Dvory a rezidence ve středověku XLII.

42. pokračování seriálu Dvory a rezidence ve středověku s PhDr. Janem Zelenkou a PhDr. Danou Dvořáčkovou z Historického ústavu AV ČR projdeme Pražským hradem. Význam kamenného stolce se brzy přenesl nejen na celý hrad, který jej obklopil, ale později také na město vznikající v podhradí. V evropských poměrech je přitom existence jediného rezidenčního hradu v časech 10. století výjimečným úkazem.

Rezidence knížecí
V Kosmově popisu nastolení knížete Břetislava objevujeme rovněž informaci o vzhledu tehdejší rezidence. Zmínka o hořejší místnosti, z níž byly do davu rozhazovány peníze, se totiž zřejmě váže právě ke knížecímu paláci. Ovšem zmínku o hořejším patře nacházíme už v průběhu 10. století v nejstarší latinské svatováclavské legendě, kde je psáno, že „Václav vystoupil ho hořejšího patra paláce“.

Stříbrné denáry knížete Břetislava a jeho otce Oldřicha|foto: Historické tržiště

Rezidence královská a císařská
Radikální proměnou prošel Pražský hrad po návratu Karla Lucemburského do země v roce 1333. Postupně byly odstraňovány následky požáru, který tehdejšího panovníka Václava II. donutily k přestěhování do měšťanského domu zlatníka Konráda. Podle Zbraslavské kroniky došlo k požáru v roce 1303. Tedy 30 let před návratem kralevice Karla do Čech, jak v kronice Petr Žitavský připomíná.

Karel IV. z kaple sv. Kateřiny na Karlštejně|foto: Adriana Krobová

Příště
V příštím pokračování seriálu Dvory a rezidence ve středověku už se s PhDr. Danou Dvořáčkovou a PhDr. Janem Zelenkou z Historického ústavu AV ČR zaměříme více na soukromí, které bylo pro středověkého panovníka i jeho nejbližší z dnešního pohledu doslova otočené naruby. Stačí jeden příklad za všechny. Představte si, že vás šéf pozve k sobě domů, aby jste dojednali pracovní záležitosti a namísto do pracovny nebo obývacího pokoje, vás zcela automaticky zavede do ložnice. Dnes by se se zlou potázal, přitom pro středověk byla ložnice panovníka chápána jako veřejný prostor.

Z Codexu Maness|foto: Universität Heidelberg