skvěle vykreslit postava. „Já si tedy myslím, že nejsem úplně schopný imitátor, nemám tak proměnlivou hlasovou škálu, abych třeba každou roli mohl udělat nějak jinak, co se týká třeba výšky hlasu. Ale s čím se dá velice dobře pracovat, je rytmus a rychlost řeči, to, jakým způsobem člověk frázuje, jak používá češtinu.“
„To mě strašně baví. Mimochodem, já mám češtinu hrozně rád a jsem pyšný na to, že je to můj mateřský jazyk,“ dodává Isteník.
Daří se Isteníkovi vžít do Jana Werika, kterého hraje v nové rozhlasové dramatizaci? A jaká byla jeho zkušenost s asistencí režie? Poslechněte si celé Hovory s hercem Michalem Isteníkem, audio je nahoře v článku.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
