Dvory a rezidence ve středověku XXIII.
Látky byly ve středověku velmi důležitým a tak i ceněným artiklem. Rokem 1264 to připomíná také Saská světová kronika výdaji Přemysla Otakara II. na svatbu neteře Kunhuty Braniborské s mladším synem uherského krále, kdy zaplatil více než 20 000 hřiven za látky jako šarlach, hedvábí nebo hermelín. Látky ovšem nebyly důležité jen pro odívání člověka nebo jako dekorace udržující teplo v místnostech, ale využívaly se také pro výrobu stanů.
Jak středověký stan vypadal? Jak se odlišoval ten, kde přespával panovník od stanů nižších šlechticů? To už jsou otázky 23. pokračování seriálu Dvory a rezidence ve středověku s PhDr. Danou Dvořáčkovou a PhDr. Janem Zelenkou z Historického ústavu AV ČR.
Dvůr na cestách
Středověký dvůr trávil většinu času na cestách. Stany tak vešly na scénu dějin jako naprostá nezbytnost. V případě dvora šlo ovšem o velmi luxusní stavby, které byly vysoce hodnoceny a dodnes máme zprávy, že je panovníci nechávali zapisovat jako součást svých královských pokladnic.
Zatímco dnes fanoušci koncertů světových hvězd mohou odhadovat velkolepost zážitky podle počtu kamionů, které dovezou scénu, ve středověku mohli lidé usuzovat podle počtu vozů, jak působivé stanové městečko panovník nebo šlechtic k branám jejich města přivezl.
Pulchra tabernacula a tentoria
Podle svého typu získávaly stany také jména. Ve Zbraslavské kronice máme ke konci 13. století zapsánu zmínku, kdy se kolem Prahy objevily pulchra tabernacula a tentoria. V německých pramenech jsou rozlišovány stany jako zelt, gezelt nebo hütte.
Základním rozlišovacím prvkem byla luxusnost stanu, kterou bychom si dnes dokázali těžko představit, pokud bychom neměli například německy psanou Alexandreidu z poloviny 13.století.
„Ano, ten výtvor hodný mistra, stvořila hlava bystrá, osmero zlatých makovic zářilo na něm a čím víc zrak z hradeb sledoval ty lesky, tím víc ho mámily svými blesky, na střeše jako na praporu z rudého sametu houf tvorů, míním lvů, vyšli s touž pílí lvi, byli celí stříbrobílí…
Stavitel musel užít klady, stan to byl strmý, z drahé látky, měl čtvero věží…čtyři korouhvice… a co více, žádný stan, pokud vím, neslynul větším pohodlím. Tak seděl blízko země, na křesle velmi jemně koberci všude vyloženém, pán zvaný oním jménem vzácným.“
Honosnou výzdobu města a stanů popisuje Petr Žitavský ve Zbraslavské kronice při slavnosti korunovace Václava II.: „Nadto byl i ochoz a obvod paláce a královského stanu potažen předrahocennými čalouny různých druhů a barev a ty byly mnohotvárně ozdobeny zlatem, stříbrem, krásnými drahokamy.“
Příště
V dalším pokračování seriálu Dvory a rezidence ve středověku už se s PhDr. Danou Dvořáčkovou a PhDr. Janem Zelenkou z Historického ústavu AV ČR zaměříme na čistotu a hygienu ve středověku. Tato etapa dějin je ráda popisována jako zapáchající a nečistá, kdy odpadky patřily na ulici a čisté tělo bylo rovno hříchu. Přesto se do dnešních dní zachovaly například recepty na bělení zubů. Jak už uslyšíte v historickém magazínu Zrcadlo s premiérou 25. června 2010.
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
