Dvory a rezidence ve středověku XXXV.
Láska a zábavy dvora Důvody k oslavám a rozličným zábavám dokázali lidé najít vždy. „Provádí slavnostní reje lid český a radost ho hřeje, všichni se veselí, smějí a radostné hlasy tu znějí.“ Tak český národ podle Zbraslavské kroniky vítal Václava II. při jeho návratu z Braniborska v roce 1283.
Kdo bavil české panovníky? Co středověku přišlo zábavné? Jak se u dvora tančilo? To jsou další z otázek 35. pokračování seriálu Dvory a rezidence ve středověku s PhDr. Danou Dvořáčkovou a PhDr. Janem Zelenkou z Historického ústavu AV ČR.
Zábava láskou
Čtení středověkých románů patřilo k oblíbeným zábavám středověké dvorské společnosti. V mnohém se romány staly vzorem, který měl být naplňován.
Rozhodně to nebylo nic snadného, jak také vypovídají kritické zmínky v písemných pramenech. Ze sicilského dvora máme dochován dopis, ve kterém je psáno: „Rytířství dnes spočívá v tom, nedodržovat žádný řád. Neboť ten, který nejvíce špiní svá ústa oplzlými slovy, který se nejméně obává Boha, který opovrhuje služebníky božími, který nectí církev, ten je dnes mezi rytíři považován za nejschopnějšího a nejslavnějšího… Dříve se rytíři zavazovali přísahou k tomu, že se budou zastávat veřejného pořádku, že nikdy neprchnou z bitvy a že obětují život za obecné dobro. Také dnes získávají rytíř meč před oltářem a mají přísahat, že jsou syny církve a že svůj meč přijali ke cti duchovních, k ochraně chudých, k potrestání zločinců a k osvobození otčiny. Ale to vše se obrátilo v pravý opak.“
Běžný život měl daleko k ideálům románů, kde se setkávali dokonalí panovníci s ideálními rytíři a neposkvrněnými dámami svých srdcí.
Dvorské zábavy v tanci
Tanec byl součástí života středověké společnosti nejen u dvora. Dozvídáme se o něm v kronikách především v souvislosti s příjezdy panovníků do země. Václav II. byl v roce 1283 při svém návratu z Braniborska vítán nejen hudbou, ale i tancem a kejklíři: „Provádí slavnostní reje lid český a radost ho hřeje, všichni se veselí, smějí a radostné hlasy tu znějí…Všude se tluče v bubny a také v citery se bije, trubky tu s ozvěnou zvučí, zní dotekem nejedna lyra, šašci tu skotačí hned, sbor plesá a varhany znějí, na lid se usmívá král, jenž přichází.“
Důvodem k oslavám byly rovněž vzácné návštěvy doplňované hostinami: „Panoši nuceni jsou být přitom a poháry plnit, hned se tu hostina slaví, hned pokračuje se ve hře, tráví bezesné noci a všichni bujaře skáčí, neboť se věnují tanci…Tady je zpěvák, tu šašci jsou v tanci a také se kostek dotýká ruka hráče, zní citery, hlaholí bubny a všichni tu vesele žijí.“
Jako třetí příklad, kdy je tanec v historických pramenech zmíněn, můžeme ze Zbraslavské kroniky vybrat zápis ke korunovaci v roce 1297: „Neboť zde všechny Múzy své umění do služeb daly, bubny, též harfy a trumpety znějí, citera, píšťala s lyrou zní sladce. Jsou tu i všechny hry: tam tryskem běhají nazí, tu cení se zápasy pěstní, kdosi tu znalecky zpívá a jiný zas přednáší básně, některý tančí, jiný skáče a druhý zas chodí po rukách.“
Kejklíři a šašci
Nesmazatelnou stopu za sebou v dějinách ponechali šašci a kejklíři. Už ve 12. století měl král Vladislav I. svému kejklíři darovat půdu. Také v dalších letech o tom najdeme různé zmínky. Na Pražském hradě, v klášteře sv. Jiří, kde byla abatyší sestra krále Václava II. Kunhuta, žila trpaslice Perchta. Její podoba zůstala dochována na dedikačním obraze Pasionálu abatyše Kunhuty. Odlišnost středověk patrně bavila, protože svého trpaslíka měl také Jan Lucemburský. Jmenoval se Gothard a z písemných pramenů víme, že prodal dům v Dejvicích královu lékaři, rytíři Zdeňkovi. Jak byl finančně zajištěn italský žertéř Dolce Bene působící na dvoře Janova syna Karla IV. se můžeme pouze dohadovat. Stejně tak víme příliš málo o Žitovi a bratru Palečkovi, šašcích Václava IV. a Jiřího z Poděbrad, kteří jsou známí především z legend.
Zábava s adrenalinem
Středověká zábava byla často spojena s rizikem. Nemuselo jít ovšem nutně pouze o turnajové hry. Ohrožením pro panovníka mohl být i „obyčejný“ karneval.
Příště
V příštím Zrcadle, s premiérou 17. září, s PhDr. Danou Dvořáčkovou a PhDr. Janem Zelenkou z Historického ústavu AV ČR otevřeme téma slavností, které život středověké dvorské společnosti také provázely.
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
