Dvory a rezidence ve středověku XXVII.
Ecce Bohemus! Ecce Bohemus! tak vítal dav na kolbišti české rytíře při oslavách sňatku Jana Lucemburského s Eliškou Přemyslovnou ve Špýru v roce 1310. Touto vzpomínkou můžeme zahájit 27. díl seriálu Dvory a rezidence ve středověku.
Společně s PhDr. Danou Dvořáčkovou a PhDr. Janem Zelenkou ještě jednou vstoupíme do světa rytířských turnajů. Připomeneme, kdo všechno je kritizoval a proč. Zároveň otevřeme téma dalších zábav středověkého dvora. Zahrajeme si vrchcáby, mlýnek, šachy i fotbal.
Legenda krále Artuše
„Kulatý stůl je tabule, která je pozoruhodně důmyslně vyvedena a má též přímý směr
a je dokulata obehnána a tím uzpůsobena spravedlivě všem v jednu radu a je tak široká, a rozlehlá dokonce, že plných sto pět rytířů pojme.
Světla ohně ji osvětlují a k tabuli vyzývají statečné i odvážné. Tabule hlavu ani konec nemá, ani tu a ani tam žádný roh, ani zastavení. Hrdinové pospolu s rytíři vše činí, protože oni sedají k jedné tabuli a všichni sedí srdečně pospolu v jednom společenství všech stejně.“ Těmito slovy popisuje Heinrich von Freiberg v Tristanovi tzv. tabula rotunda. Poprvé byl kulatý stůl patrně uspořádán v roce 1223 Jeanem d´Ibelinem na Kypru. Artušova legenda ovšem brzy vstoupila také mezi české rytíře.
Podle Dalimilovy kroniky přinesl klánie do Čech Ojíř z Freiberku, dvořan Václava I. Ovšem kronika nemá tak úplně pravdu. Čeští šlechtici se turnajových klání účastnili už před rokem 1240. Vzpomeňme například na Siegfrieda Sirotka v roce 1227, který se utkal s Ulrichem von Liechtenstein. Ve druhé polovině 13. století už jsou turnajové hry přirozenou součástí dvorských slavností, ať už šlo o svatby, diplomatická jednání, přítomnost cizích hostů, udělení léna nebo korunovaci.
Sláva versus kritika
Netrvalo dlouho a rytířská klání musela čelit kritice i zákazům. Církev považovala turnaje za ohrožení těla. Nutno podotknout, že právem, jak dokládají různé písemné prameny popisující někdy i smrtelná zranění. Navíc ovšem církevní představitelé tvrdili, že turnaje snižují zápal pro křížová tažení. Svou kritiku mysleli opravdu vážně, protože sahali až k takovým hrozbám jako byla exkomunikace a odmítnutí křesťanského pohřbu.
Zákazy na rytíře čekaly i ve dvorském prostředí, někdy je totiž vyhlašovali sami panovníci. Příkladem může být Francie, kde touto cestou zkoušeli čelit různým spiknutím proti koruně.
Zákazy nebyly nic platné. Obliba turnajů mezi rytíři toužícími po slávě byla nezlomitelná.
Zábava beze zbraně
Zábavy středověké dvorské společnosti měly různý charakter a nešlo jen o adrenalinové zábavy jako lovy a turnaje. Například ze soupisu majetku bavorských hrabat z Neuberku víme, že na konci 12. století se na hradě nacházely 3 hrací desky. Mohlo jít o mlýnek, vrhcáby nebo dámu, které ve středověku byly známé a setkat se s nimi můžete dodnes.
Hra jako boží vůle
Už v roce 1020 měla hra v kostky rozhodnout, zda sporné území připadne norskému nebo švédskému králi. První systematicky popsané hry přitom máme až z roku 1283, kdy jim svůj spis věnoval král Alfons X. z Kastilie a Leonu. Možná i proto jsou hry označovány za boží vůli, při které starostmi sužovaný člověk může najít rozptýlení.
Pochopitelně také hry musely brzy čelit kritice. Zlozvykem českých pánů byly například pro Dalimila, který do své kroniky vepsal:
„Pak páni čeští zlých obyčejóv přijechu,
Za obyčej v kostky hrajechu“
Hra v kostky ovšem trápila také Karla IV. Dokonce natolik, že zmínku o nich najdeme v neschváleném zákoníku Majestas Carolina:
„…že žádná osoba v žádné části a v žádném místě tohoto našeho království nesmí při žádné příležitosti a z žádné příčiny odvážit či osmělit hrát v kostky neboli kostkami nebo nějakým jiným vybavením či náčiním libovolného druhu her…“
Příště
Co všechno víme o postavení rytířů ve středověké společnosti a kdo vlastně mohl být označen za rytíře? To jsou otázky 28. pokračování seriálu Dvory a rezidence ve středověku s PhDr. Danou Dvořáčkovou a PhDr. Janem Zelenkou z Historického ústavu AV ČR. V Zrcadle s premiérou 23. července 2010 otevřeme velké téma středověké společnosti, kde budeme postupně srovnávat ideál literatury s realitou.
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
