Ebola vyhrává, soudí světoví zdravotničtí experti

16. říjen 2014

Šéf mise OSN pro boj s ebolou Anthony Banbury předestřel Radě bezpečnosti neradostnou perspektivu. Šíření viru je podle něj zatím rychlejší než opatření, která proti němu lidstvo dokázalo vyvinout.

A tak očekává, že do konce roku přibydou tisícovky nových nakažených, čteme na serveru BBC.

„Je rychlejší než my. A závod vyhrává,“ řekl o chorobě Banbury, který se právě nachází na západě Afriky. Podle něj musí být postup eboly zastaven nyní, jinak by mohlo dojít k bezprecedentní situaci, pro niž svět „nemá plán“.

A další špatná zpráva. Až 10.000 nových případů eboly týdně – taková situace by prý mohla nastat v průběhu několika týdnů. S touto hrozivou prognózou nyní přichází Světová zdravotnická organizace (WHO). A dodává, že úmrtnost infikovaných osob je stále vyšší a nyní představuje 70 procent.

Čtěte také

Zástupce generální ředitelky této instituce doktor Bruce Aylward se s touto předpovědí svěřil na konferenci v Ženevě a doplnil, že by se mohla stát realitou, pokud svět nevystupňuje společné úsilí a nenasadí proti nemoci všechny dostupné prostředky.

V posledních čtyřech týdnech rostl počet infikovaných doslova raketovým tempem. WHO nyní registruje tisíc nových případů každý týden.

V posledních čtyřech týdnech rostl počet infikovaných ebolou doslova raketovým tempem

„A i když tento údaj zahrnuje podezřelé, potvrzené a doposud nevyjasněné případy nákazy, jde o velmi alarmující číslo,“ uvádí server Deutsche Welle. Počet úmrtí už dosáhl 4500, přičemž drtivá většina obětí pochází ze západoafrických zemí. Zde je v tuto chvíli celkově registrováno téměř 9 .00 infikovaných.

Sierra Leone, Guinea a Libérie patří k nejvíce postiženým státům a ebola si vybírá nejvyšší daň v metropolích zmíněných zemí – Freetownu, Konakry a Monrovii. Ale i když mezinárodní lékařské týmy vynakládají maximální úsilí, zdravotnické systémy v západní Africe se – i pod náporem eboly – fatálně hroutí.

Čtěte také

„Zní to strašně neeticky, ale jediné, co lze v tuto chvíli činit, je nemocné izolovat,“ podotýká Aylward. S tím, že nejsou k dispozici žádné nové postupy kromě přísného dodržování hygieny, používání všech dostupných ochranných prostředků a přesvědčování místních, aby se těmito radami řídili.

Deutche Welle nicméně uvádí, že i ty nejintenzivnější medicínské procedury jsou často bezmocné. Dokládá to případ 56letého muže – jeho jméno lékaři nezveřejnili – který v úterý podlehl infekci na klinice v Lipsku.

Mladík v Libérii sedí v karanténě kvůli podezření, že byl nakažen ebolou

Zaměstnance OSN původem ze Súdánu převezli z Libérie do Německa speciálním letounem. Po příletu lékaři označili jeho stav za „velmi kritický, i když stabilní“. Muž byl již třetím pacientem se zákeřnou krvácivou horečkou, jehož německé úřady nechaly do země převézt.

První nakažený, senegalský pracovník Světové zdravotnické organizace, o něhož pečovali v hamburské nemocnici, se po pěti týdnech vyléčil. Ugandský lékař, jenž pracoval pro italskou humanitární organizaci, s nemocí dál bojuje na klinice ve Frankfurtu nad Mohanem, uvádí Deutsche Welle.

Mezi životem a smrtí

A jak vypadá situace přímo v ohnisku nákazy? Své o tom vědí zdravotní sestry, které nemocným v západní Africe pomáhají. Jejich svědectví přináší britský Guardian.

A my jsme z jeho rozsáhlého a velmi působivého článku vybrali zkušenost 27leté Anine Kongelfové, zdravotní sestry z norského Červeného kříže, působící na misi ve městě Kenema v Sieře Leone.

V posledních čtyřech týdnech rostl počet infikovaných ebolou doslova raketovým tempem

„Můj první den v komunitním zdravotnickém centru, které provozuje Mezinárodní federace Červeného kříže, byl poznamenán přízračnými kulisami, pocity mezi životem a smrtí, nadějí a smutkem, bolestí i úlevou. Mým hlavním úkolem bylo zajistit pohřby čtyř obětí eboly.

Když tým oděný od hlavy k patě v monstrózním návleku přinesl mrtvoly k improvizované márnici, vzdali jsme zemřelým poslední poctu. Jedním z nich byl 9letý chlapec.

Čtěte také

Pak jsme se ujistili, že hroby byly řádně označeny. Byl to depresivní pohled. Bylo nám přitom jasné, že tyto hroby určitě nebudou poslední. Tamní středisko přijímá stále více pacientů, a my téměř s jistotou víme, že většina z nich svůj boj o život prohraje. A hrobů bude přibývat,“ předvídá norská zdravotnice.

„Když jsme se vrátili z pohřebiště, už na nás čekala rodina chlapce, příbuzní se přišli poptat na jeho zdravotní stav. Jeho otec již na ebolu zemřel, ale strýc a bratr vážili dlouhou, pětihodinovou cestu z Freetownu.

V posledních čtyřech týdnech rostl počet infikovaných ebolou doslova raketovým tempem

Oba muži přišli do kontaktu s nakaženými ebolou a sami už mohli být infikováni. Proto jsme je nemohli vzít do naší improvizované zóny s mírnějšími hygienickými předpisy.

Ale oni se zoufale domáhali informací o malém příbuzném. A tak jsme je – přes všechna rizika – přivedli do malé nepoužívané třídírny, a přes bezpečnostní oranžovou zástěnu jsme jim sdělili osudovou pravdu.

Přijali ji mlčky, s jakýmsi odevzdaným porozuměním. Na jejich tvářích se však zračily šok a nevíra. Večer, po vyčerpávajícím dni, mě přepadly pochybnosti. Budu vůbec schopna v této práci po celý měsíc pokračovat?“ svěřuje se Anine Kongelfová.

Zpracováno ze zahraničního tisku.

autor: smi
Spustit audio