Dvory a rezidence ve středověku XLIII.
Soukromí naruby Představte si, že vás šéf pozve k sobě domů, aby jste dojednali pracovní záležitosti. Ovšem namísto pracovny nebo obývacího pokoje vás zavede zcela automaticky do své ložnice. Dnes by se takový vedoucí se zlou potázal, přitom pro středověk byla ložnice panovníka chápána jako veřejný prostor.
43. pokračování seriálu Dvory a rezidence ve středověku věnujeme s PhDr. Danou Dvořáčkovou a PhDr. Janem Zelenkou z Historického ústavu AV ČR vnímání soukromí, které bylo pro středověkého panovníka i jeho nejbližší z dnešního pohledu doslova otočené naruby.
Zároveň projdeme jednotlivými místnostmi Pražského hradu a Karlštejna a rozdělíme jednotlivé prostory podle jejich užívání. Kdo všechno na hradě bydlel? Kde spala císařovna? To jsou jen některé z otázek, na které budeme hledat odpovědi.
Na lodi i v ložnici
Ložnice byla jako místo jednání využívána už ve 13. století. Jeden z důkazů nabízí Zbraslavská kronika, když popisuje vznik Zbraslavského kláštera. Připomíná nejen slib krále Václava II. založit klášter na církví vybraném místě, ale také plavbu lodí kolem loveckého hrádku na Zbraslavi, který se cisterciákům tak zalíbil, že se rozhodli právě zde svůj klášter vybudovat. Král přitom v prvních chvílích nechtěl svůj oblíbený lovecký hvozd cisterciákům dát, ale při dalších jednáních, která se odehrávala podle kroniky v králově ložnici, dokázali cisterciáci lokalitu získat.
Soukromí naruby
Soukromí v dnešním pojetí nebylo pro panovníka a jeho rodinu v podstatě vůbec přijatelné. K životnímu stylu patřila řada sloužících, kteří pečovali o jejich blaho, pomáhali s oblékáním, přinášeli jídlo a vodu, připravovali koupele a plnili další nařízení. Zcela logicky tak museli vstupovat do všech místností, které panovník a jeho rodina užívali. Jinakost vnímání soukromých prostor mohou doložit i některé dochované stavby jako Karlštejn, kde audienční síň přímo sousedí s ložnicí císaře.
Zajímavá doplnění života dvorské společnosti nabízí také archeologické nálezy. Z pražského sídla pro 12. až 13. století můžeme zmínit drobné nálezy fresek v zásypech prvního patra paláce, které vznikly kolem roku 1230. Vzpomenout můžeme i na objevené luxusní výrobky jako zeleně a žlutě glazované miniaturní nádobky, sklo, keramiku z jemné světlé hlíny nebo importované zboží z Anglie, Byzance nebo arabských zemí. Luxusní výrobky ovšem vznikaly i v Praze, jak dokládají pohřební insignie, které nechal Václav II. zhotovit pro svého otce. Umění pražských zlatníků rovněž dokládají relikviářové schránky z doby kolem roku 1290, které se dnes nacházejí v klášteře Marienstern. Konkrétně jde o zlacenou relikviářovou hlavu sv. Jakuba a zlacený věžový relikviář se schránkou z jaspisu.
Hrad jako domov pro dvořany
V areálu Pražského hradu máme listinami doložen prostor nejen vyhrazený pro nejvyššího komořího, ale sídlil zde také purkrabí Pražského hradu. Jeho význam vzrůstal především na sklonku 13. století, kdy tento post zastával věrný šlechtic Václava II. Hynek z Dubé. Navíc ve starém domě pražského purkrabího bydlel později i Karel IV., než byl dostavěn královský palác.
Areál hradu poskytoval ubytování panovníkovi, jeho rodině a nejbližším služebníkům, ale nemohl nabídnout zázemí pro všechny vznešené dvořany a panovníkovy hosty. Někteří tak využívali luxusnější domy ve městě.
Měšťanské domy nabízely řešení i pro samotného panovníka, který se po požáru Pražského hradu ocitl bez střechy nad hlavou. Nový domov tehdy králi Václavovi II. nabídl zlatník Konrád, který měl dům poblíž kostela sv. Klimenta, v blízkosti dnešního Klementina v Praze. Ovšem domy měšťanů tento panovník využíval také při svých pobytech v Brně, kdy ho žádné vnější okolnosti k takovému rozhodnutí nenutily.
Rezidence není jenom hrad či palác
Závěrem připomeňme fakt, že vlastní rezidence nepředstavuje v širším kontextu jen palác a prostory Pražského hradu, ale součástí bylo i město v podhradí. Nabízelo prostory, které v areálu sídelního hradu chyběly. Stávalo se aktérem života dvora při slavnostních vjezdech, korunovacích, hostinách i turnajích. Namátkou můžeme zmínit oslavy Přemysla Otakara II. na Letné nebo jeho syna Václava II. na dnešním Smíchově. Jan Lucemburský si oblíbil Staré Město pražské. Přímo na Staroměstském náměstí pořádal turnaje a nedalo, v minoritském klášteře sv. Jakuba, uspořádal korunovační hostinu.
Příště
V příštím pokračování seriálu Dvory a rezidence ve středověku se s PhDr. Danou Dvořáčkovou a PhDr. Janem Zelenkou z Historického ústavu AV ČR vypravíme s dvorem na cesty, bez kterých by povídání o rezidencích nebylo úplné. Podle knížky Cestování ve středověku nebyly dosahované rychlosti nijak závratné. Jak dlouho trvala cesta chodci, běžci, jezdci na koni nebo kupcům s povozy? To už se dozvíte z 44. pokračování seriálu v historickém magazínu Zrcadlo s premiérou 12. listopadu.
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
