Dvory a rezidence ve středověku XLVI.

S PhDr. Danou Dvořáčkovou a PhDr. Janem Zelenkou z Historického ústavu AV ČR připomeneme také další problémy, které mohly dvůr při výpravách potkat. Mnohdy totiž cestu zkomplikovaly také přírodní podmínky a zapomenout nesmíme ani na obyvatele míst, kterými cestovatelé projížděli. Zvláště při taženích vojsk rozhodně nepatřili k vítaným příchozím.

Cesty po domácí i zahraniční půdě
Zatímco na sněmy a jednání se panovník ubíral s menším doprovodem, při válečných taženích nastávala zcela jiná situace. Uživit vojsko nebylo vůbec nic snadného a v kronikách je dlouhá řada zápisů o vyplenění lokalit, kterými vojska procházela. Příkladem může být vyprávění kronikáře Jarlocha o tažení Čechů do Itálie v roce 1174: „Táhli nahoru proti Dunaji až k švábskému městu, které se jmenuje Ulm. Postavili si tam tábor přímo proti městu a mnozí z nich odešli prodat na trh dobytek a jinou kořist, kterou po celé cestě získali. A když se dali do plenění, nevím jakého – tak je náš lid vždy hotov k loupežím … vzbouřili se měšťané a venkovský lid a jedny z nich zabili, jiné zle zbili“

Průvodci královny a krále
Panovník se na cesty vydával přirozeně v doprovodu nejbližších sloužících jakými byli číšník, stolník, komorník, maršálek, kaplan nebo zpovědník. Důležití byli při cestách také notáři a pro panovnice dvorní dámy. Přirozenou součástí družiny byli další nižší služebníci a ozbrojené stráže. Mnohé o složení králova doprovodu napoví dochované listiny, které byli potvrzovány přítomnými svědky. Pro přesnější představu můžeme rekonstruovat skladbu družiny provázející Václava II. v době Záviše s Falkenštejna z listiny vydané v Brně v roce 1286. S mladým králem vyjel na cestu kromě Záviše i jeho bratr Vítek z Krumlova, podkomoří království a purkrabí na Znojmě. Nescházel ani brněnský purkrabí Hartléb starší z Dubna, který se ke dvoru připojil. Z Čech krále provázel ještě purkrabí z Přimdy, Beneda řečený Třeble. Mezi svědky jsou členové kanceláře – pro Čechy Velislav a pro Moravu Jan ze Sadské. Král sebou na cestu vzal také kouřimského plebána, svého kaplana Jakuba. Ozbrojený doprovod měl zřejmě na starosti Arnošt, syn tehdejšího pražského purkrabího Hroznaty z Úžic. Z moravských pánů se ke dvoru kromě Hartléba přidal také Zášit z Hvězdlic a Matouš z Černé Hory. Současně v listině najdeme zmínku o Martinovi, zpovědníkovi krále náležejícího k dominikánům v Brně.

Zábava na cestách
Každý se rád baví a panovníci nebyli výjimkou. Zvláště na cestách, které se ve středověku mnohdy značně protáhly. Král se ovšem nenechával pouze bavit kejklíři a pěvci. Důležitou součástí, zvláště při taženích vojsk, bývali básníci, kteří měli za úkol opěvovat významné činy i vítězství panovníka. Vrátíme-li se do časů druhé poloviny 13. století, konkrétně k roku 1271, kdy Přemysl Otakar II. táhl se svým vojskem do Uher, tehdy ke svému doprovodu přizval také básníka Fridricha von Sonnenburg.
„Kde sedm týdnů český král a královskou slávou bojoval, kde dobře dvacet pevností vzal – v zemi uherské – já s ním byl všady.“

Příště
Cestování ve středověku nebylo snadné a už vůbec nebylo rychlé, zvláště na souši. V příštím pokračování seriálu Dvory a rezidence ve středověku se proto s PhDr. Danou Dvořáčkovou a PhDr. Janem Zelenkou z Historického ústavu AV ČR zaměříme na cestování po vodě, které bylo ve středověku vlastně nejrychlejším způsobem dopravy. Zatímco po souši urazil královský průvod kolem 30 km za den, říční lodě na Rýnu dokázaly denně zvládnout 100 až 150 km.
Součástí 47. pokračování budou navíc také další zajímavosti o stanech, které se pro cestující stávaly domovem.